Telefonovat přes LTE už můžeme. Co takhle to zkusit přes Wi-Fi?

Rozdíl jednoho čísla, avšak úplně jiný přístup

Zrekapitulujme si v rychlosti vývoj mobilních sítí. Pokud mluvíme o těch postavených na standardu GSM, pak jsme začali s 2G a jejich nadstavbou GPRS, pak se objevilo EDGE někdy označované jako 2,5G, stejnou evolucí prošlo 3G, kdy se nad UMTS objevilo HSUPA. Mohlo by se zdát, že LTE nebo 4G je jen dalším krůčkem v řadě, ve skutečnosti však mezi ním a jeho předchůdcem zeje obrovská propast v podobě jiného přístupu k technologii.

Zatímco všechny předchozí technologie byly postaveny primárně pro přenos hlasu a data na nich fungovala víceméně jako doplňková služba, v případě LTE se karta obrátila. Síť je plně IP (tzv. Packed switched) a samostatný kanál pro hlasové hovory zde chybí.

Znalejší z vás už asi vědí, že se tato situace prozatím řeší přístupem nazvaným jako CS Fallback. V případě odchozího nebo příchozího hovoru se telefon přepne do sítí 2G nebo 3G, tam si můžete povídat a po skončení hovoru se přepne zpátky.

Ono přepnutí ze sítě na síť zní sice jednoduše, ale protože jde o úplně jinou architekturu, znamená to výměnu zhruba čtyř desítek zpráv. A to není zadarmo, stojí to nějaký čas. V úplných začátcích bylo zpoždění při sestavování hovoru i dvacet sekund, nyní se jej podařilo stlačit i na pět, ale to je pořád hodně.

VoLTE: nová krev mobilních hovorů

CS Fallback je tedy jenom jakýmsi prozatímním řešením, to pravé ořechové bude až VoLTE, tedy Voice over LTE. Jak už pravidelní čtenáři asi vědí, u nás ho spustil T-Mobile.

Nejdříve ale špatné zprávy: použití této technologie je silně závislé na hardwaru telefonu. Jeho čipset musí VoLTE používat už od výroby, další podmínkou je pak nahraný nejnovější firmware, který technologii odemkne pro použití v dané síti. Protože se však jedná o poměrně novu službu, zatím její rozšíření mezi přístroji není nijak veliké. Kupříkladu u telefonů s čipsetem od Qualcommu je to Snapdragon 800 a vyšší, které jsou už připraveny na příchod VoLTE. U starších přístrojů s podporou LTE prozatím nepůjde VoLTE aktivovat, i když není vyloučeno, že by se v budoucnu mohla objevit nějaká finta, jak toto omezení obejít.

Když už ale máme VoLTE v telefonu aktivní, čekají nás jen samé výhody. První dvě jsou zřejmé: doba sestavení hovoru klesne někam k jedné sekundě, přenos hlasu bude kvalitnější, stejně tak jako celé spojení. To vše při nižších nárocích na spotřebu elektrické energie. Takto prováděný hlasový hovor navíc nijak nevadí probíhajícím datovým přenosům v telefonu.

Toto jsou výhody, které dostanete automaticky se spojením hovoru. Tím však spektrum možností VoLTE nekončí. Nasazení jednotlivých možností je sice vždy na každém jednotlivém operátorovi, ale schopnosti jsou to vskutku zajímavé.

Jedno telefonní číslo bude moci kupříkladu znamenat více terminálů. Zavoláte například vaší rodině a to bude znamenat hovor na tři telefony, a to včetně případného následného konferenčního hovoru. Ke slovu přijdou všechny ty doplňkové služby, které známe z internetových komunikátorů: přenosy videa, souborů a dalšího multimediálního obsahu. A konečně, bez nějakého instalování dodatečných aplikací bude moci uživatel nastavovat blacklisty, whitelisty, a to vše i na základě časových a místních podmínek. Sci-fi není ani předávání hovorů mezi jednotlivými zařízeními, například z telefonu na počítač atd.

Proč si nezavolat přes Wi-Fi?

Když už má dodavatel technologie pro mobilní síť vyřešený přesun volání do sítě s IP technologií, může začít přemýšlet nad tím, jak ho ještě více rozšířit možnosti. Proč by měl koncový vysílač vždy znamenat jen BTS operátora? Co takhle přetvořit na BTSku každý router s Wi-Fi, na který se telefon dokáže připojit?

Zní to jednoduše, ale překážky tu jsou. Když pomineme ty technologické, tedy to, že operátor musí i v cizí síti garantovat nějaké standardy, jsou tu i legislativní. Kupříkladu víte, že operátor je ze zákona povinen poskytnout policii na základě souhlasu soudu přístup k odposlechu. Co možná nevíte, je, že vedle obsahu vaší komunikace to znamená i určení garantované pozice terminálu v době komunikace. V klasických sítích, kde má operátor přesný přehled o poloze jednotlivých vysílačů, to jde snadno, ale u Wi-Fi sítí už ne tak docela.

Na komerční nasazení si tak budeme muset v českých krajích počkat, podle optimistických odhadů na rok 2016. Už nyní jsme si ale takový hovor mohli díky českému zastoupení Ericssonu tuto technologii vyzkoušet. Ericsson ji dodává například i americkému T-Mobile.

Naše propriety jsou následující: na jedné straně postarší Xperia s Androidem 4.0 a doinstalovanou speciální aplikací. V Google Play ji sice naleznete, ale bez spolupráce s operátorem je k ničemu. Aplikace běží na pozadí a dá se nastavit, zda má směrovat hovory přes Wi-Fi, přes běžnou síť, nebo se případně dotázat.

Výhodou je, že to je poslední aplikace a nastavení, které musíte provést. Dále používáte telefon jako obvykle: běžný dialer, běžná telefonní čísla. S telefonem s vypnutými sítěmi (pouze s Wi-Fi), jsme se tak dovolali na český telefon. Zpoždění při hovoru bylo sice znatelné (hovor šel přes USA), ale plynulosti konverzace nijak nebránilo.

Co je však na celém pokusu také zajímavé, je fakt, že hovory přes Wi-Fi během testovacího provozu americký T-Mobile nezpoplatňuje. Dají se tak ušetřit nemalé roamingové poplatky, a to i bez nutnosti ztráty pohodlí, které by přineslo například telefonování přes Skype.

Volání přes Wi-Fi ale nelze vidět jen jako nástroj pro úsporu za roaming. V českém kontextu se asi operátoři nepřetrhnou, zvlášť když slibované rušení romaingu v EU zase není tak horké, jak původně vypadalo. Daleko zajímavější to ale bude pro místa se špatným indoorovým pokrytím a těch je stále ještě mnoho, i když to na zářivě svíticích mapách operátorů zdaleka tak nevypadá. Každopádně hlasové hovory ani zdaleka nepatří do muzea a v této oblasti se máme ještě na co těšit.