Apple a zejména jeho iPhone se tak trochu stal obětí svého vlastního úspěchu. Jako dobrá analogie poslouží běžná černá kronika libovolných českých novin nebo webu. Pokud se například autonehody účastní taková Dacia, pak se daný fakt dozvíte až po podrobném prozkoumání fotografií vraku vozidla. Naproti tomu BMW bývá zmíněno hned v titulku. A přesně totéž se děje i „jablečným“ telefonům.
V ostrém kontrastu s tím je touha Applu po dokonalosti, kterou mu vštípil Steve Jobs. Hezky srovnané musejí být i kondenzátory na základní desce, kterou zákazník v životě neuvidí. Jenže svět kolem nás je naprostý opak – je to chaos plný špatných věcí a šedých míst. Většina lidí i firem se s tím naučí žít a najde si svoje místo. Apple se však rozhodl využít svoji sílu a vliv, aby nám vnutil svoji vizi světa.
Život napodobuje umění
Mohli bychom tady popsat stohy papíru, co a jak je špatně, ale namísto toho si vezmeme na pomoc umělecká díla ze žánru sci-fi. Jak jsem se už mnohokrát přesvědčil, jeho schopnost předvídat budoucnost je až děsivě přesná. Jak ostatně řekl nestor vědeckofantastické literatury Frederik Pohl: „Dobrá sci-fi vám neukáže jenom auta, ale i dopravní zácpy.“
Dobrá sci-fi vám neukáže jenom auta, ale i dopravní zácpy.
Lehké mrazení v zádech jsem pocítil v okamžiku, kdy Apple představil AirTag a hledání vypnutých iPhonů. Tuto funkci napodobil Samsung a chystá ji i Google. Všichni se samozřejmě dušují, že s ní nechtějí nikoho sledovat, ale to je jen otázkou úpravy pár řádků zdrojového kódu. Hypotetické využití pak připomíná zápletku filmu Běžící muž (1987), respektive jeho knižní předlohu Běh o život, kterou v roce 1982 napsal mistr hororu Stephen King pod pseudonymem Richard Bachman.
Zatímco se film v duchu osmdesátkových akcí příliš soustředil na násilí a jeho zobrazování v médiích, kniha rozprostřením děje do širšího prostoru vznáší obecnější společenské otázky. V totalitní budoucnosti existuje i na dnešní poměry úchylná reality show, kde tým najatých lovců honí uprchlíky jako zvěř po celém státě. Speciální roli hrají sami televizní diváci, kteří se mohou zapojit do děje tím, že nahlásí pozici cíle.
Román jim tak dává hypotetickou šanci odmítnout podobnou zvrhlost tím, že se do soutěže nezapojí nebo dokonce poskytnou pomoc. Se současnými technickými možnosti ale už nemůžou ani to – stačí, že okolo projdou se zapnutým iPhonem.
Myslete na děti!
Naplno se však Apple odvázal až minulý týden, kdy představil skupinu funkcí pro ochranu dětí. Proti tomu samozřejmě nelze nic namítat. Jenže víte, co se říká o cestě do pekla – Apple v tomto případě pouze nedláždí, ale staví víceproudou dálnici s tratí pro rychlovlaky uprostřed. Přitom téma cenzury obsahu pro děti a mladistvé skvěle zpracovává druhý díl čtvrté série legendárního Černého zrcadla z roku 2017. Nazývá se Arkangel a stejnojmenný čip zde znemožňuje vidět dětem potenciálně nevhodný obsah. Ne v telefonu nebo v počítači, ale fyzicky. Když se ale podíváme, kolik času stráví mladí zíráním na obrazovky, je to v podstatě totéž.
Už dopředu je jasné, že takový přístup nic nevyřeší, nebude fungovat a způsobí jenom další komplikace. Mnohem horší než ty, než před jakými měl původně chránit. Kontrola snímků pořízených iPhony, jestli se na nich nezneužívají děti, pak už nepřipomíná nic jiného než román 1984. Technické řešení je po způsobu této firmy „černá skříňka“, hlavně pak obsah databáze, se kterou se závadný obsah má porovnávat. Lze si tak dobře představit, že se dané řešení zalíbí americkým politikům, kteří začnou vyžadovat, aby se podobně hlásily i fotky, kdy se někdo v americkém městě fotí s kalašnikovem, vestou s výbušninami a vlajkou nějaké teroristické organizace.
Německá vláda by pak mohla oprávněně požadovat, aby měla přehled o těch, kteří se až příliš často fotografují se zdviženou pravicí anebo s hákovými kříži. Establishmenty arabských zemí zase mohou hlídat, zda si jejich obyvatelky nepořizují příliš odhalená selfie. A že s podobně „oprávněnými“ požadavky přispěchají i vůdci Číny, Ruska, Běloruska nebo Myanmaru, o tom není pochyb. Už dopředu je jasné, že se nimi Apple moc hádat nebude.
Děsivá budoucnost
Můžete klidně namítnout „tak si nekoupím Apple a je to“, jenže jak ukazují četné příklady, firma má takové postavení, že ji všichni začnou napodobovat, ať vymyslí sebevětší nesmysl. A i kdyby nechtěli, stačí, že prošlapou cestičku a ostatním to vnutí vlády v rámci boje za vyšší dobro.
Mám tedy pro Apple nápad, kam se vydat dál. Namísto toho, aby pracoval až s následky, měl by po vzoru Minority Report aktivně řešit problémy už dopředu. Vezměme třeba takovou oblíbenou zábavu, jakou je fotografování genitálií. Dětským uživatelům by něco takového zablokovala aplikace fotoaparátu a ihned upozornila rodiče. Dospělý by zase dostal varování o tom, jaké tresty mu vzhledem k aktuální poloze hrozí, pokud bude snímek „nádobíčka“ sdílet s dítětem nebo někým, kdo si jej nevyžádal. A jako bonus může pomocí umělé inteligence analyzovat pihy nebo jiné nestandardní útvary a upozornit majitele na případné nebezpečí, případně mu rovnou zamluvit termín u lékaře. Výkon a prostředky na to máme už dnes.
