Pokusila se mě cenzurovat umělá inteligence. I vám se to může stát

Pokusila se mě cenzurovat umělá inteligence. I vám se to může stát
2

Musel jsem v práci „na kobereček“. Obsah mých dvou článků se dostal do rozporu s pravidly. Mohl bych sice donekonečna diskutovat a obhajovat se, ale nebylo by to nic platné, protože stroj o své pravdě nepřesvědčíte. Moje zkušenost ale není tak unikátní, jak jsem si na začátku příběhu myslel.

Pokud vás zajímá, co jsem provedl tak hrozného, pak si můžete přečíst článek o vzrůstajícím vlivu mobilních telefonů při udílení Darwinových cen a také glosu zamýšlející se nad stále se zvětšující velikostí displejů mobilních telefonů. U obou článků byl použit reklamní systém od Googlu, jehož robot čas od času lustruje stránky, jestli vyhovují pravidlům reklamního systému. Pro člověka by asi zmíněný obsah nepředstavoval problém, ale robot si spočítá klíčová slova, odkazy a další proměnné stejně nemilosrdně, jako když třídí spam od normální pošty. Odvolání není možné.

Neměl bych to říkat nahlas, ale pro umělce se jedná o jistou formu vyznamenání – když se jeho dílo dostane do sporu s nějakou autoritou, pak si může být jistý, že ho nedělal nadarmo. To je totiž jeden ze smyslů umění v tom nejobecnějším slova smyslu: provokovat, klást nepříjemné otázky, a snažit se tak posunout celou společnost kupředu.

Zcela překvapivě jsem se nedostal do sporu s žádnou církví, státní autoritou ani jedincem. Mou Nemesis je v tomto případě umělá inteligence či snad pouhý algoritmus. Tím pádem neskončím na hranici, ve vězení ani v pracovním táboře. Cenzura v titulku je tak svým způsobem nadsázka, i když domyšleno do důsledků: když za určitý druh článků nedostanou mí nadřízení zaplaceno, jaký pak asi budou mít vztah k jejich dalšímu psaní?

Mažu, mažeš, mažeme...

Moje nadšení poněkud chladí fakt, že nejsem jediný, kdo v poslední době narazil na podobný problém. Určitě znáte minimálně jednoho člověka, který si dopřál nedobrovolný detox od Facebooku nebo jiné sociální sítě za to, že se zde určitým způsobem vyjádřil. Stačí se zapojit do diskuse o nějakém ožehavém problému a záhy narazíte na změť pravidel, které vypracovali na druhém konci světa a o jejichž aplikaci rozhodne robot nebo lidé na dalším konci světa.

Určitě znáte minimálně jednoho člověka, který si dopřál nedobrovolný detox od Facebooku nebo jiné sociální sítě.

Frustrace některých jedinců pak nezná hranic. Kupříkladu poslanec Václav Klaus ml. dokonce navrhoval, aby smazání příspěvku na sociální síti bylo trestným činem. Jeho návrh nebyl z pochopitelných důvodů vůbec projednáván.

facebook

Facebooku se nelze divit. Z jedné strany na něho tlačí zadavatelé reklamy, aby jejich obsah nebyl vedle nějakých kontroverzích témat. Z druhé strany na něj tlačí establishment, aby se tato sociální síť nestala semeništěm radikálů. Takže Facebook o sto šest zaměstnává cenzory a piluje algoritmy, ale zatím loví jen malé ryby. Namísto toho se na jeho stránkách vesele obchoduje s lidmi anebo přenášejí masové vraždy.

Jak z toho ven? To je otázka za milión dolarů. Každý příspěvek nemůže nikdy zkontrolovat cenzor, a tak je strojové řešení zatím nejlepší možné řešení. Představa, že tu nejvyšší morální autoritu na světě ztělesňuje množství neustále se měnících algoritmů je zajímavá i hrůzná najednou. Tak sdílejte, než to taky smaže.

Diskuze ke článku
Vojta
Díky za zajímavý článek.
Řezňýk
Ale hownko cenzura, pane redaktore, to se takhle jenom v Gůglu vydělávají $$$. Malým rybám se zruší AdSense účet těsně před dosažením hraniční částky pro výplatu s nějakým vylhaným obviněním ohledně autorských práv, velkým rybám zase tu a tam něco ořízne. Vypadá to nevinně, ale papír k papírku, tuna za chvilku!

Načíst všechny komentáře

Přidat názor

Nechcete být anonymní? Přihlašte se

Nejživější diskuze