Když se dnes v kontextu mobilních telefonů řekne infraport, většina lidí si představí stále méně osazovanou součástku, se kterou můžete ovládat televizory, klimatizace a další domácí elektroniku. Pokud však pamatujete pionýrská léta kolem roku 2000, pak si možná vybavíte, že infraport se dal používat k přenosu dat. Typicky se tak dalo sdílet vytáčené nebo GPRS připojení z telefonu do notebooku. Vedle malé přenosové rychlosti ale problém spočíval i v tom, že obě plošky vyzařující infračervené světlo musely být přímo naproti sobě.
Z těchto důvodů infraport z telefonů poměrně rychle vytlačily rádiové technologie jako Bluetooth a Wi-Fi. U druhého zmíněného přenosového standardu si lze zase povšimnout, jak se postupně zdvihají používané frekvence ve snaze dosáhnout co nejvyšších přenosových rychlostí. Teoreticky je tak jen otázkou času, než se frekvence dostanou někam do oblasti (ne)viditelného světla. Ostatně experimenty v této oblasti už probíhají delší dobu.
Obecně se zatím mluvilo o „Li-Fi“, ale nyní už máme oficiální standard, který vyhlásilo konsorcium IEEE, který se stará také o standardy pro fungování Wi-Fi. Od června 2023 bezdrátový standard IEEE 802.11bb oficiálně uznává bezdrátovou světelnou komunikaci jako fyzickou vrstvu pro bezdrátové lokální sítě s rychlostí od 10 megabitů za sekundu do 9,6 gigabitů za sekundu pomocí neviditelného infračerveného světla.
LiFi@Home Demo Short from pureLiFi on Vimeo.
Kromě teoreticky vysokých přenosových rychlostí je hlavním cílem využít další volné spektrum, protože ta současná mohou být mnohdy zahlcená na takovou míru, že prakticky nejdou používat. Nemusí jít jen o bytové domy, ale typicky například o různé kongresy nebo veletrhy. Nový standard tak nemá ambici Wi-Fi konkurovat nebo ho nahradit, ale doplnit tam, kde už nestačí.
Jak by to mohlo vypadat v praxi, se ukazuje na purelifi.com. K přenosu se používá očím neviditelné infračervené záření. Plochy pro přenášení nemusí být přímo naproti sobě, ale pro dosažení maximální rychlosti bude nutné dodržet poměrně ostrý úhel. Bezpečnostní výhodou může být i to, že světlo neprostupuje pevnými překážkami, a tak informace na rozdíl od Wi-Fi neopustí místnost.
Typický telefon by pak mohl být vybaven hned dvěma infraporty. Ten horní by snímal „svit“ z lampy nebo stropního svítidla, které by sloužilo pro připojení k internetu. Boční plocha by se zase používala k propojení s notebookem nebo jiným telefonem. V dnešní době telefonů bez rámečků to vypadá poměrně směšně, ale nesmíme zapomenout, že se jedná o jeden z prvních prototypů. Od schválení standardu k jeho uvedení do praxe obvykle uplynou dlouhé roky.
