Internet je v současné době naprostou samozřejmostí pro drtivou většinu obyvatel České republiky. Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že k němu má přístup 87 % českých domácností. Spolehnout se rovněž můžeme i na dostatečně vysoké rychlosti, které nám dovolují streamovat ve vysokých rozlišeních či hrát on-line hry. Zkraje 90. let minulého století tomu tak ale ještě nebylo. Na 13. únor totiž připadá výročí slavnostního připojení k internetu. Jak udává muzeuminternetu.cz, 13. února 1992 se Česká a Slovenská Federativní Republika připojila k internetu. Dnes je tomu tak již 32 let.
Před 32 lety, ve čtvrtek 13. února 1992, se tehdejší Česká a Slovenská Federativní Republika oficiálně (a slavnostně) připojila k Internetu https://t.co/1afemQjSqY pic.twitter.com/VZbTSvsJsd
— Muzeum Internetu .cz (@muzeum_CZ) February 13, 2024
Slavnost proběhla v Praze, na půdě ČVUT, a zúčastnili se jí zástupci americké NSF (National Science Foundation), která v té době provozovala páteřní síť NSFNET a skrze ni rozhodovala o připojování dalších subjektů k internetu. Rychlost se tehdy pohybovala kolem 19,2 kbit/s, avšak ještě téhož roku došlo k navýšení na 64 kbit/s. Zprvu nebyl internet k dispozici pro běžné uživatele, ale primárně fungoval na akademických půdách škol. Dodat je nutné také to, že šlo o slavnostní zahájení, samotné připojení již chvíli předtím bylo zprovozněno.
K domácnostem se internet dostal o pár let později. Výrazně déle si museli počkat majitelé mobilních zařízení, konkrétně mobilních telefonů. Čekalo se totiž nejen na samotná zařízení, ale rovněž na příchod patřičné infrastruktury, což znamenalo sítě GSM spuštěné na území České republiky v roce 1996. Data se však dala do pohybu až v červnu 2000, kdy tehdejší Eurotel dle Hospodářských novin spustil v rámci služby Wap portál Juice. O nějaké opoždění nešlo, neboť v nabídce byl jediný telefon, a to Nokia 7110, který byl schopen se k Wapu připojit. Ještě v tomtéž roce ji však doplnil třeba i Siemens C35i.
Po roce 2000 se však internet na mobilech nemohl tomu na počítačích či noteboocích rovnat. Informace byly vesměs textové, obrázky případně velice jednoduché. S ohledem na to, že drtivá většina mobilů měla jen černobílý displej, málokoho to mrzelo. Na výraznější zlepšení jsme si museli počkat více než 10 let, dokud nedorazily sítě 3G, především však 4G a spolu s nimi se rozmohly i telefony s velkými dotykovými displeji.
