Když máte za úkol napsat článek o miliardě diváků toho či onoho, pak je to těžší úkol, než se zdá. Jediná užitečná informace spočívá v tom, že jakési imaginární počítadlo překročilo určitou hodnotu. Samotný obsah videa pak není obvykle dost hluboký na to, aby se od něj dalo odrazit. Proto je obvykle na místě vztáhnout danou událost k širšímu společensky-technologickému dění. Kupříkladu můžete začít vysvětlovat, co je to „virální šíření“, a jak je tudíž možné, že takovou hloupost vidělo tolik lidí.
Když se pak do pomyslné síně slávy dostane náctiletá hudební hvězda s hitem pro ještě mladší posluchače, je to jasný důkaz, jak moc jsou pro mladou generaci „out“ rádia, cédéčka nebo jiné archaické způsoby distribuce hudby. Tento fakt se záhy potvrdí takovými hity, jako je „Baby Shark“ nebo „Wheels on the Bus“.
Co ale říci o posledním miliardovém přírůstku, jímž je popový hit z roku 1987 Never Gonna Give You Up od Ricka Astleyho? Že jsou osmdesátky pořád v kurzu? Ale kdeže, situace má mnohem prozaičtější vysvětlení. Jedná se o součást kanadského žertíku – pokud někdo na internetu hledá nějakou skladbu, má velkou šanci, že mu někdo prostřednictvím diskusního fóra pošle odkaz právě na tuto skladbu. Většinou se svůj odkaz snaží nějak zamaskovat a tato technika má dokonce i svůj název – rickrollování. Existuje k ní bezpočet memů a je už pevnou součástí internetové subkultury.
Nikomu nevěřte
Zatímco dětská videa vyvolávají lehké obavy o to, co asi vyroste z generace, která jako první tráví více času v kyberprostoru než mimo něj už od svého narození, jinak optimistický song o lásce vyvolává chmury o poznání větší. Názorně totiž ukazuje, jakou informační hodnotu mají dnes informace na internetu. Pokud si nedáváte práci s pečlivým výběrem zdrojů, pak je nulová nebo dokonce záporná. Odkaz na falešné hudební video je ještě možná legrace, falešné recenze produktů a služeb už jsou na pováženou a když dojde na dezinformace ohledně citlivých témat, tak už může jít i o život. A nemusí se přitom týkat jen koronaviru a očkování.
Částečně to také odpovídá na otázku, kde se všechny ty lži berou. Člověk by si až přál, aby to bylo z nějaké „ruské trollí farmy“, protože pak by se snad někdy v budoucnu dalo dohodnout, že takový způsob boje není fér, stejně jako biologické zbraně. Jenže skutečnost je taková, že většina lidí (s výjimkou pár protisystémových pomatenců) normálně trollí a tímto druhem zábavy si vyplňují prázdnotu svých životů.
Takže až příště dostanete v diskuzi nebo v emailu zaručený odkaz s pravdou o tom či onom, raději si znova pusťte Never Gonna Give You Up. Informační hodnota bude zhruba stejná a tady se aspoň dobře pobavíte.
