Při zpětném ohlédnutí vidíme, jakou neuvěřitelnou cestu vykonaly mobilní telefony z hlediska samotného hardwaru i funkční výbavy. Z kufříků s dlouhou anténou se staly tenké placky. A zatímco před čtvrtstoletím bylo zasílání SMS technologickou novinkou, nyní bychom jen těžko hledali funkci, které moderní smartphony nezvládnou. Tento vývoj však nebyl vždy jednoduchý a přímočarý, jak si ukážeme na následujících příkladech.
NFC platby
Přiložení zadní části telefonu k platebnímu terminálu už dnes považujeme za samozřejmé. Mohlo by se tak zdát, že za rozvojem této služby stojí Google. V roce 2010 uvedl na trh svůj chytrý telefon Nexus S s NFC. O rok později následovala služba Google Wallet, která po sérii přejmenování skončila jako dnes známý Google Pay.
Výzkum androidpolice.com však ukazuje, že tou dobou už mohli obyvatelé Japonska platit telefonem už dlouhých 7 let. Může za to tamní platební systém FeliCa, který funguje na bázi nabíjecích bezkontaktních karet postavených na NFC. Od toho je jen krůček k tomu, aby se tato technologie ocitla v telefonu. Tím prvním bylo klasické véčko od Panasonicu – P506iC.
FeliCa běží dodnes a velcí výrobci jako Apple nebo Google připravují japonské verze svých telefonů s podporou tohoto systému. O dva roky později přišlo další véčko – Nokia 6131 – která měla jako první telefon finského výrobce ve výbavě NFC. Toho využil MasterCard, který v New Yorku zkoušel bezkontaktní technologii PayPass. Nicméně až tlak Googlu a Applu a jejich řešení bezkontaktních plateb zapříčinil, že se toto řešení dostalo až k nám.
Always-On displej
Pro uživatele může být rozdíl mezi starším LCD a novějším displejem na bázi OLED v lepším podání barev, ve vyšším jasu atp. Všechny tyto přednosti ostatně vypočítává dobová recenze mobilu Nokie N85, která jako první u finského výrobce tuto technologii použila. Z technologického hlediska je však mnohem důležitější snížení spotřeby: každý displej je sám zdrojem světla, díky čemuž už není potřeba podsvícení.
Když tedy k zobrazení informace použijeme jen „pár“ pixelů, může být jejich spotřeba natolik nízká, že je vzhledem ke kapacitě baterie zanedbatelná. S touto revoluční myšlenkou přišel až další model Nokia N86 z roku 2009. Jak ale jistě sami víte, tou dobou už byl venku iPhone a zrovna přišel první telefon s Androidem. Kvůli tomu technologie Always-On zase tak trochu zapadla, než ji po dalších letech „znovuvynalezli“ někteří výrobci a nasadili nejdříve do dražších telefonů.
Qi bezdrátové nabíjení
Rok 2024 se do historie techniky snad zapíše jako ten, kdy se podařilo ukončit zmatky ohledně různých nabíjecích konektorů a standardů pro rychlé nabíjení. Může za to jak legislativní nařízení EU, tak i tlak dalších zemí. Pro mnohé je to ale zcela irelevantní, protože svůj telefonu už delší dobu nabíjejí pouze bezdrátově.
Nokia Lumia 920 – videopohled
Nejrůznějších proprietárních řešení bychom v historii našli spoustu, ale jen těžko si představit masivní rozšíření bez standardu Qi. Ohledně prvenství takto vybaveného telefonu se vedou spory. Pro některé je to Nokia Lumia 920 z roku 2012, která si získala pozornost hlavně díky optické stabilizaci obrazu – přínos Qi bylo tehdy těžké docenit. Samsung jej však ve svém modelu Galaxy S III nabízel už o pár měsíců dříve, ale pouze formou dodatečného krytu. Ještě tentýž rok se přidala další velká firma, a to Google a jeho Nexus.
Taková tři silná jména společně s dalšími zapříčinila, že se Qi bez větších potížích prosadil jako jednotný standard. A dokonce i když Apple přišel o pět let později s iPhonem 8, neměl sílu vymýšlet nové a lepší řešení a přidal se k ostatním.
Širokoúhlá kamera
Pokud je váš telefon osazen více než jedním snímačem, pak je tím druhým nejspíše širokoúhlý fotoaparát. Důvod je logický: obvykle můžete přijít blíž ke snímanému objektu, ale často nemáte možnost couvat tak daleko, abyste do záběru dostali větší skupinu lidí, celou budovu nebo hezké panorama.
Tento nedostatek se v roce 2016 snažil odstranit „notorický experimentátor“, LG. Jeho model G5 se do historie zapíše jako nepovedený pokus o uvedení modulárního telefonu. Nejrůznější připojitelné příslušenství s názvem Friends moc nefungovalo a navíc také málem zastínilo fakt, že na zádi se nacházely hned dva snímače. Ten druhý nabídl záběr o šířce 135°, díky čemuž jsme mohli s mobily začít přemýšlet o kompozici, ne jenom fotit nahodilé momentky.
Videohovor přes mobil
Přenos obrazu mezi dvěma koncovými účastníky byl dlouhou dobu považován za sci-fi. Technologie pro záznam obrazu a jeho odesílání v reálném čase už existuje od 30. let 20. století, ale po většinu času byla tak drahá a složitá, že si ji mohly dovolit jen ty největší televize. Není to zas až tak dávno, kdy k tomu byl zapotřebí celý přenosový vůz.
Do mobilů se tento způsob jako první dostal opět v Japonsku. Pro Kyoceru to byl takový průlom, že po funkci pojmenoval celý telefon – Visual Phone VP-210. Čelní stranu „zdobil“ nepřehlédnutelný snímač, což svým způsobem předznamenalo design dnešních telefonů. Co se jeho schopností týče, jeho 110 tisíc pixelů (0,1 Mpx) bylo schopno skrze mobilní sítě přenést celé dva snímky za sekundu. Opět se jednalo o technologii, která v mnohém předběhla svou dobu, a tak skončila na nějaký čas pozapomenuta.
