Retro: Siemens A60 – barevný displej poprvé v řadě A

Siemens zažíval na začátku 21. století zlatá léta a ačkoliv jeho telefony mívaly mouchy, všeobecně se mu dařilo. Bylo to kombinací vyváženého portfólia s telefony, které se snažily nabídnout vždy něco navíc. Velmi německému výrobci prospělo i to, že dovolil základní řadě A „dospět“, což se prvně projevilo u modelu A50, na který jsme již vzpomínali. Následovaly jen drobné modernizace s modely A52 a A55, aby ve 4. čtvrtletí roku 2003 dorazil model A60, na který dnes vzpomeneme.

Krátké představení

Pokud se na Siemens A60 podíváme, mohli bychom jej vcelku zaměnit s vyšším modelem C60. Siemens tehdy zvolil jednotný design a pokud jste od sebe obě zařízení chtěli rozpoznat, měli jste dvě možnosti. Lišily se barevné kombinace a pak samozřejmě nápis pod displejem, který jasně odhalil, o jaký model se jedná. V roce 2003 Siemens prosazoval „vajíčkový“ vzhled a oblý telefon padl skvěle do roky. Pryč však byla doba malých rozměrů a A60 byla oproti svým doslova prťavým předchůdcům najednou poměrně velká. Také tloušťka 23 milimetrů nebyla zrovna nejmenší. Alespoň zůstala zachována vskutku nízká hmotnost. 85 gramů jste v kapse takřka nepocítili.

Retro: Siemens A60

Čelní straně dominoval, avšak nikoliv rozměry, displej. Ten byl v řadě A vůbec poprvé barevný. Kvalitou nás však ani tehdy vyloženě neoslnil. Velikost displeje 1,6 palce byla sice slušná, ale pasivní zobrazovací technologie CSTN a především nízké rozlišení 101 × 80 pixelů udělalo své. Displej byl hrubý a barvy se tak hodily spíše na oživení prostředí, než na konzumaci nějakého obsahu. Tehdy však chtěl barevný displej téměř každý a ze strany Siemensu šlo o logický krok.

Pokud s něčím kromě displeje německý výrobce zápasil, byly to mnohdy klávesnice. Pryžová doba byla naštěstí již v roce 2003 za námi, ale ani nástup klasických plastových tlačítek nepřinesl kýžené pohodlí, které majitelé Siemensů záviděli „Nokiářům“. Názorným důkazem byl právě model A60. Ovládací tlačítka byla poměrně malá a tiskla se ztuha. Totéž platilo pro alfanumerickou klávesnici a snad vyloženě nejhůře dopadla čtyřsměrnná klávesa pro pohyb v prostředí. Ta opět nedostala příliš prostoru a rozeznat jednotlivé směry chtělo notnou dávku cviku.

Zpracování telefonu nebylo na svou dobu vůbec špatné. Plastové zařízení si nechalo ledacos líbit a nějaký pád jej rozhodně nerozhodil. V nejhorším případě odpadl zadní kryt a na krátký špacír po podlaze se vydala baterie s kapacitou 700 mAh. Za pár vteřin jste telefon zase složili a mohli zvesela používat dál.

Výbava

V řadě A nebylo možné čekat zázraky, a to ani ve výbavě. Prostředí vycházelo ze starších modelů, avšak menu již bylo tvořeno maticí 3×3 ikonky. Telefonní seznam dokázal pojmout až 100 jednopoložkových záznamů. Nechyběly skupiny volajících, vyzváněcí profily nebo polyfonní, až 16hlasé vyzvánění. Kromě kontaktů jste si mohli uložit až 100 SMS zpráv. Spolehnout jste se mohli na dlouhé i EMS zprávy. Navzdory barevnému displeji chyběla podpora MMS zpráv, což byla další odlišnost od modelu C60.

Další výbava byla již opravdu velmi chudá a například funkce pro organizaci času se omezily jen na opakovaný budík. Žádný kalendář či upomínky. Dlouhé chvíle vám krátily dvě hry a další jste do telefonu nijak nedostali. Java nebyla mezi podporovanými funkcemi a jde o další rozdíl mezi řadou A a C. Dostali jste se však na internet, a to skrze GPRS třídy 8. Doplňme, že interní paměť telefonu byla 0,55 MB, což bohatě stačilo. Stahovat jste mohli pouze melodie či obrázky z EMS zpráv.

Závěr

Siemensy řady A měly cestu k uživatelům do značné míry usnadněnou operátory, kteří je často a rádi zařazovali do své nabídky. Siemens A60 se tak zkraje roku 2004 objevil v nabídce tehdejšího Eurotelu za 3 495 Kč.

Telefon Siemens A60 do seriálu Retro zapůjčil pan Michal Petrásek, kterému tímto děkujeme.