To, o čem se delší dobu spekuluje, je nyní potvrzenou realitou. Nepůjde o sólovou akci jednoho operátora, který by tak chtěl snižovat náklady nebo řešit problémy ve své síti, ale jak je u nás zvykem, dobře organizovanou a koordinovanou akci všech tří poskytovatelů.
Každý takový konec je výzvou k ohlédnutí a rekapitulaci. Jenomže, v případě 3G sítí není vlastně ani na co vzpomínat. Tento druh přenosu dat u nás odstartoval s tak obrovským zpožděním, že se prakticky narodil mrtvý. V cestě tomu ale nestály žádné objektivní překážky, a tak vzpomínání a analyzování přináší spíše jen pachuť.
Pro začátek pár dat, ať se zorientujeme. První síť pro mobilní telefony NMT u nás odstartovala roku 1991, GSM sítě, které označujeme jako 2G, přišly o pět roků později. Nejprve s vytáčeným připojením k internetu, GPRS (2,5G) se objevilo v roce 2000. Jeho rychlost však stačila jen tak na práci s textem, a tak jsme se dočkali nadstavby EDGE (2,75G) v roce 2004. To všechno jsou termíny, které nijak zvlášť nezaostávají za okolním světem. Původní čeští operátoři (Eurotel, Paegas, Oskar) byli naopak vzorem progresivity.
Česká cesta
Jenomže počátkem milénia postupně všichni tři operátoři převlékli dresy, čímž se také změnily jejich priority. Takže zatímco do té doby si na ČTÚ nikdo ani nevzpomněl, respektive tuto zkratku znali jen profesionálové z oboru, v té době začal hrát hlavní roli v tom, jaká bude realita dotýkající se každého z nás. Opět pár letopočtů pro získání kontextu. První komerční síť založenou na UMTS spustil v roce 2001 Telenor. V té době se také začalo řešit rozdělování českých frekvenčních pásem. Jak víte, každá taková aukce má i své podmínky, do kdy a jakým způsobem musí operátor dané sítě spustit.
Kupříkladu u LTE se jednalo o nutnost pokrývat i „méně rozvinuté“ okresy a venkov, aby nenastala situace, že ikonka 4G zhasne v okamžiku, kdy minete poslední paneláky na okraji obce. U 3G sítí však úřady nebyly tak přísné, a tak nějak spoléhaly na „gentlemanství“ operátorů. Ti si však tuto benevolenci vyložili tak, že se mohou chovat jako „na Klondajku“.
Operátoři pochopili, že se mohou chovat jako „na Klondajku“.
Na následky si možná ještě vzpomenete. Česko se vydalo zcela proti proudu a nasazovalo nestandardní technologie, jako bylo CDMA2000 1xEV-DO nebo UMTS TDD, navíc drze marketingově označované jako 4G. Anebo postačilo sítě spustit pouze formálně, jako to udělalo O2 v roce 2005. Pro úplnost dodejme, že skutečný start výstavby následoval až o čtyři dlouhé roky později. Zpráva z roku 2009 o testovacím provozu sítě 3G u T-Mobilu působí zvláště bizarně v tom ohledu, že ve stejném měsíci a roce začínal i komerční provoz LTE sítí v Oslu a Stockholmu.
Ztracená generace
Bez nadsázky tak lze říci, že čeští uživatelé jsou prakticky o generaci pozadu a tento propad jen pomalu a s obtížemi dohánějí. A asi nikdy nedoženou – současná trojice operátorů pochopila, že si může prakticky dělat, co chce a není síla, která by jim v tom zabránila. Dobře je to vidět na hojně diskutovaném tématu cenotvorby, které trápí české uživatele mobilních sítí až do dnešních dní. Tedy až na ty, jež poslechli a odstěhovali se do Polska.
V českém kontextu jsou tak sítě 3G temnou kaňkou a není divu, že se po nich nikomu stýskat nebude. Ale zapomenout bychom rozhodně neměli.
