Možná to znáte ze svého okolí. Rodiče nebo prarodiče vzpomínají na minulost a prezentují ji jako úžasnou dobu. A to i přestože nejspíše žili v totalitě, o nižší životní úrovni nemluvě. Proto je dobré čas od času dobré připomenout nejenom to hezké, ale i to všední.
Volání ve špičku a mimo ni
Různá cena za jednotku spotřeby je mnohem starší než mobilní telefony a dokonce než telekomunikace. Jako první ji začali používat prodejci elektřiny, aby se tak pokusili vyhladit špičky odběru proudu ve svých sítích. Třeba ještě máte akumulační kamna, případně si na ně vzpomínáte z návštěv prarodičů. Ta se nahřála v noci za „levný“ proud a pak zbytečně nezatěžovala síť odběrem přes den.
Podobně různá tarifní pásma zdůvodňovali i operátoři, a to nejenom ti mobilní, ale i z pevných linek. Kdyby si každý volal, kdy by ho napadlo, mohla by se zhroutit síť, to přeci nikdo nechce. Z toho pak vznikaly tak bizarní a dnes už těžko pochopitelné návyky, že „na internet se chodí až v sedm večer“.
Jenže operátorům pod ruce nikdo nevidí a pásmová tarifikace stejně tak dobře mohla fungovat jako prostředek pro maximalizaci zisků. Přes den firmy prostě volat musely a navíc k tomu nepočítají každou korunu jako fyzické osoby. Ty pak měly radost, jak je volání nebo připojení na internet úžasně levné (i když nebylo). Jinými slovy je to stejné zvěrstvo jako účtovat si stokorunu za řízek a dvě stovky za „šnitzl“. Obojí naštěstí existuje (až na výjimky) už jen v našich vzpomínkách.
Infraport (IrDA) pro přenos dat
Když už někdo vyřešil problémy s operátorem, pro připojení k internetu bylo potřeba v dřevních dobách překonat i nejeden hardwarový problém. První telefony, které zvládly připojení na internet, měly ještě malý a černobílý displej, takže až na maily a WAP nešlo připojení moc využít a bylo potřeba další zařízení: počítač nebo PDA.
Zatímco u prvního jste si vystačili s relativně spolehlivým kabelem, v druhém případě bylo potřeba použít infraport. Zatímco dnes si pod tímto kusem vybavení mobilu představíte dálkové ovládání pro televizor nebo klimatizaci, někdy před dvaceti lety se tato technologie používala pro datové přenosy. Obě plošky musely neustále mířit na sebe, bylo to pomalé, nespolehlivé a šíleně složité na nastavování, a to nejenom infraportu, ale i GPRS připojení, které tehdy oproti vytáčenému spojení představovalo značný evoluční krok. Kdo někdy nastavoval konfigurační řetězce modemu ve Windows 98, určitě ví, o čem mluvím.
Drátová sluchátka a nabíjení
Přesto však nelze infraportu upřít jednu důležitou zásluhu. Začal prošlapávat cestičku pro bezdrátové připojení, na které pak navázalo Wi-Fi, Bluetooth nebo třeba indukční nabíjení. Ke všemu můžete mít výhrady, co se srovnání s kabelovou verzí týče, ale výhody jasně převažují. Osobně jsem začal s „modrým zubem“ ve sluchátkách už tak rok nebo dva po jeho příchodu na trh. Dodnes totiž nemůžu dostat z hlavy vzpomínku, jak jeden můj drahý komunikátor balancuje na záchodovém prkýnku poté, co jej při stahování kalhot vytáhl kabel od sluchátek. Dopadlo to naštěstí dobře a spadl „jenom“ na zem.
K Wi-Fi mě také nikdo moc přemlouvat nemusel, protože Česko je přeci Wi-Fi velmoc. Dokonce jsem měl v jednom bytě zaplacená u CZFree.Net dvě zařízení (počítač a mobil), protože to bylo levnější a spolehlivější než nákup routeru. Ale při zpětném ohlédnutí nechápu, jak mi tak dlouho mohly unikat klady bezdrátového nabíjení. Teď už jen netrpělivě čekám na bezdrátový adaptér pro Android Auto, abych pak mohl konečně zaslepit USB-C zdířku na telefonu a už ji nikdy nemusel čistit.
Mobily bez IP68
Možná se někdy v budoucnu dočkáme telefonů bez fyzických konektorů a snad bude stupeň ochrany IP68 něco běžného. Ale ne kvůli plavání a vodním hrátkám, ale spíše kvůli ochraně před nečekanými bouřkami, jinými nehodami nebo jen vzdušnou vlhkostí.
Krom nezaplatitelného pocitu „sucha a bezpečí“ jsou pak mobily odolné proti vodě i lépe dílensky zpracované. A nejrůznější povrzávání, skřípání a podobné neduhy bych také rád nechal daleko v minulosti.
TN displeje
Technologie „tekutých krystalů“ je pro mobilní telefony klíčová – jen si zkuste představit, jak bizarní by bylo použití technologie katodové trubice známé pod zkratkou CRT. Jenže odstíny šedi brzy přestaly stačit a nejrůznější multimediální úkoly velely přejít na barvu za každou cenu.
TN displej automaticky neznamená špatný. Dlouho na něj nedali dopustit například hráči, a to kvůli rychlé odezvě. A když už nic, tak to znamená příznivou cenu. Jinými slovy, i „téenko“ se dá vyrobit kvalitně, ale ne do nejlevnějších telefonů na trhu. Velmi nerad tak vzpomínám na masové šíření dotykových telefonů, kde se v těch nejnižších cenových skupinách objevovala opravdová zvěrstva. Třeba displej, na kterém levým okem vidíte jiné barvy než pravým. Pokus o sledování takového videa pak končí fyzickou nevolností, a to není nadsázka.
Život bez cloudu
Posílali jste někdy e-mail sami sobě? Mladším se to může zdát jako zápletka z nějakého sci-fi filmu zahrnujícího paralelní vesmíry a cestování v čase, ale mnohdy to byla nejjednodušší cesta, jak něco přenášet mezi mobilem a počítačem.
Kupříkladu Nokie se Symbianem nebo jiná PDA to řešila tak, že po připojení k PC proběhla „synchronizace“ vybraných souborů, adresáře atd. Toto off-line řešení postrádalo potřebnou eleganci a navíc veškeré kouzlo práce v terénu vzalo za své, když vám chyběl podstatný soubor. To se pak volalo někomu dalšímu do kanceláře nebo domů, aby vám potřebný soubor poslal z vašeho počítače na váš vlastní e-mail. Bizár, co?
Život bez repozitářů aplikací
Stejně kostrbaté bylo v minulosti i instalování nových aplikací. Museli jste si ji najít na internetu a sami posoudit, jestli například není škodlivá. Stejně tak vám nikdo nepomohl s placením nebo případným vracením. A aktualizace si musíte hlídat sami, pokud to daný program neumí.
Zatímco u mobilů tu máme komfortní a relativně bezpečné obchody Play Store a App Store, Microsoft něco podobného pro Windows nabízí pouze formálně. Tak snad se mu v připravovaných Windows 11 podaří protlačit do obchodu i běžné programy, takže jejich stahování, instalování nebo třeba synchronizace mezi zařízeními bude o hodně jednodušší.
