Je to už trochu ohraná písnička. Když máte v telefonním seznamu pět lidí, tak potřebuje šest aplikací, abyste se s nimi spojili. Dříve narození se slzou v oku vzpomínají na dobu, kdy člověku stačily e-maily, SMS a těm nejprogresivnějším jedincům ICQ. Pak už to jelo z kopce. Skype bylo možno ještě považovat za jakýsi standard (spousta lidí dodnes říká videohovoru „skajpování“), ale jakmile jej koupil Microsoft, bylo na čase se porozhlédnout po konkurenci.
A že bylo z čeho vybírat. Někdo dal přednost velkým firmám, jako je Google nebo Apple, jiní záměrně volili nezávislou konkurenci. K tomu si připočtěte fakt, že každá sociální síť musí mít svoji komunikační platformu, některé komunikátory mají zákaz v určitých zemích nebo nejsou určeny pro určité platformy – a rázem máte v telefonu nainstalovaných bez problémů i deset aplikací, které neustále běží na pozadí a kdo ví, co u toho ještě dělají.
Teď se k tomu přidá i fakt, že lidé celkem oprávněně začali řešit otázku soukromí a způsobu využití jejich soukromých konverzací. Sice je otázka, kolik z nich to myslí upřímně a kolik proto, že to „říkal Elon Musk“, ale budiž. Jenže jako vždy je tu jedno velké ale…
Peníze jsou až na prvním místě
Životní cyklus softwarových produktů nebo služeb můžeme obvykle rozdělit na tři fáze. V té první se jedná o nový svěží produkt, který narazil na pole neorané, případně napravuje největší chyby zkostnatělé konkurence. Je zadarmo, má nekomplikované ovládání, podporuje moderní „frikulínské“ platformy a přidává i nějakou lehce komunikovatelnou výhodu ve stylu „hele, je to mladej startup z Estonska, žádnej velkej korporát, chápeš“.
Jakmile se zadaří, firma získá investory, přestěhuje se do nového a moderního sídla, kde se najde místo i pro řádně velké právní oddělení. To celé dny i noci pracuje na sepisování EULA v rozsahu běžného telefonního seznamu. V oddělení marketingu zase přemýšlejí, jak získaná data co nejlépe zpeněžit. A činí se i programátoři: každého půl roku předělají design a ovládání podle posledních trendů a samozřejmě u toho nezapomenou na nové smajlíky. Komunikační klient nabobtná klidně i na stonásobek velikosti své původní hodnoty, aniž by se naučil něco užitečného.
Oboje postupně navyšuje frustraci uživatelů, takže se jen čeká na nějaký spouštěč. Může to být delší a větší výpadek, únik uživatelských dat nebo jako v posledním případě moc okatě nevýhodná změna uživatelských podmínek. Část uživatelů pak samospádem nebo masově odejde ke konkurenci, která se prozatím nachází v první fázi a kruh se uzavře.
Nějaké jednoduché řešení přitom neexistuje. SMS jsou už dávno mrtvé. RCS vypadají slibně, ale leckoho může odpuzovat zmínka o Googlu. I další komunikátory podléhají soukromým firmám, bez jejich serverů se neobejdou. To sice zvládají aplikace jako Bridgefy nebo Firechat, ale je to spíše jenom zajímavost, která má k masovému využití hodně daleko, stejně jako jiná OpenSource decentralizovaná řešení existují spíše jen v teoretické rovině.
Za normálních okolností bych glosu zakončil zakončil radou, že někdy je lepší všechny ty komunikátory raději vypnout a vyříkat si důležité věci pěkně z očí do očí. Jenže to ještě nějakou dobu nebude tak jednoduché, jak to bývalo.
