Bose SoundLink AE II

Nedávno jsme se podívali na modrý zoubek Bose QuietComfort 35 II, vlajkové lodi společnosti v oblasti Bluetooth sluchátek kolem ucha, která se zároveň stala pro některé členy redakce jedním z nejzajímavějších výrobků loňského roku, a to díky takřka bezkonkurenční schopnosti aktivního potlačení okolního hluku. Tu oceníte zejména ve venkovních podmínkách. Pokud ovšem hledáte spíše sluchátka na doma, nebo si venku chcete zachovat dobré povědomí o okolí, tudíž aktivní potlačení hluku nevyužijete, dobrou volbou mohou být velmi podobná sluchátka Bose SoundLink AE II za skoro poloviční cenu. Jestli tento výrobce audio příslušenství obstojí i bez své hlavní zbraně, to zjistíte v naší dnešní recenzi.

Od chvíle, kdy jsem si poprvé vyzkoušel špuntová sluchátka, už jsem je nedal z ruky. Učarovala mi skvělá pasivní izolace od okolí, takže si nemusím kazit sluch přehnanou hlasitostí, abych přehlušil okolní hluk, a zároveň si mohu užít kvalitní zvuk, který není deformovaný aktivním potlačením okolního hluku, vůči němuž jsou navíc imunní hovory ostatních lidí. Velkou výhodu oproti ostatním konstrukcím představuje skvělá skladnost – když zrovna nic neposlouchám, sluchátka snadno smotám do klubíčka a strčím do kapsy.

Pokud se ovšem přesuneme od kabelových k bezdrátovým sluchátkám, tatáž vlastnost se mění z ryzí výhody na dvousečnou zbraň. Technologie baterií bohužel ještě není natolik pokročilá, aby při tak malých rozměrech zajistila dostatečnou výdrž. Bezdrátové špunty mohou vyhovět při časově omezených sportovních aktivitách, nebo pokud jste svolní kolem krku nosit obojek s akumulátory a sluchátka nepoužíváte v posteli, kde se už tak horší komfort stává neakceptovatelný. Když už tedy Bluetooth, schůdnější cestou se mi i přes mé vyhraněné preference jeví ta s konstrukcí „přes hlavu“.

Zástupcem této kategorie jsou i dnes testovaná Bose SoundLink AE II. Nebývá obvyklé, abyste se z názvu produktu něco dozvěděli, avšak tady při troše informovanosti zjistíte to nejdůležitější. Množina produktů s přízviskem SoundLink u Bose čítá hlavně bezdrátové reproduktory, příslušnost recenzovaného produktu k této řadě pak značí, že se na rozdíl od třeba nedávno testovaných QuietComfort 35 II jedná o model bez funkce aktivního potlačení okolního hluku. AE je zkratka pro „around-ear“ („okolo ucha“), tedy circumaurální konstrukci, která si klade za cíl, aby zevní ucho pokud možno vůbec nebylo v kontaktu s mušlemi, což má zajistit maximální pohodlí (k mání je i varianta „on ear“ s menšími náušníky, které vaše uši neobklopují, nýbrž přímo stlačují). A konečně římská číslice na konci značí, že se jedná o druhou generaci, která má veškerou elektroniku pro bezdrátový přenos již integrovanou v sobě.

Možná v tomto úvodním seznámení budete postrádat jasnou informaci, jestli jde o případ otevřené či uzavřené konstrukce mušlí, avšak Bose tento parametr neuvádí a v neoficiální informaci, že druhé je správně, nemám přílišnou důvěru. K této otázce se nicméně dostaneme v kapitole o konstrukčním zpracování.

Technické parametry Bose SoundLink AE II

Obsah balení: budou mít kde složit hlavu

Těší mne, že se i u levnějšího modelu dostalo na pevné pouzdro přímo v balení – u mnoha dražších kousků dostanete obyčejný látkový vak, který chrání nanejvýš vůči prachu. Z hlediska materiálů, řemeslného zpracování a vzhledu nelze mít větších námitek, vnitřní kapsa dokonce pojme i přibalené kabely pro nabíjení a přívod analogového zvukového signálu, byť jejich délka by mohla být větší.

Na celou obrazovku

Pouzdro se mi zprvu zdálo velmi těsné a vkládání sluchátek dovnitř vyžadovalo velké soustředění, později jsem si ale osvojil grif, kdy jsem je místo instinktivního vkládání shora vsunul ze strany, což problém vyřešilo. Postesknout si nicméně musím nad skutečností, že dráha zipu vede velmi blízko zranitelného mostu sluchátek. Abych předešel jeho poškození, zip jsem raději zapínal jen v nejnutnějších případech.

Konstrukční zpracování: umělé

Provedení jako celku

Test absolvovala tmavá verze, která kombinuje černou a šedo-fialovou barvu. K dostání je i světlá varianta s bílým rámem a béžovým polstrováním, u nějž bych se trochu obával nestálosti odstínu. Šedo-fialovou tady nahrazuje světle šedá.

Za tisíce korun člověk obvykle očekává bytelné zařízení tvořené prémiovými materiály, zatímco tady se setkáte na většině míst s plastem, kdy výjimkou jsou pouze dekorační gumové obruče okolo mušlí, koženě působící materiál na náušnících i části mostu a konečně látkou překryté polstrování, které se při používání přímo dotýká temene hlavy. Použité materiály nicméně mají velký vliv na hmotnost, která činí necelých 200 gramů. Nehrozí tak, že vás po chvilce poslechu začne bolet za krkem – sluchátka není problém používat několik hodin v kuse – a že vám budou samovolně sjíždět z hlavy, i když se nehýbete. Konstrukční zpracování není vysloveně zlé, most se zdá být poměrně flexibilní a při manipulaci nedochází k nijak excesivnímu chrastění, jako třeba u Ultrasone Performance, ale žádný tank rozhodně neočekávejte – jeden pád na zem by mohl znamenat konec.

Na celou obrazovku

Nakolik dobře sluchátka člověku sednou na hlavu a uši bývá velice individuální. Pro to, aby bylo stížností co nejméně, každopádně vyvinulo Bose nemalé úsilí.

Izolace od okolí by mohla být lepší a snahy o utajení, že si dokola pouštíte 7^th Element od Vitase, budou též marné.

Sevření hlavy je velice decentní a spolu s hebce měkkými náušníky velkou měrou přispívá vysoké míře pohodlnosti. Má to však i svojí stinnou stránku – při prudším pohybu sluchátka cestují po hlavě. Na sportování tedy rozhodně nebudou.

Ačkoliv někteří kolegové i e-shopy hovoří o SoundLink AE II jako o uzavřených sluchátkách, sám bych si o tom dovolil trochu pochybovat. Při utěsnění mušlí rukou a následném uvolnění například nevzniká žádný podtlak, což ilustruje, jaké nezanedbatelné množství hluku proniká dovnitř mušlí i z nich ven. Pasivní izolace od hlučného okolí by tudíž mohla být o něco lepší a snahy o utajení skutečnosti, že si neustále dokola pouštíte 7^th Element od Vitase, budou také marné. I tady se však sluší připomenout, že každá mince má dvě strany – pokud se vám budou potit uši, bude to spíš studem než horkem.

Na celou obrazovku

Díky měkkému polstrování mostu a možnosti prodloužit každé rameno pomocí posuvného mechanismu až o 3,5 centimetru dozajista nehrozí, že byste utrpěli újmu na temeni hlavy. Na základě návštěvy showroomu se stojanem Bose jsem získal dojem, že tomu bude spíš naopak a újmu dříve utrpí samotné polstrovaní – jedná se asi o nejchoulostivější část už tak nepříliš robustní konstrukce.

Mušle

Náušníky oproti mostu mají tu výhodu, že si je můžete sami vyměnit. Za jejich nezanedbatelnou cenu 13 stovek (nebo 25 eur v zahraniční) bych každopádně očekával pravou kůži. Bohužel jde jen o koženku, byť kvalitní. Prostor pro vaše uši má rozměry 3,5 × 5,7 centimetrů a v místě, kde uši vystupují z hlavy, vzniká v mušlích hloubka 1,5 centimetru. Naopak v místě, kde uši od hlavy nejvíce odstávají, je hloubka o centimetr větší. Až na lalůčky mi náušníky nijak seshora netlačily na uši, kontakt ale vznikal tak, že část mého ucha odborně zvaná „helix“ ulpěla mezi běžně neviditelnou stranou náušníku a (jak dokládá fotografie) ne zcela dostatečně připevněnou látkou, která kryje samotný zvukový měnič. Vnitřní prostor v náušnících bych si tak představoval o něco větší, což lze říci i o míře případného odklopení mušlí. V jednom směru je lze otočit o celých 90 stupňů, což musíte udělat před každým vložením do pouzdra, v druhém směru je ale odklopení možné jen asi o 20 stupňů. V druhé ose, kde polohování mušlí dává smysl, je lze naklopit v podobně omezeném rozsahu.

Na celou obrazovku

Na levé mušli toho není mnoho k vidění, za řeč stojí jen 2,5mm jack vespod pro příjem analogového zvuku přes kabel. Více rozšířený 3,5mm jack bych tady viděl raději, ale ostatní na tom nejsou o mnoho lépe. V porovnání s takovými Bowers & Wilkins řady P ale lze říct, že jsou na tom SoundLink AE II ještě dobře – u zmíněného konkurenta musíte pro připojení zvukového kabelu odejmout náušník a navíc potřebujete speciální kabel s patřičně tvarovaným konektorem. SoundLink AE II by si měla vystačit s kabelem, který koupíte v libovolném elektru, případně si můžete koupit originální za applovských 7 stovek (případně v zahraničí za 7 eur).

Pravá mušle už poutá více pozornosti. Tam, kde na levé najdete jack, na této sídlí microUSB port pro nabíjení a spojení s počítačem kvůli updatu firmwaru. O kousek výše vystupuje dvojice tlačítek pro ovládání hlasitosti, mezi něž se vměstnalo méně vystouplé multifunkční tlačítko pro příjem hovorů (jeden stisk, pokud voláte) a pauzu (jeden stisk) nebo přeskakování skladeb (dva nebo tři kliky rychle za sebou), pokud místo volání posloucháte hudbu. Výborně na ně dosáhnete palcem pravé ruky a poskytují dostatečně znatelnou odezvu. Bohužel fungují jen v bezdrátovém režimu. Pokud se posuneme ještě výše, narazíme na dvojici LEDek, které indikují stav baterie a Bluetooth spojení. Na zádech pravé mušle sídlí poslední, třípolohové posuvné tlačítko, kterým sluchátka zapnete a zahájíte párování / přepnete zdroj bezdrátového vysílání. Aby byly realizovatelné telefonáty, které jsem nakousl výše, nesmí chybět ani mřížka mikrofonu.

Konektivita: pro nynější i minulé století

Bezdrátová

Bose za účelem usnadnění správy bezdrátových spojení vybavilo své dítko takovou postiženější Siri. Trpí hluchotou, hlas není dvakrát příjemný, o přirozenosti projevu nemůže být řeč a jména všech zařízení v okolí si budete muset výrazně zkrátit, protože jinak častěji než svojí hudbu budete poslouchat anglickou (případně německou, francouzskou, španělskou, …) abecedu – asistentka vám nesmyslně odhláskuje třeba i dvacet znaků. To, k čemu jí potřebujete, nicméně zvládne obstojně.

Bluetooth, zde ve verzi 4.0, si s sebou nese břímě nízké spolehlivost a problémů při párování, avšak v mém případě až na pár výjimek šlo vše hladce, a to jsem sluchátka testoval v místě, kde operují dva Wi-Fi routery, a se třemi různými zařízeními odlišného form-factoru (i s různými operačními systémy). Sluchátka si jich pamatují až osm a nádavkem se chlubí technologií multilink, která slovy výrobce umožňuje „aktivní připojení dvou zařízení současně“. Neznamená to, že byste mohli v jeden moment poslouchat zvuk ze dvou zdrojů, ale že dochází k automatickému přepínání mezi dvěma posledními zdroji na základě toho, jestli právě vysílají nějaký zvuk. Pokud ve vašem okolí vysílá ještě více spárovaných zařízení, můžete se mezi nimi přepínat posunem zapínacího tlačítka do krajní horní polohy.

Pro zvýšení pohodlí jsou sluchátka vybavena NFC funkcionalitou. Pokud jí disponuje i vaše mobilní zařízení, stačí jej přiložit k pravé mušli a navázání spojení se stane otázkou potvrzení několika dialogových oken.

Drátová

Během nabíjení můžete poslouchat pouze přes přibalený 120centimetrový kabel zakončený 3,5mm jackem, ale též přiložený nabíjecí microUSB–USB kabel čtvrtinové délky bude nutné nahradit nějakým delším, protože jinak budete mít zdroj energie přímo u hlavy. Stejně jako u audiokabelu není zapotřebí žádného speciálního.

Jediný způsob, jak přepínat mezi přehráváním drátového a bezdrátového signálu, spočívá v nepříliš pohodlném zasunutí/vysunutí audio kabelu. Jeho náhodné odpojení nehrozí, ale když něco zrovna posloucháte, do portu se jako slepec trefíte až na několikátý pokus. Poslech přes USB, jak to praktikuje například Audio-Technica, není možný.

Doprovodná aplikace: oči potěší, uši neřeší

Na App Storu, respektive Google Play, což byl náš případ, si můžete stáhnout aplikaci Bose Connect. Trestuhodnou absenci ekvalizéru a přítomnost jakési makety hudebního přehrávače vyvažuje vkusné uživatelské prostředí. Ani to vás však nejspíš nepřiměje k tomu aplikaci používat. Jedinou funkcí, kterou najdete pouze v ní, je totiž auto-off timer, tedy uživatelsky nastavitelná časová hodnota, po jejímž uplynutí se sluchátka sama vypnou, pokud nic nepřehrávají. Z rozsahu 5 minut až 3 hodiny si nejspíš vyberete jen jednou, když si je přinesete domů, a totéž lze říci o updatu firmwaru. Pak aplikaci můžete s klidem smazat.

Jediný případ, kdy mi dává smysl jejích služeb využívat dlouhodobě, je ten, když si nechcete prokládat poslech hudby oním protivným robotickým hlasem. Kdyby vám lezl příliš na nervy, můžete ho pár kliknutími umlčet a správu spárovaných zařízení provádět přes aplikaci. Jejími posledními užitečnými vlastnostmi jsou ty, že vám ukáže stav baterie a umí zpřístupnit elektronický manuál, ač musíte umět cizí jazyk a být k tomu ještě zcela nesmyslně připojení k internetu.

Zvuk: vyvážený

Posuzování kvality zvuku je podobně subjektivní jako hodnocení pohodlí při nošení sluchátek na hlavě. Netroufl bych si označit se za audiofila, ale kvalitní zvuk rozhodně umím ocenit. Bez uživatelsky nastavitelného ekvalizéru nedám ani ránu (pro každý hudební styl používám jiné přednastavení) a pokud poslouchám hudbu, odkládám telefon a sahám po externí zvukovce Creative Sound Blaster Omni Surround 5.1. Sluchátka jsem ale testoval i v tandemu s integrovaným zvukovým čipem v notebooku a mobilním telefonem, ať už drátově či bezdrátově.

Za účelem zjištění, jak hrají bez zkreslení Bluetooth přenosem, jsem je připojil kabelem ke jmenované zvukovce a náležitě si v Sound Blaster Omni Control Panelu v počítači pohrál s ekvalizérem. V mých očích, respektive uších, to znamenalo rozdíl jako mezi dnem a nocí. Pro zajištění hloubek, na které jsem zvyklý, jsem sice nižší pásma musel v ekvalizéru posílit víc než obvykle, což nejspíš od koupě odradí všechny milovníky hutných basů. I tak jsem se při vyšších hlasitostech dočkal toho, že mi uši vibrovaly při každém projevu kopáku. Když se posunu na opačný konec frekvenčního spektra, bylo možné dosáhnout výšek, které byly natolik intenzivní, že je bylo nutno potlačit, abych se nešklebil nebo nemrkal při hajtkách. Celkově bych zvukový projev označil jako vyvážený. Oproti mým vlastním drátovým Koss PRO4AAT, která zhmotňují čistokrevného zástupce uzavřených sluchátek, jsem ocenil, že zvuk nezněl jako v jeskyni. Musím však připomenout, že daní za to je horší izolace.

Výšky byly natolik intenzivní, až jsem se šklebil.

Bose SoundLink AE II nepodporují žádný z pokročilých kodeků, jako je aptX od Qualcommu, ale i tak předvádí v bezdrátovém režimu slušné výsledky. Pochvalu si zaslouží i to, že v případě bezdrátového spojení hlasitost více než dostačuje – většinou jsem ji měl nastavenou asi na 70 procent. S telefonem coby zdrojem zvuku byly dokonce hlasitost i kvalita reprodukce vyšší v bezdrátovém než drátovém módu. Na rozdíl od jmenované drátové konkurence s velkou impedancí byl však poslech bezproblémový i bez zesilovače.

Z důvodu možné latence nejsou Bluetooth sluchátka obecně nejvhodnější pro sledování videa, neboť může dojít k rušivému opožďování zvuku oproti obrazu. I přes aktualizaci firmwaru to platí i tady, kdy jsem vždy musel zvuk posunout asi o 200 milisekund, aby byl v perfektní synchronizaci s obrazem. Ne vždy však lze takový posun provést, typicky při sledování živého televizního vysílání nebo přehrávání videa ve funkčně chudém přehrávači. Při sledování televizního vysílání se to dá přežít, zpoždění není nijak dramatické, byť postřehnutelné, ale u filmu by to už mohlo výrazně vadit, zejména pokud mají dialogy vysokou kadenci. O hraní her raději nemluvě – pro tyto účely je stále nejvhodnější sáhnout po starém dobrém jacku.

Vestavěný všesměrový mikrofon se mi bohužel podařilo zprovoznit jen v bezdrátovém režimu a kvalita není nijak slavná, ale pro základní účely by měl posloužit dostatečně.

Zhodnocení a konkurence: jen víte-li co kupujete

Oproti tomu, co již máte možnost vědět před koupí, tedy že konstrukce je plastová, izolace od hluku slabší a při Bluetooth spojení hrozí posun zvuku u videa, což de facto trápí všechna Bluetooth sluchátka, vás toho u Bose SoundLink AE II nemá tolik co překvapit. A informace, že cena činí nemalých 6 tisíc korun, vám jistě také nezůstane dlouho neznámá.

Před koupí si musí každý případný zájemce položit otázku, jestli mu tato investice za pohodlné nošení a kvalitní zvuk stojí. Ačkoliv vůči produktu nemám větších výtek, na to co dostanete mi cena přeci jen přijde trochu vysoká. Kdyby klesla o nějakou tu tisícovku, doporučení by bylo snazší. Takhle bych koupi poradil jen těm, kteří jsou srozumění s tím, co kupují. Pokud máte vyšší nároky co se potlačení hluku týká, nejspíše sáhnete po konkurenci s aktivním potlačením hluku. Jmenovat můžeme třeba JBL Everest Elite 750NC. A pokud chcete bezdrátová sluchátka pro hraní či sledování filmů, jako vhodnější volba se jeví alternativy pracující místo s Bluetooth na bází proprietárního radiofrekvenčního přenosu, jako je Sennheiser RS 175 či jakýkoliv model od výrobce herního příslušenství, třeba Logitech G933 Artemis Spectrum. Ve všech těchto případech zchudnete o podobně velký finanční obnos. Nakonec se pro gamery a kinofily nabízí nějaký Bluetooth model s podporou aptX Low Latency, kterých je však jako šafránu, zvlášť na našem trhu.