Rok 1995. Rok starý Netscape Navigator dostává konkurenci a hned na startovní čáře je všem jasné, jak souboj dopadne. Microsoft se nijak nerozpakuje zneužít své monopolní postavení v oblasti operačních systémů a do Windows přidává Internet Explorer. Jeho výhodou má být mimo jiné i těsnější sepětí se systémem, což se časem ukáže jako největší slabina, noční můra mnohých uživatelů a začátek konce legendárního prohlížeče.
Ale nepředbíhejme. Explorer skutečně vytlačuje Netscape a první protiopatření v podobě tzv. „Ballot Screen“ se objevuje až o 15 let později. Explorer, respektive jeho typická modrá ikona, se tak mohou zapsat do vzpomínek všech nových obyvatel virtuálního světa známého jako Internet (tehdy se psal ještě s velkým písmenem na začátku).
Jeho popularita byla taková, že Bill Gates byl v jistých laických kruzích považován za „otce internetu“, ačkoli tuto oblast vývoje se svým Microsoftem trestuhodně podcenil. A paradoxně jeho rozvoji svým prohlížečem ani moc nepomohl. Jeden starý vtip se totiž ptá, kolik lidí z Microsoftu je potřeba na výměnu praskl žárovky. Odpověď zní „žádný, raději prohlásí tmu za nový standard.“ Že měl Word problémy s otevíráním .doc souborů z jiných verzí sebe sama, je jen ostuda. Snaha ohnout všemožné standardy HTML, CSS a dalších webových technologií pomocí své tržní síly už je zavrženíhodné. Spousta vývojářů má ještě v živé paměti vskutku orwelovský doublethink, jak psát weby tak, aby je správně zobrazil jak IE, tak i alternativní prohlížeče dodržující standardy. Vznikaly pak nejrůznější iniciativy hlásající, že je „potřeba zabít Explorer“.
Děsivé je, že z tohoto důvodu IE ještě úplně neumře, ale bude žít další dlouhé roky jako mód kompatibility zpřístupněný přes speciální menu. Spousta systémů, třeba i ve státní správě a dalších velkých podnicích, je napsána tak, že se v jiném prohlížeči nerozběhnou. Co tedy rozhodlo o konci prohlížeče tak populárního, že nemusel dodržovat žádná pravidla? Bylo to něco, o čem se ve slušné společnosti nemluví moc nahlas.
Potřebujeme prohlížeč pro dospělé
Následující úvahu je potřeba brát s nadsázkou, stejně tak jako jiné teorie, že lidská sexualita, respektive její audiovizuální zachycení, má značný vliv na rozvoj technologií. Ale možná jste to také zažili. V takovém Internet Exploreru 6 jste ani nemuseli na lechtivé stránky přímo zavítat, stačilo jen kliknout na reklamu a náhle jste měli počítač plný vyskakujících oken se vším možným. V tom lepším případě. A spousta lidí také zjistila, že je lepší, když historie prohlížení není všem ostatním na očích.
Samozřejmě to celé mohlo být jinak. Spousta lidí se časem odklonila ke konkurenci nejen kvůli bezpečnosti, ale kvůli uživatelskému komfortu, který Microsoft okázale ignoroval. Kupříkladu taková Opera zavedla například surfování v tabech, zatímco v IE jste museli neustále otevírat nová okna. Anebo vzdálenou komprimaci dat, bez kterých nebylo surfování na vytáčených spojeních a prvních mobilních datech skoro možné.
Další rozvoj prohlížečů už je jiný příběh, během něhož i sám Microsoft pochopil, že IE opravdu není životaschopný a u svého Edge použil konkurenční jádro Chromium. Ale to nezastíní fakt, jak dlouho tu s námi IE byl a svým způsobem ještě bude. Čest totiž zaslouží nejen průzkumníci s významnými objevy, ale i ti, kteří nám ukážou slepé uličky.
