Cestu z vlaku absolvuji přes místní lesopark, který je oblíbeným místem rekreačních sportovců ze širokého okolí. Pamatuji si na událost z letošního ledna. Když jsem u vstupu do parku viděl jednoho běžce, jak namísto rychlého pohybu jen zuřivě mačká tlačítka na svých hodinkách a v druhé ruce svírá telefon, nevěnoval jsem tomu pozornost. O kus dál seděla na lavičce podobně oděná žena a řešila problém s hodinkami s někým po telefonu. „Prostě vůbec nic, jen ten modrej trojúhelník,“ zaslechl jsem útržek hovoru. To už jsem začal něco tušit, vydoloval jsem svoje Garminy zpod zimní bundy a skutečně – nezdařená aktualizace jednoho souboru poslala hodinky do nekonečného restartu, který to odpoledne zabránil mnohým vykonávat svou sportovní aktivitu.
V takovém případě je to spíš úsměvná historka, ale pokud se trefí do špatného času, dokáže vás pěkně vykolejit. Nejde elektřina. Jindy zase vaše banka. Nebo jenom Steam či jiná služba, bez které si nezahrajete, protože hru už nevlastníte, ale pouze si pronajímáte licenci. A tak dále.
Přesně to se stalo na začátku srpna O2. Ten si pro to nemohl vybrat horší dobu než je pondělní dopoledne, kdy všichni řeší problémy odložené z víkendu a aby toho nebylo málo, hlavní výpadek pak následovalo několik dalších, menších, zjevně ve snaze opravit příčinu původního problému.
Co naplat, nikdo není neomylný, takovéto chvilky si tu a tam vybere každá služba. Ovšem co zanechává opravdu hořkou pachuť, je způsob, co se během výpadku a po něm děje. Když se vám například pomocí záložního připojení podaří dostat na internet, je web dané společnosti naprosto k ničemu. Všechny tři vypadají jako „pouťové atrakce“, kde se na vás vysype hromada nesouvisejících služeb, jako jsou televize nebo slevy na nákupy. Nějaké aktuální a naléhavé informace pak musíte lovit na sociálních sítích, ale musíte mít to štěstí, že používáte stejné jako současné osazenstvo PR oddělení. I tady je ale vidět ta těžkopádnost velkých korporací, kdy všechno musí schválit minimálně pět lidí, tedy pokud jsou zrovna všichni v práci... A tak nakonec nezbude nic jiného než využít službu třetí strany a navíc ze zahraničí, jako je například Downdetector, aby člověk zjistil, že „problém není na jeho přijímači“.
Nemusí být zrovna jaderná válka, ale...
Každý zná tu historii internetu, že se původně zrodil z vojenského ARPANETU, který vznikl v hlavách paranoidních generálů, kteří chtěli vést odvetný jaderný útok i poté, co by půlka jejich země skončila v plamenech. K tomu naštěstí nedošlo (alespoň zatím) a internet tak slouží vědcům, vládám, obchodníkům… prakticky každému. A přesto, nebo právě proto, bychom neměli zapomínat na jeho hlavní účel – přenos důležitých informací v nelehkých dobách.
A abych nebyl nařčen, že jen kritizuji, přináším i námět na zlepšení. A pro inspiraci nemusíme chodit daleko, můžeme klidně zůstat ve světě mobilů. Když je podíváte na stránku Applu (System Status), vidíte, jaké služby Applu právě (ne)běží. A to prosím mluvíme o firmě, která si zakládá na své bezchybnosti a dokonalosti. Ale mnohdy je jejich součástí říct, to a to teď nejede. Je to rozhodně mnohem elegantnější a profesionální řešení, než současný stav, kdy tiskové oddělení po urgencích od novinářů přilévá olej do ohně eufemismy o „zhoršené dostupnosti“.
