Téměř 5 000 respondentů – dětí od 8 do 15 let, dospělých i rodičů dětí – se účastnilo výzkumu Děti on-line. Když rodič netuší… „Cílem bylo zjistit, jak rodiče dohlížejí na chování svých dětí v on-line světě, jak děti v tomto prostředí tráví svůj čas, zda sdílí s rodiči to, na jaká rizika tam narážejí. Zároveň mapoval i pocit štěstí dětí, jaký vliv na to má čas strávený na mobilním telefonu nebo zájem rodičů o to, čím se děti v on-line světě baví,“ říká manažerka Nadace O2 Dominika Herdová.
Děti on-line. Když rodič netuší...
Unikátní výzkum pro společnost O2, která se aktuálními tématy chování v digitální světě zabývá dlouhodobě prostřednictvím Nadace O2 a jejího programu O2 Chytrá škola, prováděla výzkumná agentura NMS Market Research. „Digitální wellbeing a on-line bezpečí zejména dětí vnímáme ve skupině PPF jako velmi akutní a celospolečensky důležité téma. Tento výzkum je proto základním kamenem dlouhodobějšího projektu, v rámci kterého se budeme prostřednictvím řady aktivit Nadace O2, Nadace PPF, ale i televizí Voyo a TV Nova věnovat prevenci rizik v on-line světě a vzdělávání dětí i jejich rodičů v oblasti digitální bezpečnosti a wellbeingu. Chceme na problematiku upozornit širokou veřejnost, protože se to týká každého z nás. Jedním z komunikačních nástrojů bude i očekávané pokračování úspěšného seriálu Marty is dead – film a seriál Anna is Missing, který vznikl za podpory Nadace PPF a jehož příběh ukazuje, jaká rizika a nebezpečí s sebou může digitální prostředí a jeho neznalost nést,“ popisuje za Nadaci PPF členka správní rady Jana Tomas Sedláčková.
Odborným konzultantem byl sociolog Daniel Prokop z PAQ Research. Výzkum je podle něj unikátní v tom, že ukazuje různost využívání technologií dětmi. „Část – bohužel menšinová – se na mobilu věnuje denně sebevzdělávání, hledáním inspirace a informací do školy. Tahle schopnost využívat technologie pro vlastní rozvoj se často přenáší i do dospělého života a velmi se v ní liší sociální třídy. Naopak sledujeme, že děti trávící extrémní čas na mobilu mají horší subjektivní wellbeing – hlavně pokud jde o náhradu jiných aktivit. Obě tyto věci bychom ve vzdělávání neměli podcenit,“ říká.
Čas na mobilu
Děti ve věku 8 až 15 let tráví v průměru na svém mobilním telefonu 3 hodiny a 28 minut denně. Výzkum ukázal, že jejich rodiče ovšem žijí v představě, že je to o 30 minut méně. U věkové kategorie starších dětí, tedy 14 a 15 let, lze vidět rozdíl mezi tím, co si myslí rodiče, versus co přiznávají děti, už o rovnou hodinu, protože dospívající přiznávají, že jsou na telefonu 4 hodiny a 37 minut.
Na otázku, kde v on-line prostředí konkrétně tráví děti svůj čas, pak jednoznačně vedou sociální sítě. Využívání většiny z nich roste s věkem. „Ukázalo se, že se zde jasně vymyká YouTube. Rodiče ho dětem pouštějí od mala. Stává se tak přirozenou součástí jejich dnů a jeho obliba se s věkem nemění. Z výzkumu vyšlo, že ho sleduje 73 % dětí ve věku 8 až 9 stejně jako 74 % dětí ve věku 12 až 13 let,“ popisuje Tereza Friedrichová z výzkumné agentury NMS Market Research.
Rodičovská kontrola
Naprostá většina rodičů dětí ve věku 8 až 9 let říká, že ví, co jejich děti na internetu dělají. S rostoucím věkem ale postupně jejich kontrola slábne. Pozitivní je, že 80 % dětí říká svým rodičům pravdu o tom, co v on-line světě dělají. Heslo do mobilního telefonu sdílí s rodiči 2 ze 3 dětí. Polovina rodičů kontroluje instalované aplikace, více než třetina pak i pohyb dítěte, 31 % používá aplikaci pro rodičovskou kontrolu.
76 % rodičů tvrdí, že by se život jejich dětí zlepšil, pokud by trávily na telefonu méně času.
Časový limit pro používání mobilu má rodiči stanovený 72 % dětí ve věku 8 až 9 let, s věkem postupně kontrola slábne. „Z výzkumu vyplynulo, že mezi 14 a 15 lety má limit nastaveno už jen 20 % dětí. Zbývajících 80 % dětí tedy může na telefonu trávit kolik času chce. Jen pro představu, více než 5 hodin denně na telefonu tráví každé 4. dítě, a to také zvyšuje pravděpodobnost, že narazí na nějaké riziko,“ vysvětluje Dominika Herdová. Zajímavé je, že 76 % rodičů tvrdí, že by se život jejich dětí zlepšil, pokud by trávily na telefonu méně času. Děti v tom s rodiči nesouhlasí. Myslí si to jen 36 % z nich.
Mobil v noci
Zásadním problémem je ovšem čas, kdy jsou děti mimo přímý dohled rodičů, tedy především večer a noc. Z výzkumu vyplynulo, že 8 z 10 rodičů zakazuje používat dětem mobil v době, kdy mají spát. Alarmující je, že téměř 60 % dětí si telefon do postele i přes tento zákaz bere. „Znepokojující je strmý nárůst tohoto fenoménu s věkem. Zatímco 8 až 9leté děti mají mobil v posteli přes zákaz ve 28 % případů, ve věku 14 až 15 let ho bez dovolení v noci používá už 80 % této věkové kategorie,“ upozorňuje Dominika Herdová a doplňuje, že většina rodičů kontroluje dodržování zákazu fyzicky, zbytek pak buď tím, že dítěti vypne přístup na Wi-Fi nebo veškeré připojení k internetu.
Rizikové chování
Výzkum jasně ukázal, že rizikově se na internetu chová asi 170 000 českých dětí. Téměř 4 z 10 dětí přiznávají, že mají nějakého „on-line kamaráda“, kterého nikdy neviděly, osobně ho neznají a pouze si s ním píší.
Výzkum se zaměřil i sdílení fotografií a videí sebe sama, tedy selfies. To přiznává 35 % dětí a 27 % dospělých. Možná ještě rizikovější chování – sdílení fotek a videí ze svého okolí potvrzuje 29 % dětí a dokonce 40 % dospělých, každý pátý člověk v kategorii 18 až 65 let pak sdílí také svou domácnost a 13 % dokonce i osobní informace.
Děti on-line. Když rodič netuší...
Čím více času se děti pohybují v on-line světě, tím častěji se setkávají s kyberšikanou. „S nějakou formou kyberšikany se setkalo každé 5. dítě. Statisticky – v průměrné velké školní třídě tak s touto zkušeností najdeme 6 dětí. Čím jsou děti starší, tím častěji na tento jev narazily. Ve 14 až 15 letech má tuto negativní zkušenost již 35 % dospívajících, dívky pak častěji než chlapci,“ říká Tereza Friedrichová.
S nějakou formou kyberšikany se setkalo každé 5. dítě.
Kyberšikana je typická svou opakovaností, intenzitou a negativním dopadem na oběť. „Jednat se může o verbální šikanu, jako jsou nadávky, dehonestace, hating přes publikování ponižujících fotografií a videí včetně těch intimních až po vyhrožování, vydírání a krádež identity. Některé z výše uvedených jednání mohou naplňovat skutkovou podstatu trestného činu nebo přestupku,“ vysvětluje pplk. Mgr. Jaroslav Hrabálek z Odboru obecné kriminality Policejního prezidia ČR a doplňuje: „V takovém případě policie v rámci trestního řízení identifikuje oběť trestného činu, zjistí od ní podstatné informace, popřípadě provede zálohu zájmových dat.“ Policie disponuje jak specialisty na kyberkriminalitu, tak policisty, kteří jsou vycvičení na komunikaci s dítětem.
