Když jsme se tu před dvěma měsíci zamýšleli, proč není menstruační kalendář v mobilu, a tedy i na cloudu, dobrý nápad, byla to pouze spekulace založená na únicích z amerického nejvyššího soudu. Ty se ale posléze ukázaly jako zcela pravdivé. Následovalo tedy zrušení ústavního práva na potraty, na což některé americké státy okamžitě zareagovaly restriktivní legislativou.
Hypotetická situace ohledně toho, že by pak orgány těchto států vyžadovaly po správcích fitness aplikací údaje o cyklu uživatelky, jehož náhlá nepravidelnost nenásledovaná mateřstvím by sloužila jako usvědčující důkaz, prozatím nenastala. Praxe se totiž ukazuje složitější než šedivá teorie. Technologické firmy sídlí obvykle v jiných než konzervativních státech, nezřídka kdy i v zahraničí a svůj jasný názor má i federální vláda. Pokud někdy v budoucnu k dané soudní při dojde, bude to svou velikostí, složitostí a mediálním pokrytím něco podobného, co nyní čeká Elona Muska.
I toto hypotetické nebezpečí ale skvěle slouží jako obrovský zdvižený prst, abychom ještě více přemýšleli nad tím, jaké údaje o nás kdo sbírá a proč. Známe to všichni. Není třeba dobré nahrávat na sociální sítě, jak kouříte marihuanu, protože už pak nikdy plně nevysvětlíte rodičům, nadřízeným, médiím a vlastně vůbec všem, že se tak stalo na výletě v Nizozemí, kde je to legální. Sám to dobře ví například zmiňovaný Elon Musk, kterého „pár tahů z trávy“ podle politico.com málem stálo partnerství s NASA, které je pro SpaceX alfou a omegou bytí.
Těhotenství zjistíme dříve než žena
Celá věc by tak mohla skončit varováním, že „menstruace do cloudu nepatří“, čímž by mohla celá věc skončit. Jenže celá věc rozvířila diskuzi, která ukazuje, že je celá věc ještě složitější. Postarala se o ní studie na plos.org, která zkoumá dosud netušené schopnosti chytrého prstenu Oura. Ten na sebe strhl pozornost, když jeden z jeho tvůrců během koronavirové pandemie tvrdil, že u něj tento gadget zjistil infekci dříve než test a dokonce i on sám. Může to být samozřejmě náležitě marketingově přifouknuté, ale spousta podobných studií skutečně existuje a mají reálný základ.
Podobně funguje i „detektor těhotenství“. Oplodněné vajíčko má za následek hormonální změny, které se specifickým způsobem projeví v tělesné teplotě. Má-li systém k dispozici dlouhodobější data pro srovnání a další údaje, například o tělesné aktivitě, pak dokáže jiný stav zjistit celkem přesně a skutečně dříve než sama žena. A jsme opět na začátku: všechna tato data jsou v cloudu, odkud si je může leckdo soudně žádat.
Google o dětech ví dříve než otcové
Možná můžete namítnout, že nejsem vzhledem ke svému uspořádání orgánů tím vhodným, kdo by měl rozjímat o nástrahách těhotenství. Nicméně skvěle sem pasuje historka, kterou můžu přispět jako otec. Každý z nás má totiž silnou vzpomínku na to, jak se o své výrazné změně sociální role dozvěděl.
Tou méně romantickou možností je rozhovor, který sami iniciujete poté, co vás Google přestane zásobovat jinou reklamou než tou, která nějak souvisí s kočárky, kojeneckým oblečením, autosedačkami a dalšími způsoby, jak rychle utratit podstatnou část příjmu i úspor. A asi není potřeba vysvětlovat, že stačí pár dotazů na to, aby se Google dovtípil, že majitele počítače čekají velké změny.
Není proto překvapením, že se nějakému technologickému systému podaří předběhnout Google, který se o těhotenství dozví jako druhý, a přeskočit tak ve vědomosti i samu těhotnou ženu. Možnosti využití a zneužití této zásadní informace však zůstávají stále stejné.