Naše pozorování vztáhneme k Facebooku, ale jak si ukážeme později, dalo by se praktikovat i na jiné větší a starší sociální sítě. Na začátek nějaká ta data pro podporu dalších tvrzení. Facebook vykázal pokles osobních příspěvků o 21 % v meziročním srovnání mezi roky 2014 a 2015. Celkový pokles není tak dramatický, ale situaci zachraňují firmy a jejich propagace.
TIP! Facebook spouští Reakce jako rozšíření pro „To se mi líbí“
Být ve vedení Facebooku, tak mě takováto čísla budí ze spaní. Představte si totiž, že máte web, jehož obsah nemůžete nijak tvořit. Když se vysvětluje, co to je ten web 2.0, Facebook se uvádí jako základní příklad – poskytovatel nabízí jen infrastrukturu a všechno ostatní je na uživatelích. Dokud máte jejich zájem, je to geniální plán, kdy pro vás zdarma pracují milióny lidí. Když ale začne zájem opadat, jen těžko s tím můžete něco dělat. A zatímco si v klasických médiích, pokud máte dost peněz, můžete zaplatit tvůrce, obsah nebo reklamu, zkuste něco takového uplatňovat v případě sociální sítě.
Jak je něco takového pro administrátory Facebooku tíživé, ukazují i některé jejich kroky z poslední doby, kterých jste si možná také všimli. Od určitého okamžiku začal Facebook zobrazovat nejenom příspěvky vašich přátel, ale i jejich „lajky“ nebo příspěvky, kde se zapojili do diskuse. Celé je to tak otravné, že dokonce vznikly doplňky pro prohlížeče, které umějí takové příspěvky blokovat. Cíl je jednoduchý: vyvolat zdání, že se pořád něco děje a že má pořád smysl sem chodit. Protože bez oněch příspěvků najednou začne být váš Facebook podezřele prázdný a nudný a začíná hrozit, že sem prostě sami přestanete chodit.
TIP! Facebook nás má v hrsti. Pokaždé se vrátíme, ukázal pokus
Podobně funguje i další funkce, která zobrazuje vzpomínky vztahující se k určitému datu. Vzpomínky jsou dobré, to určitě, dělají nás tím, čím jsme. Ale pokud hodně vzpomínáme, pak to vypadá, že už se toho moc nového neděje. A právě toho se Facebook bojí.
Proč se to děje?
Důvodů bude určitě několik a jsou mezi sebou vzájemně provázané. Určitě opadla prvotní vlna nadšení, kdy se zdálo, že už nebudeme potřebovat žádné skutečné střetávání a všechno vyřídíme na síti. Paradoxně čím víc lidí je na síti, tím menší ochotu máme s nimi sdílet něco důležitého. Na začátku to byla možná zábava, ale o pár let později máme v přátelích rodiče a nadřízené a tady končí veškerá legrace. Ano, můžeme si sice vyhrát se seznamy, ale kdo by se s tím patlal.
S tím také souvisí všechna ta negativní publicita, která se obzvláště na Facebook nalepila. Schválně, kolikrát už jste slyšeli zprávy o někom, kdo nedostal práci, protože měl příliš kontroverzní profil, například co se alkoholu týče. Anebo co různých zločinů – od podvodů až po sexuální zneužívání – bylo spácháno prostřednictvím Facebooku. Pak tu máme ještě tipaře bytů, kteří už ani nemusejí vyrážet do terénu a kapitolou samou pro sebe jsou pak problémy, do kterých se lidé dostali svou vlastní hloupostí. Určitě jste zaznamenali stíhání pro šíření poplašné zprávy, kterou si můžete přivodit i pouhým sdílením nevhodného příspěvku. A tak dále a tak dále.
TIP! Rozchod? Facebook vám na ex-partnera pomůže zapomenout
To všechno způsobí, že se se většina příčetných uživatelů sociálních sítí autocenzuruje a končí u plytkého sdílení zábavných videí nebo virtuální sociální život opouští zcela. Na jejich místo pak nastupují marketéři, PR specialisté a jiní, kteří z Facebooku udělají stejně nudně otravný a komercializovaný prostor, jako je jimi ovládaný web.
Podobně bychom mohli mluvit například o Twitteru. Tamní specialitou jsou zase příspěvky, které někdo vypustí rychleji, než domyslí jejich dopad. Typicky u politiků se na tom pak škodolibě pasou mainstreamová média, výsledkem čehož je, že nešťastník účet opustí nebo jeho řízení přenechá profesionálům. A tak i Twitter bojuje s krizí zájmu, a to dokonce takovým způsobem, že přemýšlel o opuštění svého nejvýraznějšího rysu – zpráv omezených na 140 znaků.
TIP! Rusko zvažuje zákaz některých emotikonů. Odporují tamním zákonům
Konec epidemie?
Užívání sociálních sítí můžeme také popsat jako epidemii nakažlivé choroby. Nejdříve máme „pacienta nula“ pro danou oblast. Pokud je dostatečně aktivní, dokáže nakazit dostatečný počet dalších, ti další a tak až do doby, kdy epidemie kulminuje. Pak ale nastává pokles. Jsme nyní svědky něčeho podobného? Nebyla by to ostatně první ani poslední bublina, která v technologickém světě splaskla.
Zdroje: theinformation.com
