Retro: Nokia N-Gage QD – pane, pojďme si hrát

Pokud se řekne mobil a herní konzole, mnohým z vás se možná vybaví Xperia Play z nedávné doby. Pokusy o toto propojení tu však byly mnohem dříve, v době, kdy se telefony moderní funkce teprve začaly učit. Všeho se ale chopila Nokia, které byla v první polovině první dekády 21. století nebývale silná a šla si tvrdohlavě za svým. Na jaře roku 2005 proto spatřila světlo světa Nokia N-Gage QD, pokračující model o rok starší první generace.

Krátké představení

Na první pohled je zřejmé, že před sebou nemáme klasický telefon, ale spíše kapesní počítač nebo právě herní zařízení. Nokia N-Gage QD byla jednoduše uzpůsobena pro hraní a ovládací prvky orientovány horizontálně. Velká škoda, že změna orientace nepostihla také displej, který byl nadále orientován vertikálně a šlo o klasický TFT zobrazovač s úhlopříčkou 2,1 palců a rozlišením 176 × 220 pixelů.

Retro: Nokia N Gage QD

Samotné rozměry telefonu nebyly nijak velké a nevybočovaly z průměru tehdejších chytrých modelů. Výška činila 118 milimetrů, šířka 68 milimetrů a tloušťka 22 milimetrů. Hmotnost se zastavila na 143 gramech. Držení bylo pohodlné a jisté. Celé tělo totiž obepínal gumový pruh, do kterého byly začleněny krytky konektorů a slotu pro paměťovou kartu. Na pravém boku je také důmyslně ukryté tlačítko k zapnutí telefonu.

Tlačítek je na telefonu skutečně spousta, což ale bylo u telefonů Nokia se Symbianem poměrně obvyklé. Nechybí čtyřsměrná klávesa a oddělené potvrzovací tlačítko. Dále nezbytné klávesy pro vstup do menu, korekci a dvě kontextová tlačítka. Na pravé straně je blok alfanumerických kláves, které jsou vesměs tradičně seskládány. Herní klávesy 5 a 7 jsou však zvýrazněny a snadno je poznáte také pohmatu. Vybrána byla správně, při „herním držení“ vám prsty levé ruky padly na ovladač, zatímco palec pravačky mířil právě na pětku či sedmičku.

Výbava

Veškerá práce na Nokii N-Gage QD stála na jednojádrovém procesoru s taktem 110 MHz a 16MB operační paměti. Interní úložiště pak poskytovalo skromné 4 MB prostoru. Slot pro paměťové karty nechyběl. O prostředí se staral Symbia S60 ve své první generaci. I to stačilo na bohaté možnosti personalizace či instalaci nových aplikací a her.

Hraní však měla obstarávat především platforma N-Gage. Hry byly vydávány na paměťových kartách MMC, a kdo chtěl her hodně, často musel karty měnit. Na jedné totiž byla vždy jen jedna hra. Limitujícím faktorem byla také cena her, která se běžně pohybovala nad hranicí 1 000 Kč. Na druhou stranu jste pak rozhodně každého oslnili, neboť hry byly v roce 2004 opravdu na vysoké úrovni ve srovnání s čímkoliv, co jste do té chvíle mohli na telefonech spatřit. Jelikož byly hry vyvíjeny speciálně pro platformu N-Gage, ocenili jste i jejich ukázkovou plynulost.

Další výbava telefonu byla klasická a poplatná chytrým zařízením. Propracovaný kalendář či telefonní seznam byl samozřejmostí. Konektivitu s okolí zajišťovalo pouze Bluetooth, kabelem se spojit nebylo možné. Dostalo se také na wap, a to skrze GPRS nebo HSCSD. Paradoxně druhá generace Nokie N-Gage přišla o hudební přehrávač a rádio.

Závěr

Nokia N-Gage QD se na českém trhu objevila v polovině roku 2004 a její cena startovala kolem hranice 7 500 Kč. Šlo o poměrně příjemnou cenu, neboť jste získali manažerský telefon a herní konzoli v jednom. Museli jste sice překousnou absenci multimediálních funkcí, a to včetně fotoaparátu, avšak špičkové hry vám to bohatě vynahradily.