Dobrých sci-fi není nikdy dost a The Expanse bude obzvláště chybět, tedy pokud Jeff Bezos nezaplatí další dvě řady ze svého. Ostatně, dovolit by si to mohl. Vedle sledování úchvatných vesmírných soubojů a objevování nových planet mě ale ještě víc bavilo sledování, jak si lidé ve 300 let vzdálené budoucnosti poradí se zdánlivě obyčejnou spotřební elektronikou. Hodně se mi libí například holografické promítání videa těsně nad prostor telefonu, kterým se zde říká terminály. Stejně tak jsou působivé projekce hvězdných map nebo bojového uskupení lodí přes celou místnost, které se ovládají rozmáchlými gesty.
I přes takové možnosti je ale nejenom pro mě, ale i pro redaktory theverge.com poněkud zklamáním, jak moc se zde objevují dotykové displeje. Hrají zde důležitou roli. (Varování, malý spoiler.) Kupříkladu jeden z útoků se nezdaří, protože vystresovaná operátorka splete kvůli třesoucím se rukám tlačítka umístěná těsně vedle sebe na dotykovém displeji. (Konec spoileru.)
Je zkrátka poznat, že knižní předloha (i její následné zpracování) vznikla v době, kterou naplno poznamenal příchod iPhonu a pak snaha celého světa mobilů být jako on. Výsledek všichni známe a možná jej právě teď držíte v rukou. A jde to například vidět na dětech, které se v této době narodily: jakmile dostanou do ruky nějaké nové zařízení, ze všeho nejdříve se pokoušejí patlat po displeji a když nereaguje, myslí si, že je zařízení nefunkční.
Zachraňte tlačítka!
U smartphonů lze něco takového pochopit a asi nezbyde nic jiného, než se smířit. I když... Například pokaždé, když pracuji na Cosmo Communicatoru, okamžitě přejdu z dotykového displeje ke kurzorovým šipkám, tabelátoru a klávesovým zkratkám, protože je to nejen pohodlnější, ale i rychlejší. Přitom je ale poznat, že jak Android, tak hlavně jeho aplikace, s hardwarovou klávesnicí moc nepočítají.
Nebo hodinky. Po operačním systému se mi občas zasteskne, ale po dotykovém displeji vůbec. Ovládání 5 tlačítky, jak to má například Garmin, se může zdát složité a těžkopádné, ale jakmile vám pronikne do krve, je to přesně naopak. A nezáleží, jestli máte rukavice, mokré prsty nebo se třesete zimou. A pamatujete, jak bylo na starých tlačítkových telefonech možné napsat textovku poslepu pod lavicí, zatímco jste předstírali upřený pohled na tabuli? Zkuste to udělat s dnešními dotykáči!
Naprostým zločinem je pak cpát dotykový displej tam, kde být nemusí, nebo spíš ani neměl. Mluvíme například o autech a je smutné, že se tímto trendem nechávají strhnout i značky, které dříve bývaly díky svému konzervativnímu přístupu etalonem ergonomie. Tady už nejde jen pohodlí, ale o zdraví nebo životy.
Na první mrtvé přitom není třeba čekat. Dobře zdokumentovaný je případ z roku 2017, kdy se loď amerického námořnictva srazila s tankerem. Deset mrtvých jde na vrub dotykovému displeji a špatnému uživatelskému rozhraní, z nějž nebyl na prvním pohled patrný nastavený tah motorů – na rozdíl od obřích pákových ovladačů v předchozí verzi.
Ale to na současném trendu nic nezmění. Dotykové displeje se cpu úplně všude, od praček až po vesmírné lodi. Bude se zde způsob ovládání také řešit až poté, co nastanou vážné problémy? Doufejme, že to bude dříve než v roce 2350.