Jako dítě jsem byl fascinován příběhy prarodičů z druhé světové války. Události z totálního nasazení, koncentračního tábora nebo ozbrojených střetnutí mi dodnes připadají něco, co jakoby se odehrálo mimo naši realitu a kvůli jejich absurdnosti a šílenosti se jim zdráháte uvěřit. A to včetně detailů, na jaké vzpomínala babička v souvislosti s koncem války. Vojáci postupujících sovětských jednotek měli podivnou zálibu v hodinkách. Brali je mrtvým, ale i živým – pokřik „davaj časy“ byla výzva k platbě drobného desátku za osvobození.
Docházelo pak k tak absurdním situacím, kdy jste mohli narazit na vojáka, který měl hodinek plná obě předloktí a kvůli nedostatku místa si je zapínal i kolem kotníků. Jejich motivy byly tehdy samozřejmě zištné, ale představa toho, že někdo potřebuje vícero hodinek, mnohdy stejné značky i modelu, je spíše úsměvná.
Něco takového bylo možné ještě v „pre-smart“ éře. Mohli jste mít hodinky do práce, k obleku do divadla nebo digitálky na sport. Dnes se něco takového realizuje daleko hůře. Skoro každá značka má vlastní platformu na sběr dat, ze které se údaje jen obtížně synchronizují ke konkurenci nebo nástrojů třetích stran. Když k tomu přičtete nutnost to všechno udržovat nabité nekompatibilními nabíječkami, skončíme u obvyklé rovnice 1 člověk = 1 hodinky.
Kdo komu slouží?
Když tedy váš oblíbený výrobce vydá novou verzi a vy se rozhodnete přejít, vlastnictví staršího modelu obvykle pozbude smyslu. Můžete ho prodat, věnovat v rodině nebo je zralý na vyhození. Anebo s ním za výrobce vyřešíte jeden ožehavý problém platformy, jak to udělal Ben Lovejoy z 9to5mac.com.
Ten byl zklamán z toho, že nemůže mít svoje Apple Watch na ruce i v noci – respektive by mohl, ale zase by ztrácel čas nabíjením přes den. Normálně by se člověk něčím takovým nestresoval a prostě funkci monitoringu spánku a vibračního budíku oželel, zatímco by se hodinky nabíjely přes noc. Ben si ale místo toho koupil druhé, které nosí pouze v noci.
Tomu se říká oddanost. Namísto kritiky výrobce, že jeho produkt nemá dostatečnou výdrž, situaci aktivně řeší zakoupením druhého kusu skoro stejného výrobku a ještě se tím veřejně pochlubí. Něco podobného můžeme vídat například při „nezávislých“ recenzích některých elektromobilů, kdy se plnění močového měchýře autora recenze naprosto synchronizuje s vybíjecí křivkou jeho auta. A v zimě musí chodit močit častěji, protože se nepotí, to dá rozum.
K dokonalosti už jen zbývá, aby se tohoto odvážného nápadu chopil Apple a přetvořil ho na další zdroj příjmů do své bezedné pokladny. Produkt by se mohl jmenovat Apple Watch Night, měl by vylepšené sledování spánku, zdraví, chrápání, spánkové apnoe, nočního pocení... A samozřejmě nesmíme zapomenout na super silný filtr modrého světla, které je úhlavním nepřítelem moderního člověka. Do obchodů Applu se pak jistojistě nahrne masa zájemců a mnozí z nich dokonce budou křičet „davaj časy!“.
