Sledovat rozšíření internetových „kecálků“ v čase a prostoru by bylo bezesporu zajímavé. Zatímco USA a Západní Evropu ovládal AOL Messenger, v domovské Izraeli, Rusku a také v Česku to bylo ICQ (čtěte I Seek You). Jeho charakteristickým rysem byla malá zelená květinka v oznamovací oblasti Windows, která po odpojení internetu okamžitě zčervenala. Ale ještě výraznějším prvkem byl zvuk oznamující příchozí zprávu. Pamatuji si, jak jsem začátkem milénia bydlel na Strahovských kolejích a když se člověk večer vracel ztichlou chodbou, typické „o-ou“ bylo jedním z obvyklých zvuků, které bylo slyšet zpoza dveří.
Mnozí tak objevili zcela nový druh komunikace, který dnes považujeme za naprosto přirozený. Vyplňuje místo mezi formálním a pomalým e-mailem a osobním a okamžitým hlasovým hovorem. Člověk může při psaní správně zformulovat odpověď, má historii komunikace a tak dále. Něco podobného už tehdy samozřejmě nabízely textové zprávy, ale při jejich tehdejších cenách to na žádné dlouhé „vykecávání“ nebylo.
I proto mi v hlavě zůstává další výrazná vzpomínka na to, jak jsem někdy v roce 2004 po dlouhém zápolení zprovoznil alternativního klienta v podobě java aplikace na mé nové Nokii 6230. S velkým barevným displejem, EDGE připojením v kombinaci se slovníkem T9 a kvalitní klávesnicí to bylo docela funkční spojení. Dodnes si pamatuji, jak se mi jednou v tramvaji ozvalo z kapsy nahlas ono výrazné „o-ou“ namísto pípání, pár lidí znalých tohoto zvuku se na mě otočilo a se zájmem sledovalo, odkud vytáhnu počítač.
Pak už následuje jen řada rozporuplných vzpomínek. Oficiální klient nabobtnal až k nepoužitelnosti, byl plný reklamy a alternativy často nefungovaly správně nebo vůbec. Každý takový problém byl popudem pro odliv ke konkurenci až situace dospěla do dnešního stavu, že pro komunikaci s pěti lidmi potřebujete deset různých aplikací. ICQ měnilo majitele, nakonec skončilo u ruské firmy VK, která nyní na icq.com oznamuje její konec ke dni 26. června.
I když ICQ nevyužívám více než dekádu, bez problémů si vybavím svoje číslo. Mělo totiž jenom osm číslic – a čím méně jich bylo, tím dřív se člověk registroval, a tím větší byl „guru“. I takový drobný detail se teď stává jen řádkem v uzavřené kapitole.
