Žijeme ve zvláštním světě. Necháme se od výrobců telefonů zlákat na co nejtenčí a nejlehčí přístroje, které pak mají problém přežít dobu mezi dvěma nabíjeními. A i když máte štěstí, vlastníte telefon, který vydrží nabitý jeden den. Jakýkoli výlet mimo civilizaci tak stejně znamená nutnost pořízení náhradního zdroje. Powerbanky byly v začátcích jednoduchá zařízení – malé válečky s USB a microUSB, odkud po zapojení začal téct alespoň nějaký proud, který na chvíli oživil vybitý telefon. Doba se však mění a jak jsou moderní telefony náročnější a náročnější, tak se s nimi powerbanky snaží držet krok. Jejich výběr rozhodně není jen otázkou kapacity. Zvážit je toho třeba daleko víc.
1. Kapacita
Nicméně kapacitou je potřeba začít. Počty vypadají na první pohled jednoduše – protože články v powerbance i v telefonu používají stejné napětí, měli bychom prostým dělením zjistit, kolikrát lze baterii plně nabít. Jak jste se už možná sami přesvědčili, ne vždy je to tak jednoduché. Do hry totiž vstupuje účinnost nabíjení, která je vždy menší než 100 % – proud se po cestě ztratí v odporech a pak jej poznáte jako teplo. Někdy s tím výrobci počítají a kapacitu záměrně nadsadí, ale to jsou spíše bílé vrány. Proto raději počítejte s konstantou kolem 0,8, u neznačkových výrobků s podezřele vysokou kapacitou vůči hmotnosti klidně i 0,5. Svůj požadavek pak patřičně nadhodnoťte.
2. Vstupy
Ještě než z powerbanky poprvé nabijete připojené zařízení, je potřeba nabít ji samotnou. V ideálních podmínkách je to jednoduché – prostě připojíte dodávaný kabel ke konektoru a je to. Zkuste ale myslet trochu dopředu. Ne vždy bude situace ideální a ne vždy budete mít po ruce tu správnou koncovku. Hodí se tak, když najdete na těle více než jeden vstup. Vedle moderního USB-C by to mělo být i stále rozšířené microUSB anebo případně Apple Lightning.
3. Výstupy
Výstup powerbanky obvykle obstarává USB konektor, případně mu ještě sekunduje USB-C. Zkuste si promyslet, kolik zařízení budete chtít najednou nabíjet. Powerbanky s větší kapacitou pak nabízejí i další konektory. Praktická je autozásuvka s 12 V. Tu někdy nahrazuje speciální jack na stejnosměrný proud, z nějž však lze zmíněný „cigaretový“ konektor vyrobit pomocí redukce za zhruba stokorunu. A existují dokonce i zařízení, díky nimž můžete mít i uprostřed lesa klasickou 230V zásuvku. Jen nepočítejte s příliš vysokým výstupním výkonem.
4. Rychlost nabíjení
Pryč jsou ty doby, kdy vám powerbanka dala 5 V a 2 A, což znamená 10 W. Nabíjení dnešních velkokapacitních baterií takovým výkonem bývá běh na dlouhou trať, respektive na celou noc. A ne vždy máme tolik času. Proto výrobci upravují své nabíječky, aby po domluvě s telefonem posílaly vyšší napětí anebo proud. Součin těchto dvou hodnot pak dává výkon ve wattech – někdy je to tak vysoké číslo, že vedle mobilů zvládne powerbanka zásobovat i notebook. Ale pozor, samotné číslo ještě nic neznamená, je také důležité, aby se obě dvě strany domluvily na správném standardu. V podstatě každý větší výrobce mobilů respektive čipsetů má svůj vlastní: Quick Charge, Power Delivery, USB Battery Charging, Adaptive Fast Charging, Fast Charge Protocol, Spreadtrum Fast Charge Protocol, Pump Express... A aby to nebylo tak jednoduché, některé telefony jich umí více – třeba moderní Samsungy vedle firemního AFC zvládají i starší QC a PD.
Také je důležité, aby tyto technologie uměla powerbanka využít nejenom pro nabíjení jiných zařízení, ale i svoje vlastní.
5. Pass Through Charging
Nabíjení se týká další funkce, kterou se výrobci moc nechlubí, to ostatně proto, že ji ani moc zařízení neumí. Představte si následující situaci: po delší době se konečně dostanete k zásuvce. Máte omezené množství času a potřebujete nabít jak prázdnou powerbanku, tak i mobil.
Pokud se vám podaří sehnat dost kabelů a vše propojit, pak nejspíše zjistíte, že to nefunguje. Většina levných powerbank totiž používá stejné elektrické obvody pro nabíjení i vybíjení. Proud tak nemůže téct oběma směry najednou a powerbanka se v lepším případě vypne, v horším začne provádět psí kusy. S funkcí Pass Through Charging lze s jedním zdrojem nabíjet obě zařízení najednou. Ty jednodušší jenom rozdělí výkon napůl, ty inteligentnější se postarají, aby se nejdříve nabil mobil a až pak powerbanka.
6. Solární nabíjení
Nelze si nevšimnout toho, kolik powerbank má na zádech solární panel, který má za úkol doplňovat energii v případě, že nejste v dosahu elektrické zásuvky. Stačí se ale začíst do recenzí nespokojených uživatelů – prakticky všichni si stěžují na to, že onen solární panel nefunguje. Funguje, ale pomalu. Obvyklý výkon se pohybuje kolem 1 W. Někdy se to výrobci snaží maskovat maximálním proudem, který solární panel poskytuje. Napětí na takto malých panelech bývá obvykle okolo 5 V, takže výsledek je pořád stejný. Fotovoltaika je navíc neúprosná v tom, že stačí jen mírné nesplnění podmínek (mraky, slunce nízko nad obzorem) a výkon klesá prakticky okamžitě na nulu. Tento nízký výkon navíc dvakrát vynásobte účinností nabíjení (jednou do powerbanky, podruhé do telefonu) a jste prakticky na nule.
Spíše, než abyste tak získali nějakou energii, si zničíte powerbanku tím, že její akumulátor vystavíte vysokým teplotám. Nabíjet solárně telefony samozřejmě jde, jen je na to potřeba panel o něco větší, než je stěna powerbanky. Když pak uvidíte, jaká plocha a čas je potřeba na dobití jen jednoho telefonu, dojde vám, proč ještě všichni nepoužíváme výhradně solární energii, když je to tak levný a čistý zdroj energie.
7. Bezdrátové nabíjení
Další podrobně kontroverzní část výbavy je indukční vybavení. V domácích podmínkách je velice pohodlné a návykové, v terénu takový smysl nedává. Ano, ušetříte jeden port a nutnost kabelu, ale zase zvýšíte hmotnost powerbanky. Navíc energii, kterou se snažíte ušetřit, pak mrháte v nižší efektivitě bezdrátového nabíjení. Mobil navíc musí zůstat přesně na svém místě, takže se s ním těžko pracuje. Bezdrátové nabíjení je také pomalejší a v podání většiny powerbank to znamená základních 5 W. A ještě jedna poznámka na okraj. Možná si říkáte, že se standard Qi na cestách hodí například kvůli chytrým hodinkám. Pozor na to, že třeba Galaxy Watch 4 od Samsungu nepodporují standardní Qi, ale jeho upravenou verzi.
8. Voděodolnost
Tady naopak není o čem diskutovat, pokud plánujete výlety do přírody, powerbanka by měla mít nějakou formu odolnosti a nejlépe zakryté porty. Není nutné, aby to byla IP68, stačí ochrana proti stříkající vodě IPX4 a vyšší.
9. a 10. Ďábel se ukrývá v detailech
Když už vyřešíte všechny potřebné parametry, můžete se pustit do používání. Z praxe bych rád upozornil na dva důležité detaily, které umí „zabít“ i jinak zdařilý přístroj. V první řadě by powerbanka měla umět funkci automatického zapínání. Pravda, řídící elektronika má nějaký malý odběr, ale není nic horšího, než když ve spěchu zapomenete zmáčknout tlačítko.
Neméně důležité je pak i poutko na přichycení kabelu. Zainvestujte do nějakého kousku 3v1 nebo 4v1, který má různé výměnné nástavce a suchý zip pro přichycení. Vozit kabel samostatně znamená, že je jen otázkou času, kdy ho ztratíte. I přesto se však snažte vyhnout powerbankám s integrovanými kabely, protože jejich zničení znamená konec jinak funkčního přístroje.
