Retro: Nokia 9210i – chytrá, skládací a se dvěma displeji

Rozkládací konstrukce a více než jeden displej, to jsou pojmy dnes velmi dobře známé. Přesto vás právě vítám u dalšího dílu seriálu Retro, ve kterém zavzpomínáme na legendární kapesní počítač lomeno mobilní telefon zvaný Nokia 9210i.

Nokia 9210i – Chytrá, skládací a se dvěma displeji

Devítkovou řadu finská Nokia vždy vyhrazovala pro velmi speciální zařízení, která nejenže disponovala otevřeným operačním systémem, ale především nabízela rozkládací konstrukci. Z venku takový přístroj fungoval jako mobilní telefon, uvnitř posloužil jako počítač sbalený na cesty. Historie této řady se začala psát již v 90. letech minulého století, nás však dnes zajímá Nokia 9210i, která byla představena v roce 2002.

Na celou obrazovku

V zavřeném stavu před sebou máme velký a tlustý telefon bez antény. Malý displej na čelní straně byl podobný obyčejným modelům tehdejší doby, třeba i oblíbené 3310. Dokázal zobrazit maximálně 5 řádků, vyřídili jste zde hovor a samozřejmě napsali SMS. Klávesnice měla z vnější strany velkorysý prostor, avšak psaní pohodlné nebylo. Mohutný telefon vážil bezmála čtvrt kila.

To podstatné, proč si někdo před téměř dvěma desítkami let pořídil tzv. komunikátor od Nokie, se odehrálo až po otevření zařízení. Konstrukce byla plastová a dnešním měřítkem působí poněkud vachrlatě. Plastový byl i kloub, který po čase na pevnosti spíše ztrácel. Rozevření bylo možné jen do určité polohy: takřka ideální pro pohodlné psaní a samotný pohled na displej.

Samotný TFT panel byl ultraširokoúhlý s úhlopříčkou 4,5 palce a rozlišením 640 × 200 pixelů. Dokázal zobrazit přesně 4 096 různých barev a na svou dobu šlo o velmi moderní zobrazovač. Velikost a dostatečná úhlopříčka vybízela k pohodlné práci i konzumaci různého obsahu. Pokud však očekáváte, že byl displej dotykový, bohužel. Vše bylo nutné ovládat klávesami. Hned čtyři proto byly po pravé straně displeje a jejich funkce se měnila v závislosti na tom, kde jste se právě nacházeli.

Na celou obrazovku

Spodní část byla vyhrazena klávesnici, ne nepodobné té, kterou znáte z počítačů/notebooků. Nokia 9210i zvládala češtinu, a to včetně znaků na klávesnici. Díky dostatečnému prostoru bylo psaní pohodlné. Kromě běžných kláves pro tvorbu textu jsou zde i tlačítka pro vstup ke konkrétním funkcím. Ať už jde o seznam kontaktů, internet či další doplňkové funkce, jako byl přehrávač videa a podobně.

Dnešní optikou je ovládání trošku těžkopádné, ale Nokia v rámci možností vykřesala rozumný kompromis bez dotykového displeje. Chod prostředí, mimochodem šlo o Symbian Series 80, nebyl nejrychlejší. Pár čísel do placu: procesor měl 52 MHz, operační paměť činila 8 MB. Přibližně 16MB interní paměť pak bylo možné rozšířit kartou MMC, vkládala se ze spodní strany.

Nokia 9210i zvládala pohodlně práci s kancelářskými dokumenty, přehledně organizovat váš čas a například i přehrávat videa, samozřejmě ve vhodném formátu a rozlišení. Nechyběl přístup na internet, velký displej k tomu přímo vybízel. Bohužel jste se museli spoléhat jen na vytáčené spojení, které operátoři účtovali po minutách. Moderní a v roce 2002 nastupující GPRS chybělo. Nejlépe na tom tak byli uživatelé se SIM kartou EuroTelu, kteří dosáhli na o něco rychlejší vytáčené připojení HSCSD. V praxi byl rozdíl mezi rychlostmi 14,4 kbit/s u CSD a 57,6 kbit/s u HSCSD poměrně znatelný. Hluboká historie, do které již Nokia 9210i spadá, může za to, že chybělo Bluetooth. Synchronizaci dat či prostý přenos zajišťoval kabel, případně infračervený port.

Na celou obrazovku

V dnešní době často žehráme na to, kolik ty nové telefony stojí. Samsungy i iPhony překračují cenu 40 tisíc korun, ohebné telefony se nebojí ani vyšších částek. I dříve však byly některé telefony zatraceně drahé. Krásným důkazem budiž právě Nokia 9210i. Ta nabízela až na pár přešlapů to nejlepší, v malé krabičce jste měli telefon, ale i počítač a přístup k internetu. Výrobce si navíc byl vědom toho, že v daném segmentu nemá konkurenci a cena kolem 40 tisíc korun v roce 2002 tomu odpovídala.