Jedna technická na úvod: jestli se vám včerejší představení sekalo a padalo, nebyla závada na vašem přijímači. Microsoft naproti mohutnému „hypování“ podcenil zájem. Je to pro něj větší ostuda, než legendární okamžik, kdy se podařilo Billu Gatesovi při prezentaci dostat nová Windows do stavu „modré smrti“. A to proto, že vedle operačních systémů se Microsoft věnuje cloudovým řešením. Takovým, která přesně mají zabránit „spadnutí serveru“ ve chvíli, kdy se třeba začne milion lidí registrovat k očkování jednu minutu po půlnoci.
Ani poté, co jsem našel funkční stream, jsem se nepřestával divit. Na obrazovce se objevil Panos Panay a začal se dojímat. Těžko na dálku soudit, nakolik to bylo upřímné a nakolik „oscarový“ herecký výkon, ale na místo obrázků nového operačního systému jsme viděli dům, kde Panos vyrůstal. Což o to, sám rád nostalgicky vzpomínám na telefonní budky, původní Nokie nebo dokonce Flash Player. Jenže vzpomínky jsou v případě Windows dvousečná zbraň. Třeba asociace s domem rodičů mi připomněla neustálé hádky a obviňování o tom, kdo zase „pokazil počítač“ – na Windows 95/98 se stačilo jen špatně podívat a mohli jste je instalovat znova.
Emoce stranou
Jinými slovy, operační systém tu není od toho, aby vyvolával nějaké pocity. Nejlepší stav je, když ani nevíte, co v počítači máte, protože všechno běží bez jakýchkoli problémů. Microsoft se ale rozhodl, že na to půjde z druhé strany. Kupříkladu zprávu o integraci MS Teams do systému pojal jako několikaminutovou oslavnou ódu na videohovory, které nám pomohou nejenom s prací, ale i s rodinnými vazbami. Jako by všichni za pouhý rok a půl zapomněli, že minimálně v osobním kontaktu je videohovor pouze nutné zlo, náhražka, ne super nový svět.
Další příval emocí pokračuje při líčení vzhledu. Jako by vůbec nešlo o software, ale o módní kolekci. Do módy tak opět přicházejí oblé hrany a rohy, bílou a šedou střídají skleněné panely. A ve Windows 12 to bude zase naopak, až do skonání věků. Člověk aby mezi těmi všemi pocity, barvičkami a vzdechy hledal užitečné informace s lupou v ruce. A sotva jsme začali, hned je velká část prezentace věnována hraní. Což o to, osobně si rád zahraji, „paření“ je vedle mé lenosti jeden z důvodů, proč zůstávám u Windows, ale věnovat mu takovou část prezentace...
A pak bum a je konec. Informace o podmínkách upgradu, cenách, termínu vydání, hardwarových požadavcích a dalších zbytečnostech si shánějte někde sami, protože v Microsoftu se teď zabýváme lidskými emocemi a ne počítačovým softwarem. Na scéně se ještě objeví Satya Nadella a celé vystoupení korunuje monologem o vztahu operačních systémů a lidské společnosti, který zní, jako by ho kompilovala a zároveň četla umělá inteligence.
Na hodnocení samotných Windows 11 je ještě brzo. Mají sice pár slibných nápadů, ale u všech hrozí, že se je nepodaří dotáhnout do konce a budou v režimu „věčné betaverze“ čekat na zrušení. U samotné prezentace je zcela jasné, že Microsoft definitivně odhodil image „nerdovského kluka s brýlemi a ve svetru“, kterou ztělesňoval Bill Gates, načež místo ní nasadil zaměstnance oblečené celé v černém, kteří se snaží zahrát Steva Jobse. Jenže když dva dělají totéž...
