Oblíbenou náplní marketingových oddělení našich operátorů je jejich snaha přesvědčit nás, že právě jejich síť je nejlepší. Tato tradice započala už v 90. letech minulého století, když se v tiskových zprávách a reklamních sděleních šikovně žonglovalo s pojmy „pokrytí populace“ a „pokrytí území“. A to v podstatě trvá dodnes. Neuplyne měsíc, abych v redakční poště nezahlédl zmínku o tom, kdo má víc vysílačů, víc pokrytých lidí nebo rychlejší síť. A přesto, když pak vyjedu na dovolenou, dopadnu takto.
Proto jsem měl tendenci poslední tiskovou zprávu od O2 přejít s tvrzením, že nevěřím žádné statistice, kterou jsem si sám nezfalšoval. Pokud totiž operátorské pokrytí řešíte také optikou měření rychlosti, pak můžete ve stochastickém systému šíření rádiových vln v reálném prostředí získat jakékoli výsledky. Asi vás tak nepřekvapí, že se vedle O2 nejrychlejším 5G chlubí také T-Mobile i Vodafone. Záleží jak a kdy, hledání toho správného signálu je stejné dobrodružství jako hledání levného tarifu.
Pro mě osobně je tak 5G spíše jen prázdný marketingový pojem, který má spíše potenciál do budoucna. Stačí se totiž ponořit trochu hlouběji a nainstalovat třeba aplikaci NetMonster. Tam uvidíte, že ve značném množství případů je ono 5G v režimu NSA. Tato zkratka zde neznamená onu zlověstnou bezpečnostní agenturu, ale architekturu non-standalone, která běží na základech starších LTE sítí.
Obvykle to pak znamená rychlosti ve stovkách megabitů za sekundu a ping v desítkách milisekund. Tedy žádná tragédie, ale přesto je to dost daleko k slibovaným gigabitům a milisekundám. Pokud je to někde ve větším městě, kde se podaří spojit pásma 1 800, 2 100 a 2 600 MHz, pak to lze chápat. Daleko obvyklejší je situace, kdy okresní město pokrývá jeden vysílač s 800MHz LTE, který dává 20 Mbit/s, ale to nijak nebrání operátorovi, aby ho hrdě inzeroval jako 5G.
5G, 4K, 3D...
Ale lidem to zjevně stačí. Většina jich je zatížená nějakou formou FUPu, takže přenosové schopnosti telefonu paradoxně vůbec nezkoumají a o nějakých frekvenčních pásmech nemají na rozdíl od schopností fotoaparátu nebo displeje mnohdy ani ponětí.
A nejde jen o mobily. Skoro každý obor má nějakou „uctívanou zkratku“, ke které masy vzhlížejí jako ke zlatému teleti. Kupříkladu 4K u zobrazovací techniky. Nedávno jsem pomáhal známému s převozem a zapojením nového televizoru. Moc se těšil na to, že konečně bude mít doma 4K. Pak ale televizi připojil k domácí Wi-Fi a spustil YouTube. Fragmenty komprese byly vidět přes celý pokoj, stejně tak jako neustálé cukání obrazu. Ale na displeji svítilo 2160p, což ke spokojenosti leckomu stačí.
Není „5G“ jako 5G
Tím se obloukem dostáváme k tiskové zprávě O2 zmiňované v úvodu. Ta totiž krom obvyklého souboru marketingových floskulí obsahuje i nějaká konkrétní čísla a pojmy, například „pásmo n78“ a „frekvence 3,7 GHz“.
Zapomeňte na barevné omalovánky, které operátoři vydávají za mapy pokrytí, raději se podívejte na VPortal ČTÚ.
Jinými slovy, někdo si dal tu práci, aby našel místa, kde má O2 pokrytí v tomto pásmu, ale konkurence ne. Ale moc práce mu to nejspíš nedalo. Když se podíváte na VPortal ČTÚ, kde můžete filtrovat pokrytí i podle použitých frekvencí, uvidíte, jak moc O2 předběhlo T-Mobile, který je zase kus před Vodafonem, co se využívání 3,4 až 3,8 GHz týče.
Výsledky měření O2 o nejrychlejší síti je ale i tak třeba brát s rezervou a vždy se ptát „kdy, kde a za kolik?“. Potěšující je v tomto kontextu hlavně zpráva, že se všichni tři operátoři nepodobají jako vejce vejci, což snad pro ty zbylé dva bude něco jako hozená rukavice.
