10 postřehů ze života s Windows 10

1. Kdy už to bude hotové?

Ve filmu Sociální síť, který popisuje okolnosti vzniku Facebooku, je jedna zajímavá scéna. Mark Zuckerberg se tam setká ze zakladatelem Napsteru Seanem Parkrem. První dostane od druhého radu, že jeho výtvor má být jako móda: bude se neustále měnit a nikdy nedosáhne finálního stavu. Proč ne, takový přístup používá sama příroda při evoluci. Za pár euro si můžete koupit mnoho her v předběžném přístupu a doslova se dívat pod ruce programátorům, kteří se je snaží dát dohromady.

Přečtěte si také

Nová aktualizace pro Windows 10 je tady! Má vám ušetřit čas a zvýšit produktivitu

Jenomže operační systém není sociální síť nebo elektronická hra, u kterých zabíjíme čas. Pro mnohé je to fundamentální prostředek pro obživu a kvůli problémům, které provázejí každou větší aktualizaci, vyplýtvalo lidstvo miliardy člověkohodin práce. Pochopil bych, kdyby se Microsoft snažil vyspravit předčasně vydané Windows jednou nebo dvěma velkými záplatami, ale jarně-podzimní rituál už začíná být příliš.

2. Život je změna

I kdyby nakrásně všechny velké aktualizace proběhly bez problémů, pro někoho může být komplikací už jen samotná změna. Jednak je to skupina lidí, která se naučila používat počítač stylem klikni sem, klikni tam. Představte si, že třeba nějaký dobročinný spolek uspořádá kurz počítačové gramotnosti pro seniory. Ale nejde jenom o ně. Je sice fajn, že do systému přibývají nové funkce, ale staré jako třeba Domácí skupina se bez varování vytrácejí.

Už od příchodu osobních počítačů se mluví o tom, že jednou nebudeme mít doma počítače v klasickém slova smyslu, ale tzv. tenké klienty. Tedy jenom zobrazovače s rychlým připojením k internetu a všechno ostatní se spočítá nebo uloží někde jinde. Software se tak stane službou. Z tohoto pohledu jsou ale Windows 10 nevydařeným kočkopsem.

3. Na ovladač mi nesahejte

Člověk ale musí nějak překonat odpor k novému, jinak bychom neustále datlovali příkazy v MS-DOSu. Jenomže každý krok vpřed je v případě Windows 10 vyvážen dvěma kroky zpátky danými jakousi obsesí rýpat se i ve věcech, které fungují. Tedy alespoň většina lidí má drivery v počítači v takovém stavu, že jim to funguje. A pak přijde velký update a stane se něco z následujícího:

• Zcela zřejmý problém: Nějaká komponenta počítače prostě přestane fungovat. To si takhle jezdíte minutu po čtečce otisků, neustále otíráte zpocený prst a pak marně dolujete z paměti heslo k systému nebo PIN. Nový ovladač od Microsoftu je totiž aktuálnější, ale jaksi nefunguje.
• Poněkud nezřejmý problém: Touchpad stále funguje, jen ale přestanou fungovat gesta. Riziko průniku hackery do systému přes zastaralý ovladač touchpadu je asi skutečně vážný problém.
• Záludný problém: Člověka by mělo varovat už jen to, když se mu v systému objeví paměťová karta jako další pevný disk. Pokud však na taková varování nedbáte, pak až v terénu zjistíte, že se dané zařízení odpojuje a znovu připojuje každou minutu. Ideální před prezentací čehokoli komukoli.
• Problém pro Sherlocka Holmese: Některý z nahrazených ovladačů způsobuje, že po přechodu z hibernace nebo režimu spánku vytěžují Systémová přerušení celé jedno jádro procesoru. Ale kdo potřebuje režim spánku na notebooku, že?

4. Vždy připraven

Výše popsané spektrum problémů sice stojí čas a nervy, ale snažme se vidět pozitivně. Spousta lidí si tak zvýší svoji počítačovou gramotnost. Naučíte se lépe hledat odpovědi na internetu, procházet cizojazyčná fóra, dělat bitové zálohy systému a následně je obnovovat, instalovat ovladače, automaticky zálohovat data a spoustu dalších věcí.

Kupříkladu v době Windows 98 jsem měl na externím médiu složku se všemi ovladači k systému. Tomu totiž stačil pouhý výpadek proudu k tomu, aby kompletně havaroval. Pamatuji si na kolegu, který měl tou dobou v počítači dva CD-ROMy. Jeden pro disk s hudbou nebo hrami a v druhém měl na stálo instalační disk Windows. To proto, aby neztrácel čas jeho zakládáním.

5. Operační systém, nebo Tamagoči?

Současné soužití s Windows 10 mi v mnohém evokuje dobu před dvaceti lety. Operační systém tehdy nebyl ten tichý bezchybný služebník, ale spíše takové zvířátko, o které jste se museli neustále starat. Shodou okolností se tehdy prodávala kapesní elektronická hra se stejným námětem – Tamagoči.

6. Guru se vrací

Ovšem jak už jsme zmiňovali, ne všichni jsou tak zdatní, aby se s nástrahami systému popasovali sami. A mnohdy jde o problémy takového typu, že je zbytečné nosit počítač rovnou do servisu. V tu chvíli nastupuje na scénu „guru“ známý, kamarád nebo rodinný příslušník, kterého neustálé vysedávání u počítačového monitoru kvalifikuje do role člověka, „který tomu rozumí“.

Nyní však větu „Můžeš se mi podívat na počítač?“ slýchám poměrně často.

Před dvaceti léty jste si tak s minimem znalostí mohli velice snadno vydobýt pověst skoro génia, který to umí s počítači. Jenomže ty potřebovaly s postupem času méně a méně péče. A od dob Windows XP se Service Packem 2 už se dal systém rozhodit jen nějakou neuváženou akcí: instalací pochybného warezu, používáním softwarových čističů a tunítek nebo surfováním na pornografických stránkách v Internet Exploreru 6. Nyní však větu „Můžeš se mi podívat na počítač?“ slýchám poměrně často.

7. Žně pro servisy

Totéž platí i pro profesionální opraváře. Za všechny nechejme mluvit monolog jednoho nejmenovaného servisáka: „Desítky mám rád. Hlavně pak jarní update. V dubnu všichni píšou diplomky, bakalářky nebo seminárky, mají je uložené na systémovém disku a samozřejmě bez zálohy. A do toho jim tam přes noc skočí velká aktualizace. Takže se příplatky za expresní zásahy jenom hrnou.“

8. Na nastavení mi nesahejte

I kdyby se celý proces obešel bez chyb, neuvěřitelně mě vytáčí fakt, že Windows si během tohoto procesu svévolně změní nastavení čehokoli. Jako zcela zjevný záměr to působí v otázkách nastavení soukromí, zcela nechápu, proč se pokaždé změní konfigurace reproduktorů a spravovat rozdrbané nastavení sdílení v domácí síti už umím i poslepu.



Abych ale nekřivdil Microsoftu, tento nešvar zasáhl celou oblast. Třeba takovým Google Mapám v telefonu s Androidem už jsem asi čtyřikrát vysvětloval, že se nechci dělit o své postřehy z míst, která navštěvuji. A přesto mě tato aplikace už několikrát žádala, abych ohodnotil nákup rohlíků v místním obchodě. Tam se mě zase ptali, jestli nechci zákaznickou kartičku. Pořád dokola, jako v nejslavnějším Beckettově opusu.

9. Díky, že mě necháte zahrát

Člověk má pořád tak nějak zažitou tu školní definici operačního systému, který je základním programovým vybavením počítače, které má zprostředkovat přístup programů k hardwaru. V tomto kontextu působí poněkud redundantně jedna z novějších funkcí pojmenovaná jako Herní režim. Ve zkratce jde o to, že Windows rozpoznají aplikaci náročnou na výkon a přiřadí ji v tu chvíli všechny systémové prostředky. Jinými slovy, laskavě na tu chvíli zanechají telemetrie, hledání aktualizací, jejich stahování, indexování, hledání virů a podobných dalších skopičin.



Přečtěte si také

Microsoft představuje další změny Fluent Designu pro Windows 10

Připadám si tak jako malý fakan, kterého rodiče nechají hrát si na počítači až po tom, co si uklidí pokoj a napíše úkoly.

10. Jsem v pasti

Nejhorší na všem výše popsaném je, že to nějakým způsobem musím strpět. Nejnovější procesor si nerozumí se staršími Windows a downgrade by byl stejně jenom dočasné řešení. Na přechod na ekosystém od Applu nemám zbytečné statisíce, ale je to stejně jenom teoretická úvaha stejně jako přechod na Linux. Jsem totiž lapen do dvojí pasti: přes den programy potřebnými pro práci, v noci zase potřebou zahrát si nejnovější tituly pro PC, tedy pro Windows.

Alespoň že mám do podzimu zase klid.