Na velikosti záleží. U fotočipů určitě

Rozlišení, rozlišení a zase jenom rozlišení. Pokud se někdo ve světě digitální fotografie neorientuje, pak snadno nabude dojmu, že to je ta jediná a určující hodnota, podle které by se měl řídit. Méně zkušený zákazník raději sáhne po telefonu, kterému na krabici svítí vyšší číslo, ale už při tom nepřemýšlí, k čemu mu bude takový počet obrazových bodů dobrý.

Monitor s rozlišením FullHD má okolo dvou megapixelů, pro tisk fotografií do alba pak bohatě postačí pět megapixelů. Přičtěte si nějakou rezervu na ořezy pro srovnání kompozice nebo horizontu a dojdete k závěru, že sedm megapixelů musí s přehledem stačit i náročnějším uživatelům. Jenomže dnes není problém narazit na fotomobily s dvojnásobnou hodnotou a jejich rozlišení neustále roste.

Kdyby to znamenalo jen fakt, že si zbytečně připlácíme za to, co nikdy nevyužijeme, pak by to byl jen ten nejmenší problém ze všech. Přináší to s sebou i další problémy, které se nezřídka kdy stávají předmětem bouřlivých diskusí.

Nechejme pro účely tohoto článku stranou celou optickou soustavu fotomobilu. Z fyzikálního hlediska je jasné, že do tak úzkého těla fotomobilu nepůjde nikdy nacpat tolik, co do kompaktů nebo dokonce fotoaparátů s výměnným objektivem. U snímacího čipu ale existují rezervy.

Šumí, šumí, to to šumí

Jedním z největších nepřátel kvalitní fotografie je (krom už zmiňované optické soustavy) digitální šum. Určitě jste se s ním už někdy setkali: objevuje se zejména na snímcích pořízených za špatných světelných podmínek. Fotografie je pak jakoby překryta barevným závojem složeným z barevných teček.

Ty jsou dány náhodnými signály, které vyprodukují světlocitlivé buňky na snímači čipu. V případě, že se čipu nedostává světlo pro kvalitní kresbu, může to automatika řešit dvěma způsoby: buďto zvýší čas expozice (což je u malých a lehkých fotomobilů snadná cesta k rozmazané fotografii), anebo zvýší citlivost, tzv. ISO.

Vyšší citlivost ovšem znamená i vyšší výskyt šumu. A další faktor, který rozhoduje o množství šumu je hustota pixelů. Dalo by se říci, že množství šumu roste lineárně s hustotou pixelů na snímacím čipu.

Výsledky tohoto teoretického pojednání známe z praxe všichni velice dobře. Jakmile je hezký slunný den, fotomobil nám dává snímky, které se mohou měřit s levným kompaktem. Stačí jen ubrat trochu světla a problémy na sebe nenechají dlouho čekat.

Možná máte při prohlížení vlastních fotografií pocit, že se vás šum netýká. Software fotoaparátu jej totiž dokáže pomocí algoritmů odstranit, ale jako vždy je to něco za něco. Společně se šumem ze snímku mizí i detaily, a to do té míry, že výsledný snímek mnohdy připomíná akvarel.

Jak z toho ven?

Výše popsané problémy přitom sami navádějí k tomu, jak je odstranit. Jako první každého napadne nesnažit se za každou cenu nahustit do telefonu co nejvíce pixelů. Ovšem zákony trhu jsou dnes neúprosné a řekněte sami, koupili byste si třeba čtyřmegapixelový fotomobil, i kdybyste věděli, že to budou maximálně kvalitní čtyři megapixely?

Proto zaslouží pochvalu každý výrobce, který se rozhodne jít proti proudu. Za všechny jmenujme například HTC One M8, které jako vlajková loď přináší hodnotu rozlišení 4 megapixely. Jak obstály v praxi prozradí úryvek z recenze:

„Zatímco v noci se výhoda velkého čipu s nízkým rozlišením projevuje a HTC One (M8) produkuje nezašumněné a poměrně detailní snímky, přes den to není žádná sláva a HTC spadne do šedého průměru. Že si kvůli nízkému rozlišení není možné snímky přiblížit, by ani tak nevadilo, i když já osobně bych to často ocenil, spíše vadí nižší úroveň detailů, jakási celková plochost snímků a často i nesprávně zvolená expozice.“

Jak vidno, je to stále něco za něco. Můžete se tedy docela obstojně vypřádat se šumem, ale pak se zase fotky mohou jevit tak, že přicestovaly časoprostorem z doby před pár lety. Přiznejme si ale, není to pro fotomobily, které spíše slouží jako dokumentační nástroj ve všech možných (jen ne ideálních) podmínkách lepší cesta, než soutěžit v počtu pixelů s profesionálními zrcadlovkami?

Na velikosti záleží

Další nabízející se vývojovou cestou je zvětšování fyzické velikosti čipu. Že tu prostor je, ukazuje toto srovnání nejběžnějších velikostí používaných čipů v digitálních fotoaparátech. Jako základ se bere 35mm políčko kinofilmu. APS-H jsou pak čipy používané v profi zrcadlovkách, APS-C se používá v poloprofesionálních a amatérských zrcadlovkách a bezzrcadlovkách, menší rozměry pak využívají kompakty.

Vezměme se třeba již zmiňované HTC One (M8), u něhož je zmiňován „velký“ čip coby výhoda, má fyzickou velikost 1/3", což znamená, že by se vešel do nejmenšího obdélníčku a stále by mu dost prostoru zbývalo. To je ostatně jeden z důvodů, proč se stále prodávají kompaktní fotoaparáty, velikost zkrátka ničím nenahradíte.

I když i tady se objevují náznaky, že by mohlo být lépe. Pokoušela se o to Nokia se svou řadou PureView. Její model 808 PureView posunul hranice možného v oblasti fotomobilů s čipem o velikosti 1/1,2", její následnice Lumia 1020 trošičku ubrala na 1/1,5". Sice by se mohlo zdát, že kvůli tak brutální navýšení rozlišení (41 Mpx) přijde veškeré fyzické zvětšování čipu vniveč, nicméně hlavním smyslem rozlišení je použitelný digitální zoom. Nejběžnějším užitím bude práce s fotografií, kterou fotoaparát oversamplingem zmenší až na 5 Mpx. Může se to zdát málo, ale jak jsme si řekli, pro většinu běžného použití to bohatě stačí. Díky oversamplingu se navíc ze snímku podaří odstranit šum a další nežádoucí jevy. Více si o tom můžete přečíst v podrobné recenzi.

Nevěřte jen číslům

Oba zmiňované telefony jsou kousky, které v oblasti fotografie tak trochu experimentují. Hodnoty dalších telefonů najdete v našem katalogu. Jejich seznam však není úplně kompletní, výrobci se příliš často fyzickou velikostí čipu nechlubí a zřejmě dobře vědí proč.

Ovšem celá problematika je ještě složitější, než aby se dala shrnout do dvou čísel. I když v malém těle fotomobilu není moc prostoru pro práci s optickou soustavou, i zde by se našly rozdíly, které ovlivňují kvalitu snímku. Stejně tak na opačné straně spektra, tedy u postprocessingu, jsou ještě mezery, na kterých by mohli někteří výrobci zapracovat.

Smyslem sepsání článku tak byl spíš letmý úvod do problematiky pro ty, kteří stále vybírají fotomobil podle počtu megapixelů. Tomuto tlaku výrobci těžko odolávají, a tak je paradoxním výsledkem ten fakt, že kvalita fotografií nejenom že neroste, ale mnohdy i klesá. Výsledný soubor třeba může mít čtrnáct megapixelů, ale vypadá jako zvětšenina čtvrtinové fotografie.

Vždy je tak nutné posoudit fotoaparát jako celek, a to nejlépe pomocí ukázkových fotografií. Nezapomeňte totiž, že bude ostatním ukazovat fotografie, nikoli megapixely.

Zdroje: en.wikipedia.org, theory.uchicago.edu