GLOSA: Babylónské zmatení messengerů

Anketní otázka na úvod: kolik používáte různých komunikátorů neboli instant messengerů? Stačí někomu jeden, nebo naopak máte pro každý kontakt jinou aplikaci? Začíná to být neúnosné – ještě před patnácti lety jsme si vystačili s textovkami a někteří pokročilejší s ICQ. Ve využívání tohoto komunikátoru bylo Česko na špici a jednu dobu to bylo v podstatě synonymum pro instant messaging. Pak ale začal oficiální klient nabobtnávat reklamou a s každým větším výpadkem přišel exodus uživatelů na jinou platformu.

Část uživatelů pohltil Skype ještě v době, kdy to byl mladý sexy startup ze Švédska. Jiní zase s příchodem Facebooku zjistili, že v podstatě žádný další program nepotřebují. Další vlna pak přišla s nástupem mobilních aplikací, jako je Viber nebo Whatsapp a jiné podobné.

A výsledek? Zatímco dříve měl internet a mobilní sítě mezilidskou komunikaci ulehčovat, dnes jako by ji naopak komplikoval. Nestačí jen vybrat kontakt, ale zjistit, na jaké je síti a zda-li ji aktivně používá. Schválně, kolikrát v životě už jste psali SMSku ve stylu, ať si ten druhý zapne Skype, protože s ním potřebujete mluvit?

Může to znít jako remcání starého dědka, který nadšeně vzpomíná na dobu kouřových signálů, ale má to i své praktické negativní dopady. Jen pomyslete na všechny ty nešťastníky, kteří si koupí smartphone s 8 GB vnitřní paměti a 1 GB RAM, kteří musí instalovat až desítky komunikátorů, jež obvykle bývají pořádně náročné. A pokud se smějete, protože máte telefon s 64 GB vnitřní paměti a 4 GB RAM, pak se budete smát jen do té doby, než vám stejně nabobtnalá sestava komunikátorů připraví překvapení v podobě předčasně vybité baterie.

Dalším negativním jevem budiž fakt, že různá politická omezení často komunikaci znemožňují. Obvyklá situace bývá, že Apple a Google se příliš nehrnou do podpory konkurenční platformy, takže skutečně multiplatformní bývají jen malí hráči, jimž ale chybí potřebná uživatelská základna.

Rozhádaná redakce

Jak je tato otázka komplikovaná a v podstatě neřešitelná nás přesvědčuje i výběr redakčního komunikátoru. Ten používáme nejenom při komunikaci jeden na jednoho, ale i pro hromadné chatování anebo posílání souborů. Za poslední dva roky už jsme migrovali dvakrát. Z Hangouts na Skype a pak na Telegram. Každá změna vyvolala doslova bouři (ve sklenici vody), protože každý z redakce používá jiné systémy – jak na mobilu, tak v počítačích. Každý je pak zvyklý na něco jiného a má i jiné zkušenosti, jak co (ne)funguje. A nebýt autoritativního rozhodnutí z vedení, pak zřejmě diskutujeme dodnes.

Jak z toho ven?

Toto je otázka, jejíž vyřešení dopřeje člověku takovou slávu, jakou si užíval Bill Gates nebo Steve Jobs. Zatímco všude jinde je trendem unifikace a konvergence, oblast s komunikátory se dále drobí a drobí. Čin Googlu, kdy nechá vedle Hangouts běžet ještě další dva programy tak vypadá docela neuváženě – základem úspěchu je co nejširší uživatelská základna. Ledaže Google Hangouts brzy zavře, jen si teď nechce kazit dobrou náladu po I/O.

Celý problém ale bude vyžadovat komplexnější řešení, v kterém jeden hráč nemá šanci prorazit. Jistou naději opět skýtá Google, který shání partnery pro řešení náhrady SMS Cesta to bude ještě dlouhá a trnitá. Do té doby si budeme muset zvyknout na to, že nestačí zvládnout jazyk protistrany, ale nainstalovat si i jeho instant messenger.