Ohebné telefony jsou tady. Chceme je ale vůbec?

Tak jsme se konečně dočkali. A že to trvalo – když se podíváme do archivu mobilenetu, o ohebných telefonech se začaly objevovat zmínky někdy v roce 2011, kdy si na ně brousil zuby jak Samsung, tak Nokia. Každý další rok pak měl být tím, kdy si podobné zázraky začneme hromadně odnášet z prodejen a telefon s pevnou konstrukcí se stane stejným reliktem minulosti jako telefonní budka.

V podstatě jde jenom o to, kdo bude mít odvahu veřejně předvádět nebo dokonce prodávat něco, co ještě není úplně hotové. Je nasnadě, že zavedené značky mají v tomto souboji horší výchozí pozici, a tak si premiéru přisvojí neznámá čínská firma, zatímco se Samsung schovával za zavřenými dveřmi.

Pro výrobce totiž nebude největší oříšek takové zařízení vyrobit, ale udržet v provozuschopném stavu dva roky. Tak dlouho totiž evropská legislativa přikazuje poskytovat výrobcům záruku. Přepočteno na počet ohybů tam a zase zpátky… Přesně z takovýchto důvodů (a taky ve snaze ušetřit na výrobě) opustili výrobci všechny prvky mechanické konstrukce, včetně zbytných tlačítek.

Je to jenom móda?

Osobně mi na světě mobilních telefonů poslední dekády vadí, jak moc se posunul od technologií někam směrem k módě. Telefony nutně nemusejí být nevzhledné krabice, ale výrobci spolu soupeří v oblastech, nad kterými zůstává rozum stát.

Nejdříve se všichni snažili srazit tloušťku telefonu na minimum. Když se jim podařilo pokořit hranici pěti milimetrů, začaly se telefony ohýbat nebo lámat při trochu silnějším větru nehledě na to, že potřebovaly na nabíječku tak čtyřikrát za den. Pak se rozhořela bitva o co největší využití čelní plochy, která zuří dodnes. Jejím následkem jsou nejrůznější průstřely nebo kousance, přitom stále hledám odpověď na otázku, jak těch pár pracně získaných milimetrů čtverečních navíc dopomůže k lepšímu zážitku nebo vyšší produktivitě.

Nejspíš nijak. Má to jenom stejný efekt jako velká kola na autě. Velice dobře to vypadá na propagačních fotkách nebo na autě vystaveném na prodejně. Jakmile ale zaplatíte a vyjedete ven, zjistíte, že jízda není moc komfortní. A když máte kupovat zimní pneumatiky nebo zničený disk, pak se o vás pokoušejí mrákoty.

Ohýbali jsme už před dvaceti lety...

Když si trochu pohrajeme se slovíčky a nebudeme mluvit o ohebném displeji, ale o ohebném telefonu, pak se na CESu předvedl ještě jeden zajímavý kousek, který lze rozkládat. A když se to vezme kolem a kolem, tak rozkládání je svým způsobem také ohýbání v předem určených mantinelech.

Podle okolních obrázků už začíná být jasno, kam tím mířím. Zatímco první komunikátor od britských Planet Computer s názvem Gemini byl spíše jen takové inženýrské cvičení na téma „pojďme udělat remake Psiona s použitím současných technologií“, jeho následovník má mnohem vyšší ambice.

Na celou obrazovku

Přidáním rozličných funkcí jako je vnější displej, vnější fotoaparát, čtečka otisků prstů, podsvícená klávesnice nebo NFC se komunikátor staví do pozice, kdy nechce být jenom hračkou pro nostalgiky, ale plnohodnotným telefonem, který zaplní deset let starou díru vzniklou odchodem komunikátorů od Nokie.

Jen pro upřesnění: mluvíme o době zhruba před deseti lety (Nokia a její poslední komunikátor) anebo před dvaceti lety (poslední Psiony). Jak vidno, trh přenosné elektroniky má s ohýbáním bohaté zkušenosti, vedle níž vypadá současná snaha za každou cenu ohnout i displeje jako křečovité vlamování se do otevřených dveří.