Jste připraveni stát se rukojmím? Pozdě, už se stalo

Glosa
2
Jste připraveni stát se rukojmím? Pozdě, už se stalo
Fotografie: Max Kleinen, unsplash.com

Je to situace, kterou většina z nás zná naštěstí jen z akčních filmů či ze zpravodajství. Někomu se nevydaří loupežné přepadení, či jde rovnou o teroristy s politickými zájmy. Výsledkem je patová situace, kdy zločinci hrozí, že někomu ublíží, pokud nebudou splněny jejich požadavky. Kdo ví, co se stalo, že se podobným způsobem začaly chovat i velké firmy.

V dřívějších dobách se běžný vztah mezi firmou a klientem označoval jako zákaznický. Ať už jdete na pivo nebo do kadeřnictví, vždy svým způsobem uzavíráte smlouvu o předmětu a podmínkách plnění. Po několika tisících letech života v civilizaci to funguje docela dobře, včetně prostředků, jak řešit sporné případy.

Ale protože je takový systém v mnoha zemích docela na straně koncových uživatelů, snaží se je firmy přetavit na uživatele. Okřídlený vtip říká, že před rokem 2000 se tak označovali pouze narkomani, po následném nafouknutí „dotcomové“ bubliny jde ale o každého, kdo na internetu vyplní nějaký ten formulář a odsouhlasí podmínky EULA. Většinou to lidé dělají ochotně, protože přeci dostanou něco zadarmo, nebo jen za pár osobních údajů, jejichž hodnotu si plně uvědomují jen marketéři velkých společností. A teď to vypadá, že se nám tu rodí úplně nový vztah velkých firem a jejich klientů, který nelze popsat jinak než jako rukojmí.

Přetáčet reklamy je krádež

Pamatujete na spoty z kin, které se nás snažily přesvědčit, že stahování filmů je krádež? Nebo že stahování zabíjí muziku? Podobnou kampaň rozjela začátkem roku televize Prima. Té jsou zase trnem v oku poskytovatelé služeb IPTV, kteří nabízejí funkci zpětného zhlédnutí. To totiž umožňuje libovolně přetáčet záznamu, čehož diváci hojně využívají k přetáčení reklam. To se samozřejmě nelíbí jejich zadavatelům, kteří tlačí na Primu a ta tlačí na O2 – které se však nikam tlačit nenechá.

Namísto toho, aby se obě společnosti vzájemně (ne)dohodly, začaly do svého sporu zatahovat i své diváky/zákazníky/uživatele. Zvláště televizní spot (viz výše), který děsí diváky, že neuvidí další díl svého oblíbeného seriálu, je asi tak vtipný jako internetové memy o masturbaci a mrtvých koťátcích.

Připomíná to scénu z filmu, kdy zločinec míří na lidi v bance zbraní a tvrdí jim, že jim nechce ublížit, ale policie ho k tomu nutí. U mnohých postižených se mu tak podaří vyvolat Stockholmský syndrom, na což zjevně sází i Prima.

Dokážete si představit svět bez Facebooku?

Člověk by si myslel, že takové chování je výsledkem „specifických podmínek“ v českém prostředí, ostatně nějakou roli bude hrát, že O2 paří do stejné skupiny jako konkurenční Nova. Nicméně naprosto stejný komunikační styl společnost Meta, která vyhrožuje svým odchodem z EU, pokud se s jejími představiteli neshodne na způsobu nakládání s uživatelskými daty.

Pro uživatele, komu je pod dvacet, je neexistence Facebooku a Instagramu docela děsivá představa. Komu je naopak přes třicet, může zavzpomínat, že svět fungoval překvapivě dobře i bez těchto služeb. K panice tedy není důvod. Ostatně, jak se rukojmím obvykle radí: setrvejte v klidu, situaci za vás brzy vyřeší někdo povolanější.

Diskuze ke článku
Petr Paulika
Petr Paulika
Pokud mám o nějaký film/seriál zájem, tak jej většinou nahrávám na HDD v TV. Později se na něj podívám a reklamy přetočím. Pokud koukám na něco v reálném čase, tak reklamy využívám k odskočení na toaletu nebo do ledničky, příp. stihnu se i vysprchovat nebo vyčistit zuby. Používám v TV i Timeshift, kdy se nahrávání zapne dřív a já se dívám se spožděním a reklamy opět přeskakuji. Stačí mi pozemní DVBT a O2 nebo jiné poskytovatele neplatím.
Petr Válek
Petr Válek
Naposledy upraveno: 8. 2. 12:37
Ať jde do háje Facebook i prima . Vždyť tv kanálu je dost a sociálních sítí také . Stejně se nakonec domluví :-)

Načíst všechny komentáře

Přidat názor

Nejživější diskuze