Život s Transformerem Pro aneb konvertibl jako pracovní stroj

Konvertibilní PC zní jako velmi zajímavý a moderní koncept. Koncepcí existuje mnoho, včetně té „přetáčecí“, kterou vynalezlo Lenovo s řadou Yoga, nebo „odtrhávací“ s vestavěným stojánkem, kterou se budeme zabývat dnes. Zásluhu za rozšíření tohoto typu konstrukce musíme přisoudit Microsoftu, který tento pojem vryl do paměti lidem i ostatním výrobcům svým Surfacem Pro. Od jeho první generace však uplynula notná řádka let a nyní má ve svém portfoliu nějaký konvertibl této konstrukce prakticky každý výrobce. Prodeje těchto zařízení tak pomalu, ale jistě stoupají, a to nejen v nejvyšších cenových patrech, kde musí dnes tvrdě bojovat třeba i zmíněný Surface Pro, ale i v těch nižších.

Počty těchto bezpochyby zajímavých zařízení ovšem nerostou tak rychle, jak by mohl kdekdo čekat. Spojení výkonného pracovního notebooku s možností oddělit displej a užívat si mobility a dotykového rozhraní tabletu by mělo znít pro mnoho lidí přeci skvěle, nebo ne? Spousta lidí si ale stále myslí, že tato zařízení nemohou při seriózní práci plně nahradit klasický notebook a že operační systém Windows ani není dostatečně přizpůsobený pro dotykové ovládání.

Dokáží konvertibly skutečně
nahradit notebook i tablet?

V redakci jsme se tedy rozhodli prověřit, jak to s praktičností takových zařízení vypadá z dlouhodobého hlediska. Dokáží skutečně nahradit notebook i tablet? Několik měsíců používáme Transformer 3 Pro od ASUSu, a to jak v jeho původní, tak inovované verzi. Oba jsme s sebou vzali na několik pracovních cest, nespočet schůzek a například i veletrh IFA 2017 v Berlíně. Usnadnil nám tedy konvertibl nakonec práci, která se na nás na veletrhu valila ze všech stran, nebo nás omezoval? Dovede vůbec konvertibilní zařízení v dnešní době už kompletně nahradit tradiční notebook?

Jaký je vůbec nový Transformer Pro?

Nejprve se hodí shrnout naše dojmy ze samotného zařízení, které jsme měli příležitost otestovat, tedy z inovovaného Transformeru Pro, které jsou veskrze pozitivní. Hned po vybalení z krabice a prvním obhlédnutí dostanete pocit opravdu skvěle zpracovaného zařízení. Transformer Pro je ve své nejnovější verzi prakticky jen lehce upravený původní Transformer 3 Pro, který jsme již zrecenzovali, a proto nemá smysl vše dopodrobna popisovat. Stále jde zkrátka o skvěle vyrobené zařízení s vytříbeným designem, které kombinuje dobrý hardware a úsporné cestovní rozměry.

Na celou obrazovku

Oproti předchozí verzi se setkáváme s jinou povrchovou úpravou, přesněji s matným kovem. To je dobře, protože ta původní se opravdu velmi snadno škrábala, a to i při nošení v pouzdře. Nová generace už tímto netrpí. Oceňujeme také poutko na stylus, jímž disponuje kovová klávesnice, která má nově stejnou barvu jako tablet. Předchozí generace ji měla potaženou příjemnou měkkou vrstvou stejně jako Surface Pro od Microsoftu.

Displej středobodem dění

První věcí, na kterou se přeci jen trochu více zaměříme, bude displej. QHD rozlišení vypadá na 12,5palcovém IPS panelu skutečně nádherně a i reprodukce barev je velmi dobrá. Pozorovací úhly byly výborné, ať už jsme na obrazovku hleděli odkudkoliv, a na dotyky reagoval panel vždy okamžitě. Rovněž s přibaleným perem fungoval displej ukázkově a perfektně se po něm kreslilo. Problém nastal až u samotných Windows, která nastavení tohoto konkrétního pera od ASUSu vůbec neulehčují a zprovoznit tak ovládací tlačítka stylusu není zrovna intuitivní.

Rovněž nás Windows také velmi zklamala svou podporou psaného písma. Samotná písmena, slova a posléze i celé věty určí systém z 90 procent dobře, ale problém je, že vám vaše slovo vždy přepíše na slova obsažená ve slovníku. Problém by zmizel, kdyby šla tato forma automatické korekce vypnout, ale to bohužel ve Windows 10 prostě nejde. Opět je tak na vině systém a nikoliv samotné zařízení.

U displeje jako takového nás neohromil snad jen maximální jas, který by mohl být ještě o něco vyšší. Při práci venku bylo vcelku často na Transformeru všechno pořádně vidět, ale občas jsme narazili na velké obtíže, což je ovšem dáno rovněž odrazy skleněné plochy displeje, s čímž mají problémy i klasické notebooky s lesklým displejem. Dotykové ovládání má holt v tomto své ústupky a maximální jas není dostatečně vysoký, aby je zcela eliminoval.

Plechový rachot a splašená myš

Druhým velkým poznatkem z našeho soužití s Transformerem 3 Pro je zkušenost s jeho magnetickou klávesnicí a touchpadem. Nutno říct, že nižší zdvih a náklon klávesnice nám nakonec nevadil tolik, jak jsme původně očekávali, a během pár hodin si člověk vcelku zvykne. Nakonec se nám psalo po pár dnech na klávesnici velmi pohodlně a rozvržení i rozměry kláves nám padlo ihned do ruky. Jen byl na obtíž plechový rachot, který klávesnice při psaní vydává. Tu totiž z horní strany pokrývá kovový plát, který není úplně nejpevnější, takže při rychlém psaní vydává velmi hlasitý plechový hluk.

Dokonce jsme během psaní často slýchali od kolegů dotaz, zda do klávesnice opravdu tak bušíme, nebo takový rachot dělá prostě pořád. A bohužel, druhá možnost je správně. Pro tiché psaní bychom museli namačkávat klávesy opravdu pomalu a něžně, ale to bychom potom třeba ve víru veletrhu, kde rychlost hraje klíčovou roli, moc práce asi neudělali. Dále také podsvícení, které dostanete jen za příplatek s černou verzí klávesnice, je dostatečné, rovnoměrné a můžete ho regulovat ve třech krocích. U nás ovšem na verzi s černou klávesnicí jen tak nenarazíte a dokoupit jí samostatně také není snadné.

Touchpad má sice vcelku příjemný povrch a je prostorný, ale velmi často nás neposlouchal.

Naprosto otřesně se nám ovšem pracovalo s touchpadem. Ten má sice vcelku příjemný povrch a je prostorný, ale velmi často nás neposlouchal. 60 procentech času jsme jej používali naprosto běžně bez problémů a dělal svou práci znamenitě. Zbylých 40 procent však kurzor při dotyku odletěl, kam se mu zrovna zachtělo, a dokonce přitom docházelo i ke kliknutí levým myšítkem. To občas mělo za následek nečekané zavření aplikace, nebo změnu fokusu. Na touchpadu by to tedy chtělo pro příště opravdu výrazně zapracovat.

Duše pracanta i baviče

Velkou výhodou Transformeru je určitě výkon klasického notebooku, ale v tabletovém balení. Výkon nám tedy nikdy nechyběl a procesor Intel Core i5 sedmé generace s 8 GB RAM si dokázal poradit úplně se vším, co jsme mu při veletržním šílenství předhodili. Kancelářská práce není samozřejmě žádný problém ani pro levnější stroje, ale zde nebyla problém ani náročnější editace fotografií či videí. Ani jednou se počítač nezadýchal a za každých okolností si zachoval svou bleskovou rychlost, na čemž nese svůj díl i přítomné SSD.

Na celou obrazovku

Pochválit musíme také účinné aktivní chlazení, které udrželo zařízení v relativním chladu. Skoro nikdy se nemusel ventilátor točit naplno. Jen párkrát se Transformer pořádně „rozfuněl“, avšak ani tak nebyl nijak extrémně hlasitý a pořád se dal udržet v ruce. Tělo zařízení zkrátka moc horké nebylo a vzdych jde vždy od vás z horní ventilace, která vede podél rámu. Když už jsme u rámu, na horní hraně tabletové části najdeme na pravé straně vypínací tlačítko, ve kterém je zabudovaná i čtečka otisků prstů využívající Windows Hello. Ta funguje opravdu ukázkově a stačí tak tlačítko jen pořádně zmáčknout. Počítač se nejen probudí, ale rovnou i rozpozná otisk a odemkne se – neskutečně praktická věc, díky které je počítač radost používat a není nutné jej tak často vypínat. Předchozí verze místo čtečky používala skener tváře, nová varianta je ale rychlejší a spolehlivější. Chválíme.

Stejně tak zvukový výstup ze stereo reproduktorů nás mile překvapil. Není to samozřejmě ten nejlepší možný hudební zážitek, ale zvuk z nich šel velmi hlasitý a čistý i na maximální hlasitost. Navíc nebyl nijak plochý a díky umístění po bocích zařízení vytvářel ucházející stereo efekt. Jako bonus se dá zvukový výstup konfigurovat pomocí softwaru, což dělá skutečně velký rozdíl. Také 3,5mm výstup do sluchátek hraje dost kvalitě a hlasitě, přičemž hardwarovou kolébku hlasitosti na levém boku jsme si rychle oblíbili.

Dokáže konvertibl nahradit klasický notebook?

Dost už však o samotném zařízení a pojďme si říct, jak se vůbec taková konstrukce konvertiblu používá v reálných podmínkách, kupříkladu uprostřed nabitého veletrhu. Upřímně jsme v tomto ohledu z  konvertibilních zařízení až překvapivě nadšení. Mnoho lidí má vůči této konstrukci řadu předsudků, které se ovšem v reálném světě ukázaly jako zcela zbytečné.

Často bývá největším argumentem špatná práce na klíně, kde zkrátka přeci musí chybět stabilita pořádného notebooku. Nebo ne? Ano, zvyknout si na kombinaci nastavitelného stojánku a volné („plandající“) klávesnice chvilku zabere, ale jakmile jsme si zvykli, ukázala se tato sestava naopak jako výhoda. Velmi často jsme bez problému psali na klíně a upravovali si náklon displeje snadno jednou rukou dle potřeby a nikdy nebylo zařízení nepříjemné používat. Naopak některých úhlů otevření s klasickým notebookem prostě nedosáhnete.

Na celou obrazovku

Díky volnosti náklonu, extrémně lehké klávesnici a zadnímu stojánku nebylo těžké se třeba zkroutit v křesle, jak jen bylo potřeba, a mohli jsme tak vždy bez problému psát. Dokonce jsme často skončili i tabletovou částí prakticky naležato položenou na klíně a psali jsme na klávesnici téměř vertikálně. Svoboda při polohování zařízení je zkrátka větší a s trochou zvyku a cviku lze se zařízením pracovat naplno i v těžších podmínkách, kde by to s normálním notebookem zrovna snadno nešlo. Jen ty otlaky na klíně pak budete mít v jiném tvaru, než jste zvyklí, ale s nepříjemným nebo bolestivým zařezáváním výklopného stojánku jsme se nesetkali.

Nesmíme navíc zapomenout na výhodu dotykového displeje, který jsme sice při práci často nevyužili, ale při chvilkách volného času, například ve vlaku či v letadle, se skutečně hodil a možnost „odhodit“ klávesnici a používat zařízení pouze jako tablet je kupříkladu pro sledování videí velmi praktické. Navíc se zařízení snadno přenáší díky malým rozměrům, což se při běhání po veletrzích velmi hodilo. Možná by jen mohlo být o kousek lehčí.

Na celou obrazovku

Našly se však chvíle, kdy se v kombinaci s digitizérem uvnitř panelu vyplatilo mít u sebe v balení přidané aktivní pero. Občas jsme totiž potřebovali upravit fotografie trochu detailněji, kupříkladu retušovat jen některé časti či upravovat kombinace více obrázků při vytváření ikon pro články. V takové chvíli jsme tasili stylus, odepli klávesnici, pořádně si zazoomovali a třeba vymazávali z fotografie nepěkné vady nebo precizně ořezávali objekty. Pero lze využít i pro vytváření ručních poznámek, což může být pro mnoho lidí značně rychlejší než „datlování“.

Co byl ještě před chvilkou pracovní notebook, to jsme jindy používali spíše jako grafický tablet, a to zkrátka normálně jen tak nejde. Obzvláště lidem, kteří často pracují v grafických programech, může podobné zařízení usnadnit život, jelikož mnoho nových konvertiblů má, díky důrazu Microsoftu na Windows Ink, v balení pero již přidané. Určitě tím nenahradíte tradiční, extrémně citlivé grafické tablety, ale pro rychlou editaci či jednodušší úkony toto řešení v rušném pracovním terénu bohatě postačí.

Přečtěte si také

Recenze Asus Transformer 3 Pro – Jeden vládne všem

Další výtkou bývá výdrž baterie, která se bohužel ukázala u obou našich Transformerů jako pravdivá. Baterie v tabletu vydržela průměrně nějakých 6 hodin práce, přičemž druhou baterii integrovanou v klávesnici u podobných zařízeních v drtivé většině případů nečekejte. 6 hodin zkrátka není úplně dobrá hodnota a většina podobně drahých notebooků klasického střihu na tom bude lépe. Navíc ASUS vsadil u novějšího Transformeru Pro na nabíjení pomocí proprietárního konektoru, což sice umožnilo USB-C používat během nabíjení pro jiné účely, ale raději bychom tu viděli prostě jen druhé USB-C. Dva USB-C konektory by přidaly ještě více možností a praktičnosti. Alespoň že nabíjení je vcelku rychlé.

Stejně tak nás mrzí absence SD slotu, namísto něhož je tu modernější microSD slot, který ocení zejména lidé s paměťovými kartami v mobilu. My však museli se svou SD kartou z foťáku využívat klasického USB adaptéru, který je pomalejší a zkrátka méně praktický.

Pokud se však vrátíme k celkovému obrázku konvertibilního zařízení na práci, musíme Transformer, potažmo všechna obdobná zařízení, pochválit. Tato konstrukce se při práci ukázala nečekanou výhodou a nebýt horší výdrže baterie a menších nedostatků samotných zařízení, byla by tato koncepce skoro bezchybná. Skutečně můžete zcela naplno pracovat a na nedostatek stabilní základny v podobě klávesnice u tradičnějšího notebooku za chvilku úplně zapomenete.

Samozřejmě není tato koncepce pro všechny, neb každý jsme jiný a máme různé preference, stejně jako někdo preferuje Android před iOS či třeba hatchback před sedanem. Konvertibly nicméně nabízejí své výhody i pro profesionální práci a tento článek má sloužit k tomu, že řeči o nemožnosti s těmito zařízeními naplno pracovat jsou mylné.

Konvertibilní konstrukce s sebou naopak nese mnoho výhod, které kupříkladu při častém přemisťování a práci mimo stůl přišly vhod. Dokonce i to pero našlo své cenné využití a ani jednou jsme necítili potřebu Transformery vyměnit za počítač tradičnější konstrukce. Jen ten touchpad nám způsoboval záchvaty hněvu a frustrace, ale jak už bylo řečeno, to je vlastností konkrétního zařízení a ne jeho konvertibilní povahy.

Zkušenosti z mého několikatýdenního používání ostatně potvrzuje i náš šéfredaktor Martin Pultzner, který procestoval s předchozím Transformerem 3 Pro řadu zemí i veletrhů a absolvoval mnoho obchodních schůzek i tiskových konferencí. Shodli jsme se, že tato konvertibilní konstrukce je skutečně velmi praktická a návyková. Zároveň nenese prakticky žádné nevýhody oproti notebooku. Nezbývá než doufat, že podobných zařízení bude přibývat.