Mnohé revoluční počiny se nemusejí odehrát před plným sálem nadšených diváků a za mimořádné pozornosti médií. Právě naopak, mnohdy se jedná o zcela nevýrazné okamžiky. Jako když 6. srpna 1991 zveřejnil Tim Berner-Lee popis projektu WorldWideWeb, který měl usnadnit sdílení informací mezi vědci navzájem i mezi širší populací. Z dnešního pohledu obsahuje popis dnes tak očividných věcí, jako jsou hypertextové odkazy a možnost na ně klikat. Pro tehdejší čtenáře musela být představa, že něco tak ryze akademického má potenciál změnit celý svět, dosti šílená. Internet by se nejspíše rozšířil i bez WWW, ale představa, že vám posílám e-mail, abyste si tento článek stáhli z redakčního FTP, je poměrně bizarní.
O 30 let později je web zkrátka všude, takže ho bereme jako něco naprosto samozřejmého. Ovšem 30. narozeniny, a možná mi dáte za pravdu vy, kdo je máte za sebou, je první okamžik, kdy si člověk začne připadat starý. Je to samozřejmě individuální. Zatímco vědci nebo lékaři jsou teprve na začátku kariéry, sportovci nebo modelky by už tou dobou měli mít jasný plán „co potom“. Srovnávat technologii nebo médium s lidským životem samozřejmě kulhá na obě nohy, ale jisté podobnosti tu jsou. Od nesmělých začátků přes okamžik, kdy se zdá, že mejdan nikdy neskončí, až po pomalé nahrazování mladšími a schopnějšími. Takovým vývojem si prošel tisk, televize a nevyhne se ani webu. Otázka je jen kdy a jak.
Je na to aplikace
Možná tato změna už proběhla a web nahradil Web 2.0, kde se stírá role uživatele a poskytovatele obsahu – typicky sociální sítě, diskuzní fóra a další. S nástupem smartphonů však roste konkurence v podobě aplikací.
Poslední video s miliardou zhlédnutí ukazuje, proč bychom neměli všemu věřit – Glosa
Je to takový paradox. Zatímco na počítači se skoro všechno řeší v browseru, na mobilech naopak potřebuje mít každá trivialita vlastní „appku“. Důvodů je hodně, třeba ergonomie anebo fakt, že kvalitní a dobře nastavený prohlížeč snahu o sledování efektivně blokuje, takový starší Android na vás napráská i to, co sami nevíte. Často se tak ocitám (a možná i vy) v podivné situaci: sedím u prázdného velkého monitoru výkonného PC s mechanickou klávesnicí a laserovou myší a snažím se něco udělat na 6" dotykovém displeji mobilního telefonu.
Nějaký manažer na druhém konci světa totiž rozhodl, že jeho startup je moc „cool“ na to, aby měl web. Typickým případem je třeba Revolut, který svou webovou prezentaci a rozhraní dodělává jen velice pozvolna. Nebo Google, který své sledování sportovních výkonů Fit nabízí pro mobil, hodinky, ale už ne web. Někdy to lze pochopit, například volat si Uber z desktopu nedává moc smysl. Ale mnohem častěji jde o snahu nějakým způsobem ukázat, že je daný produkt moderní, revoluční nebo „dosaďte si vlastní oblíbené módní slovo“.
Web a aplikace jsou stále samozřejmě úzce provázané a obvykle si toho všimneme až v případě, že tato spolupráce přestane fungovat. Nicméně to nezodpovídá položenou otázku: bude tu web ještě dlouho, nebo jej už brzy něco nahradí? A jestli ano, co to bude?
