Naposledy mě třeba zaujala zpráva, že Facebook táhne do boje proti podvodným inzerátům. Stačilo k tomu relativně málo – hrozba klienta, jehož jméno bylo zneužito, že Facebook zažaluje. Výsledkem několikaměsíčního snažení bylo tlačítko, s jehož pomocí mohou zkušenější uživatelé nahlásit podvodné inzeráty, a pomoci tak ochránit ty slabší.
Že už takové tlačítko vídáváte na Facebooku dlouho? Ano, ale to bylo na nahlášení nevhodného obsahu, například nahoty nebo extrémismu, ale ne zcela zjevných pokusů o podvod. Alespoň tak jsem to pochopil minulý rok, kdy jsem se jeden takový inzerát pokusil nahlásit. Jakmile jsem provedl pár vyhledávání a navštívil pár stránek o mininoteboocích, zavalil mě Facebook hromadou reklam tohoto ražení. Samozřejmě nechyběly ty, které slibovaly výrazné slevy. Happy end se nekonal, ale ani drama. Stačila krátká rešerše: doména zaregistrovaná na Ukrajině před necelými třemi týdny, přesto už nasbírala negativní hodnoty v různých scam detektorech, no a ta sleva byla taky nějak podezřele velká.
Kreditní karta putovala opět do peněženky a obava o osud někoho, kdo není tak rozvážný, mě přiměla použít tlačítko pro nahlášení. Za několik dnů přišla strojová odpověď, že děkují, ale neshledávají žádné porušení zásad komunity.
Zvláštní zásady a ještě zvláštnější komunita. Jako by tak nějak připomínala Ameriku nějakou dobu po svém vzniku. Zatímco třeba takové cizoložství bylo tvrdě a nekompromisně trestáno (viz Šarlatové písmeno), takové přepadení dostavníku (viz libovolný western) bylo v podstatě zcela běžná kratochvíle, která vás při nízké vymahatelnosti práva mohla i slušně živit.
V podobné situaci se nacházíme i nyní, byť ten nový kontinent je pouze virtuální. Facebook má například delší dobu naprosto jasno, že publikovat fotografie z kojení je obscénní a nepatří na něj, ale peníze od zcela zjevně podvodného eshopu za reklamu si bez problémů vezme a situaci řeší až v případě, kdy si někdo stěžuje a hrozí soudem.
Ordnung muß sein!
Podobnou erozi hodnot a neschopnost efektivně cokoli řešit můžeme pozorovat i jinde. Třeba takový Obchod Play od Googlu je toho jasným příkladem. Instalace softwaru pomocí oficiálních repozitářů patřila dlouho mezi jasné argumenty pro to, proč je Linux lepší než Windows, kde si méně zkušený uživatel může počítač zavirovat během pár kliknutí. Jenže dnes neuplyne týden, abychom se nedozvěděli, že tisíce aplikací na Google Play jsou nějakým způsobem závadné. Některé jenom sbírají data, jiné jdou rovnou po penězích.
Je vlastně s podivem, že takový korporátní moloch je schopen odstraňovat alespoň ty nejkřiklavější příklady „jenom“ v řádu dnů. Chtělo by to samozřejmě nějaké systémové řešení, ale horní patra jsou zaměstnána řešením složitých etických otázek, zda je etické marihuanu prodávat, zprostředkovávat její prodej, anebo vás jen navigovat k nejbližší prodejně.
Vzhledem k miliardovým číslům, jakých dosahuje „populace“ Facebooku/Androidu, to je a bude větší problém, než to zatím vypadá. Současné chování, kdy se obě společnosti vyvíní svými chytře napsanými obchodními podmínkami, je pro ně možná krátkodobě výhodná. Ale zároveň tak mocně přitápí pod kotlem všem, kteří volají po jejich přísnější kontrole.
