Začneme pro odlehčení vtipem: „Víte, jak se pozná vývojář aplikací pro Android? Má na stole vedle klávesnice položených čtyřicet telefonů.“ Vtipné by to bylo, pokud by to nebyla pravda – fragmentace Androidu nejenom na různé verze, ale i na nejrůznější nadstavby je tak obrovská, že si tím celá platforma do budoucna zadělává na pořádné problémy. Není tedy divu, že i sám Google přemýšlí nad tím, jak by v budoucnu ze všeho elegantně vybruslil.
Jenže to je hudba budoucnosti. Teď je teď a z pohledu už zmiňovaného vývojáře to není zrovna procházka růžovým sadem. Když už vyřešíte chování aplikace v běhu, zbývá vám ještě ta delší a mnohem záludnější část. Zjistit, jak se chová na pozadí. Obvykle to není potřeba, ale určitý druh aplikací to specificky vyžaduje: například různé měřiče sportovních výkonů, zdraví nebo nejrůznější internetové komunikátory.
Malé historické okénko. Když přišla Nokia se Symbianem, tak platilo, že červené tlačítko spuštěnou aplikaci ukončuje. Pokud jste ji chtěli nechat běžet na pozadí, bylo potřeba se přepnout na plochu pomocí tlačítka Menu. To asi bylo příliš jednoduché, a tak se v určité verzi Symbianu začalo červené tlačítko chovat podle přání vývojáře – někdy poslalo aplikaci na pozadí, jindy ji přímo vypnulo. To byla ale jenom předehra k tomu, s čím přišel Android. Tam se totiž aplikace a jejich služby pouštějí jak zrovna uznají za vhodné a uživatel jim do toho nemá co kecat.
V ideálním světě by to nebyl problém, ale tvorba počítačových programů má k dokonalosti hodně daleko. Mnoho aplikací také běží zbytečně na pozadí jenom z neznalosti nebo lenosti jejich tvůrce, jindy jde dokonce o nekalé úmysly, aplikace Facebook nebo Uber by mohly vyprávět... Není proto divu, že se uživatelé začali bránit. Určité aplikace se za účelem úspory energie snažily eliminovat provoz na pozadí – tuto strategii pak převzali mnozí výrobci do svých nadstaveb a později i samotný Android.
Výsledkem je pak opačný extrém – na pozadí neběží ani aplikace, u kterých to přímo vyžadujete. Samozřejmě vás jako první napadne vinit vývojáře, který je v tom mnohdy nevinně. Některé taková křivda dohnala až k vytvoření stránky dontkillmyapp.com, kde si můžeme prohlédnout největší seznam hříšníků a také návody, jak s tímto nešvarem alespoň trochu bojovat správným nastavením telefonu.
Ten lze vnímat dvěma způsoby. Buďto firmy na čelních pozicích dobře optimalizují operační systém, a můžou se tak pochlubit dlouhou výdrží na jedno nabití, anebo se naopak snaží podvádět v nejrůznějších benchmarcích na měření spotřeby, kdy v základním nastavení udělají z chytrého telefonu v podstatě hloupý.
Problém je to složitý a nemá jednoduché řešení. Každý je určitě rád, když mu mobil dlouho vydrží, ale když třeba propásnete něco důležitého, je vám úplně k ničemu, že máte baterii po několika hodinách plnou na 99 %. Možná by nebylo od věci začít úplně od začátku a nechat uživatele, který o to má zájem, nechat mluvit do toho, co a kdy poběží na jeho telefonu.
