Datum 9. ledna 2007 – paradoxní je, že jen málokdo tehdy samotné představení, při kterém zaznělo dnes již legendární „One More Thing“ sledoval. Už tehdy byl Apple dobrý v tom, jak udržet tajemství a hlavní pozornost světa mobilů se soustředila jinam.
A i pak se zdála idea telefonu ovládaného pouze prsty a s totálně překopaným prostředím tak odvážná, že se jí předpovídal brzký zánik, či snad jen úzké využití v rámci ekosystému značky. Abychom pochopili, proč to tak je, připomeňme si, do jaké společnosti iPhone přišel.
To, co dnes znamená Apple, znamenala tehdy Nokia. Ta kralovala nejen v číslech prodejů, ale definovala samotný vývoj, který už tehdy směřoval k chytrým telefonům. Hitem roku 2007 byla Nokia N95 – multimediální monstrum s operačním systémem Symbian S60, 2,6palcovým displejem a 5 megapixelopvým fotoaparátem. Za zmínku stojí její z dnešního pohledu šílená konstrukce: displej se odsouval na obě strany; jednou odhalil číselnou klávesnici, jindy tlačítka pro ovládání hudby. Je to naprosto něco jiného, než co nabídl první iPhone.
Stejně šílený byl další podobně vybavený smartphone Sony Ericsson P1. Ten už odhadl potřebu velkých displejů, ale používal stylus pro ovládání.
Segment chytrých telefonů byl už docela dobře rozjetý, a to i bez iPhonu a následného příchodu Androidu. Vedle Symbianu v předchozích dvou telefonech to byl například Windows Mobile 6, který v roce 2007 poháněl HTC Touch. Jak značka, tak i operační systém, ale skončily v zapomnění.
Je ale nutné si uvědomit, že tyto chytré telefony byly jen špičkou ledovce. Lidé tehdy neměli o chytré funkce příliš zájem, respektive nevěděli, jak je využít anebo se jim nechtělo platit příliš peněz za mobilní data. Důležitá byla pohodlná klávesnice pro psaní SMS a možná slot pro paměťovou kartu na poslech MP3 a i fotoaparát byl tehdy považován za luxus. K nejtypičtějším telefonům toho toku tak patřila například Nokia 5310 XpressMusic nebo Sony Ericsson K810. Hlavní přínos Applu a iPhonu tak nespočívá v nějakém technologickém pokroku – naopak v době svého představení to byl docela slabý kousek – ale v tom, že naučil lidi používat telefon jiným způsobem, který po 18 letech už považujeme za samozřejmý. To je asi největší přínos iPhonu, Applu a Steva Jobse.
