E-mail je jedním z nejstarších internetových protokolů, který se stále používá. Už před 20 lety se tak diskutovalo o tom, že potřebuje být co nejdříve zapomenut, nebo alespoň zásadně reformován, aby odpovídal aktuálním potřebám. Každý máme na tu dobu jiné vzpomínky, ale e-maily v ní na sto procent figurují. Pro mě osobně to byl například Outlook Express, jeho ikonické tlačítko Přijmout a odeslat a také havárie celého programu, pokud velikost všech stažených mailů přesáhne 2 gigabajty a další podobné radosti.
Do této atmosféry přišel 1. dubna 2004 Gmail coby typický googlovský experiment, kterému vévodila výrazná nálepka Beta u loga. A to celé bylo na pozvánky, což byla tehdy technologická nutnost, ne marketingový tah jako dnes. Ke Gmailu jsem se dostal ještě ten rok a s odstupem skoro dvou dekád lze teprve naplno ocenit, jak moc se Googlu povedl.
Například nás připravil na přechod na cloud, než toto slovo začalo být populární a tuze nadužívané. Zatímco ostatní poskytovatelé e-mailů tehdy nabízeli stránky o velikosti jednotek megabajtů, ze které jste museli poštu pravidelně stahovat, Google přišel v velkorysou nabídkou jednoho gigabajtu a zdařilého webového rozhraní. Emaily jste tak měli přístupné všude a vždy. Dnes je to standard, ale tehdy to byla pro mnoho lidí zlomová myšlenka.
Nešlo jen o velký úložný prostor, ale i drobné detaily, jež e-mailu vdechly nový život. Takové slučování mailů do konverzací z počátku z nezvyku většina lidí vypínala, ale dnes už bychom si bez toho komunikaci dokázat nedovedli. Stejně tak s organizací pomohly štítky a hlavně nejgeniálnější vynález ze všech – hvězdička. Tuhle jsem v tramvaji slyšel jednoho pána, jak povídá: „To mi musíte poslat mailem, abych si to mohl ohvězdičkovat, a pak na to nezapomenu.“ A to jsem si myslel, že podobně chytrou vychytávku používám jenom já.
Poslední video s miliardou zhlédnutí ukazuje, proč bychom neměli všemu věřit – Glosa
Zapomenout nemůžeme ani na solidní antispamový filtr založený na tom, že jej trénují samotní uživatelé. Dnes už spam skoro nevidíme, zatímco před dvaceti lety hrozilo, že neustálé nabídky Viagry a prodlužování přirození zadusí mailovou komunikaci jako plevel.
Abychom ale jenom nechválili, Gmail nás také naučil, že něco jako soukromí neexistuje, minimálně ne na internetu a už vůbec ne u služeb s G na začátku. Všichni tak nějak tuší, že běžný email je asi tak zabezpečený jako korespondenční lístek (pamatujete na ně?) a může si ho přečíst kterýkoli nudící se admin – ale že je bude nějaká entita studovat do nejmenších detailů, aby pak mohla saturovat vaše nejskrytější touhy a potřeby přívalem kontextové reklamy, to byla pro mnohé z nás novinka, kterou jsme poznali díky Gmailu.
Dnes sice máme Datové schránky a asi tak miliardu různých komunikátorů, ale e-mail je prostě e-mail.
E-mail žije
Těžko říct, jak by se mailování dařilo, kdyby Gmail před 18 lety nepřišel. Dnes sice máme Datové schránky a asi tak miliardu různých komunikátorů, ale e-mail je prostě e-mail. Když se s někým začnete bavit v hospodě, také nejdříve nechcete vidět jeho občanku – naopak si užíváte toho, že může mluvit skoro každý s každým a jedinou bariérou je ta jazyková.
