S Androidem jsem už od jeho počátků. Vzpomínám na rozpačitý první kontakt s verzí 1.6, kdy jsem upřímně nevěřil tomu, že má něco takového budoucnost. Verzi 2.x jsem vzal na milost jenom proto, že Nokia vzdala vývoj Symbianu, respektive jej nasměrovala stejně jako celé svoje podnikání do slepé uličky. Ale už někde kolem verze 5 nebo 6 jsem byl zaháčkovaný takovým způsobem, že se telefon stal středobodem mého digitálního života, odkud začal vytlačovat i osobní počítač.
Někdy v té době ale začaly i problémy. Lidé toho chtěli od telefonů čím dál tím více. Víc funkcí, více výkonu a taky sexy tenké tělo. Výsledkem byla neustálá úzkost z toho, že se mobil vybije a pořizování nejrůznějších powerbank. To se snaží řešit i samotní vývojáři. Protože se zatím neudál žádný zásadní objev na poli akumulátorů a do nějaké přílišné optimalizace se nikomu moc nechce, je na čase pomoci si spoustou malých vylepšení, triků a fíglů. V autech se spalovacím motorem všichni známe například takový Start-Stop. Diskuse o tom, zda dokáže skutečně něco ušetřit, nebo problémy s ním spojené tuto úsporu spolehlivě smažou, jsou nekonečné. U mobilů s Androidem existuje něco podobného: Doze Mode. Prvotní myšlenka byla správná: pokud má mobil vypnutý displej a leží někde nehnutě položený, pak není od věci omezit systému i aplikacím přístup k internetovému spojení nebo procesoru, popřípadě aplikaci na pozadí ukončit úplně.
Pak se ale všechno nějak zvrtlo. Vedle snahy šetřit baterii se systém snaží neustále uvolňovat RAM a samotný Android v tom ještě překonávají nadstavby jednotlivých výrobců. Následky možná cítíte na vlastní kůži. Maily chodí o 5 až 30 minut později a je úplně jedno, jak se snažíte vyjmout jejich aplikaci z procesu „optimalizace spotřeby“. Nejrůznější komunikátory ukazují rozdílné zkušenosti svých tvůrců se záludnostmi Androidu. Někde zprávy chodí jen o pár sekund později, jinde po rozsvícení displeje, jinde je dokonce třeba nutné znovu spustit danou aplikaci. Nastavování výjimek a další kouzlení s nastavením pomáhá jen občas. Vrcholem je pak situace, kdy se na některé telefony ani nedá dovolat.
Naštěstí už nejsem ve věku, kdy bych jako Pavlovův pejsek potřeboval okamžitě reagovat na každý podnět na internetu. Když mám čas a chuť, odemknu telefon, který na mě pak vysype pár notifikací. Trochu mi to připomíná dřevní časy, kdy se k internetu připojovalo modemem, aby se člověk podíval do schránky, jestli mu někdo nepíše.
Jediné, co mě v tomto kontextu trochu mrzí, jsou peníze utracené za chytré hodinky. Jejich notifikační funkce postrádá v tomto případě smysl. Taky jsem mohl ušetři „nenákupem“ vlajkových lodí, jelikož ani nadstandardně velká RAM nemá na toto chování žádný pozitivní vliv.
Řešení jménem MGLRU
Tohoto problému si všimli i v Googlu a xda-developers.com informuje o příchodu nové funkce, která má zabránit podobným excesům. MGLRU (Multi-Generational Least Recently Used) už se testuje testuje v kernelu ChromeOS. Funkce dosahuje dvou hlavních cílů, které by měly uživatele Androidu velmi zajímat. Prvním je 40% snížení využití procesu kswapd, který spravuje virtuální paměť. Druhým je, že došlo ke snížení vypnutí aplikací kvůli nedostatku paměti o 18 %.
Fascinující, že? Už s Androidem 13 by se tak mohla vrátit možnost, že by aplikace na pozadí běžely korektně podle zadání jejich autora a přání uživatele. Pak může Google začít pracovat na „nových a lepších“ šetřících funkcích a tak pořád dokola jako věčné kyvadlo dějin.
