Po všech těch skandálech, které Facebook provázejí už od jeho samotného zrodu, nyní největší sociální síť narazila. Ani nejde tak o únik dat samotný, ale o zjištění, že ona data lze použít k ovlivňování výsledků voleb. Přeci jenom, na to jsou už jiné nástroje a jiní šíbři, a tak je potřeba rozpoutat hon na čarodějnice.
1. Co je to ten internet?
Obzvláště první část slyšení přinesla řadu „WTF“ momentů. Někteří zákonodárci se zcela zjevně nacházeli mimo realitu, ale možná právě proto si neodpustili položit otázku. A tak jsme se z úst otce sociálních sítí mohli dozvědět odpovědi na otázky, zda „je Facebook totéž co Twitter“ anebo „jak to dělá, že je Facebook zdarma a přesto vydělává peníze?“
A titíž lidé, kteří takové otázky bez uzardění pokládají, mají pravomoc například sociální sítě zregulovat nebo snad rovnou zakázat. A to mluvíme o relativně jednoduchém problému. Jak pak chtějí zákonodárci řešit ty opravdu složité?
2. Do bazénu přece čůrají všichni
Velké kauzy poslední doby nás nutí dívat se do kalendáře a zjišťovat, jestli se opravdu píše rok 2018, nebo 1958. Pokud existuje nějaký složitý a komplexní problém, pak vybereme jednu firmu nebo ještě lépe jednoho člověka a uděláme z nich veřejného nepřítele. Třebaže naftové motory všechny produkují stejné zplodiny a každý si pomáhá ke splnění emisních limitů, jak může, je to Volkswagen, kdo dostane za uši.
Mentalitu lynčujícího davu máme nejspíš někde hluboko v sobě. Někteří toho umějí dobře využít.
3. Poučení z krizového vývoje
Říká se, že piloti a řidiči si své peníze zaslouží, když je špatné počasí. Totéž můžeme říci o tiskových mluvčích a jiných PR profesích v případě, že se firma ocitne ve vážných problémech. Největší chybou je, když se vedení společnosti nechá vyprovokovat k tomu, aby vzniklou situaci komentovalo samo. To pak vzniklý exkrement nerozmažete, ale rovnou ho napěchujete výbušninami a odpálíte.
Někdo možná zemře při teroristickém útoku domluveném na naší síti.
Do memoárů tak vešla například věta CEO British Petrol Tonyho Haywarda, který „chtěl zpátky svůj život“, poté co jeho firma zaplavila Mexický záliv ropou. Viceprezident Facebooku Andrew Bosworth vás propojí s ostatními, i kdyby vás to mělo stát život. Konkrétně měl v uniklém interním dokumentu říct: „A tak spojujeme lidi. To může být špatné, pokud to využijí negativně. Může to stát život, když někoho vystaví kyberšikaně. Někdo možná zemře při teroristickém útoku domluveném na naší síti. Ale stejně spojujeme lidi.“ Bosworth se od doslovného znění textu nicméně distancoval, prý ho rozeslal zaměstnancům jenom proto, aby rozproudil debatu o závažných problémech. No, zjevně se mu to podařilo.
4. Orwell by měl radost
Když už mluvíme o popírání toho, co jsme kdy udělali nebo řekli – byli jsme svědky jedné z těch historických chvil, kdy život napodobí umění a přesně tak naplní předpověď některého z autorů sci-fi. George Orwell a jeho román 1984 se této pocty dočkal už mnohokrát a tady je další.
Když Mark Zuckerberg zjistil, že situace kolem Facebooku houstne, začal v tichosti ze svých konverzací s ostatními odmazávat staré kontroverzní výroky, protože cokoli uděláte, může být při tvorbě veřejného mínění použito proti vám. Samozřejmě, podobnou funkci má dnes každý druhý messenger, ale obvykle k ní mají přístup všichni uživatelé.
Facebook na to reagoval tak, že jde o testování nové služby, kterou už brzy zpřístupní i ostatním. K tomu lze říci jenom jedno – kdyby měli ředitelé jiných technologických firem betatesting jako svou prioritu, pak by byl svět o mnoho veselejší místo.
5. BFF = Blbý Franta (na) Facebooku
Bez ohledu na to, co si politici nebo Mark Zuckerberg myslí, Facebook, respektive sociální sítě jako celek, už si žijí svým vlastním životem. A zatímco se o Facebooku všude možně diskutuje, tato samotná sociální síť žije hoaxovým odrazem celé kauzy, kdy lidé hromadně píší do komentářů BFF a pak řeší, proč jejich příspěvek nezezelenal.
To je pak každá rada drahá. Kdo ví, třeba Facebook zjistí, že nedokáže naplnit GDPR, a tak nakonec dobrovolně vyklidí hřiště, jako to udělali Spolužáci od Seznamu.
