4 bitcoinová zamyšlení

Kdo zaplatí za elektriku?

„Škoda proudu.“ To byla oblíbená věta mojí babičky, která tak obvykle vyjadřovala nevalné mínění o kvalitě televizního programu. Škoda, že už tu s námi není, aby mohla podobným způsobem komentovat hrozivý nárůst spotřeby spojený s těžbou kryptoměn. Zatímco počáteční zmínky o náročnosti srovnatelné s malým městem byly spíše kuriozitou, poslední zprávy srovnávající těžbu bitcoinů se spotřebou poloviny Česka už jsou na pováženou.

Samozřejmě je otázkou, jaký byl energetický mix použitý na těžbu, jinými slovy, kolik energie bylo získáno z obnovitelných zdrojů. Taky lze navrhnout, že je přeci každého věc, kolik energie si nakoupí a co s ní udělá. Ale je tomu skutečně tak?

Současný stav totiž vypadá jako scéna z nějakého absurdního kusu. Evropská unie potažmo národní vlády vázané Kjótským protokolem vytrvale válčí s emisemi oxidu uhličitého. A jediný výsledek, který zatím můžeme pozorovat, je, že se jim podaří naštvat kdekoho: nízkopříjmové skupiny obyvatel můžou nadávat na drahé úsporné žárovky, opačný konec sociálního spektra se pak cítí pobouřen, že si místo poctivého šestiválce musí koupit nějaký „přefoukaný dvoulitr“.

Kdekdo nechává běžet herní kartu se spotřebou toustovače non-stop, protože „elektriku zatáhnou rodiče“.

A v této situaci nechává kdekdo běžet herní kartu se spotřebou toustovače non-stop, protože „elektriku zatáhnou rodiče“, „nechal jsem to běžet v práci“ nebo „objevil jsem novou kryptoměnu, kde se to bohatě vyplatí“. Jak již bylo řečeno, po nás potopa.

Diagnóza: zlatá horečka

Podobná iracionalita jako by z oka vypadla podobným epizodám z lidských dějin známým jako zlaté horečky. V podstatě jde o totéž – o šanci na rychlé a relativně bezpracné zbohatnutí. Hnacím motorem jsou pak příběhy těch nejúspěšnějších. Natěžit v roce 2009 pár bitcoinů, neztratit je (ne jako ten chudák, co vyhodil harddisk s klíčem a nejspíš dodnes ho hledá na skládce) a prodat je loni, znamená terno větší než zakopnout o kilogramový valoun zlata.

Podobná iracionalita jako by z oka vypadla podobným epizodám z lidských dějin známým jako zlaté horečky.

Obvyklý osud těžaře ovšem bývá o mnoho smutnější. Hned na začátku se na něm řádně přiživí prodejci těžařský propriet (zkoušeli jste v poslední době sehnat herní grafickou kartu?), aby pak zjistil, že přišel moc pozdě a oproti velkým těžařům nemá moc šanci. A i to něco málo, co vydělá, může velice snadno padnout za oběť banditům při přepadení poštovního dostavníku, respektive hackerům při útoku na kryptoměnovou burzu. Jednou se o tom budou psát dobrodružné romány. Uvidíte.

Céčka, sbírá céčka

Přemýšlení o virtuálních kryptoměnách přináší ještě jednu historickou reminiscenci a tentokrát nemusíme jít tak daleko v čase ani v prostoru. Komu je aspoň třicet, tomu není potřeba vysvětlovat, co fenomén céček znamenal. Vy ostatní ve zkratce vězte, že osmdesátá léta dvacátého století byla tak chudá na různé způsoby zábavy, že tehdejší děti vzaly zavděk i plastovými výlisky, které původně měly sloužit pro přichytávání závěsů a záclon.

Přečtěte si také

Alza umožní nakupovat za Bitcoiny. Má i vlastní automaty

Ovšem lidská společnost má tu fascinující schopnost, že dokáže přiřadit hodnotu i věcem jinak bezcenným – ať už jsou to mušle, korálky, potištěné papíry, bitcoiny nebo právě céčka. A tak se v nejenom školním kolektivu, který byl celý život směrován k životu v socialismu, rozbují kapitalistické manýry. Céčka slouží nejenom jako platidlo, ale také jako nástroj hazardu a ukazatel společenského postavení, i když je to stále jen halířový kus plastu. Mnozí z nás s odstupem času a životních zkušeností litují výměny pár céček například za nějakého angličáka. Ale zdaleka to nebude taková lítost, jakou jednou možná pocítí ten, kdo se kvůli bitcoinové investici zadlužil.

Postfaktická diskuse

Bitcoiny a další kryptoměny mají jednu zajímavou vedlejší vlastnost – polarizují společnost ještě více než prezidentské volby nebo Apple. Pro popis situace se nejlépe hodí německé slovo roku 2016 „postfaktisch“, tedy postfaktický. To označuje situaci, kdy mají objektivní fakta menší vliv na utváření veřejného mínění než emoce. To následně vylučuje jakoukoli rozumnou diskusi.

Lidstvo se tak rozdělilo na dvě skupiny. První si říká „coineři“, zbytek jsou pak „nocoineři“.

Lidstvo se tak rozdělilo na dvě skupiny. První si říká „coineři“, ti mají nějaké kryptoměny natěžené nebo nakoupené. Problematice podle svého názoru rozumějí do hloubky (na rozdíl od všech ostatních) a virtuální mince nechápou jenom jako vhodnou investiční příležitost, ale jako chystající se hlubokou změnu ekonomického systému, kdy se vezme moc bankám a různým finančním skupinám a vrátí se lidem.

„Nocoineři“ oproti tomu (podle názoru první skupiny) pociťují silnou frustraci nad tím, že se jim nepodařilo do rozjíždějícího se vlaku naskočit včas. Tu si pak vybíjejí pomlouváním kryptoměn, kdy je označují za letadlo, podvod nebo naprostý nesmysl. Každé zakolísání kurzu je pak pro ně důkazem, že bublina začíná splaskávat. Každopádně je jistý flamewar, oproti němuž je diskuse na téma iOS vs. Android jen poklidným čajovým dýchánkem.

A jakým zajímavým postřehem přispějete do diskuse vy?