Zapomeňte na Tinder, trendem jsou placená rande

Že existují aplikace pro téměř cokoliv nás Apple přesvědčuje již delší dobu. Pomalu začínám věřit tomu, že je toto tvrzení pravdivé. Během tohoto léta se během tzv. #ESCORTGATE dostala do širšího hledáčku aplikace zvaná Ohlala. A přestože sami autoři (více než polovinu společnosti tvoří ženy) tvrdí, že není určená pro „placené společnice“ či přímo prostituci, mnozí to vidí přesně opačně. Jak už to ve světě bývá, každý má svou hlavu a žádný problém nejde nahlížet z jedné strany. Jedno je ale jisté, sex stále patří mezi tabuizovaná témata a tato nová webová aplikace zvedne mnohé ze židle.

Ženy ve vedení

Ohlala se liší především v přístupu. Úspěšně funguje již celá řada specializovaných „seznamek“, které slouží převážně majetnějším mužům k hledání k pohledných společnic. Nejúspěšnější jsou servery zaměřující se na spojování mladých dívek, které se chtějí nechat zahrnovat dary výměnou za jisté služby. V tomto případě jsou to muži, kteří si vybírají. Pia Poppenreiter, CEO společnosti provozující Ohlala, se snaží přijít s obráceným principem.

V Ohlala jsou to ženy, které si anonymně mohou procházet nabídky od mužů a jsou to opět ženy, které iniciují konverzaci a případně schválí rande. Musíme se pozastavit i u slova „rande“. V žádném případě totiž nemá jít o placený sex. Muži mohou vytvořit poptávku, ve které udají cenový rozsah a specifikují čas schůzky. Samozřejmě mohou hned uvést, že je zajímá sex. Aplikace sama je přímo vyzývá, aby byli ve svých požadavcích co nejkonkrétnější. Nemusí pak docházet k trapným situacím, když jedna strana očekává něco jiného než ta druhá.

Placené rande, to je onen nový přístup, kterým se aplikace snaží oslovit všechny ženy, ne jen profesionální společnice, které údajně ani nejsou vítány. Má to i svá negativa. Ženy nemohou hledat jiné ženy a ženy nemohou hledat společnost stejným způsobem jako muži. Role jsou jasně přidělené, což v dnešním světě kladoucím ohromný důraz na rovnocennost působí lehce zpátečnicky. Přestože aplikace pracuje s předpokladem, že svět randění a placeného sexu je výsostně nerovnocenný.

Hlavně rychle

Ohlala se nechce profilovat jen změnou přístupu, ale přímo soupeří s dávno zaběhnutými službami, jako je třeba Tinder. Ten nijak nepracuje s finanční odměnou a svým jednoduchým systémem líbí/nelíbí cílí na mnohem širší publikum. Používají ho lidé s naprosto odlišnými záměry. Někteří touží jen najít spřízněnou duši pro online komunikaci, jiní chtějí vážnou známost a samozřejmě se tu najdou i tací hledající sexuální partnery. Obzvláště ti poslední mohou být mnohdy zklamaní, že najít spojení může trvat velmi dlouho.

Máte volný večer a chcete s někým vyrazit na skleničku. To je situace, kdy Tinder a jemu podobné aplikace nejsou příliš efektivní. Ohlala se oproti tomu snaží být co nejefektivnější a přidané inzeráty zobrazuje jen krátkou dobu. Stejně tak omezuje dobu konverzace po spojení (když žena na nabídku odpoví) na pouhou hodinu, během které se máte domluvit na podmínkách.

Kulturní změna

Ve výsledku však nejde jen o pouhou aplikaci, která má určité funkce a funguje určitým způsobem. Na jednu stranu je tu otázka legality, proto je aplikace zatím dostupná jen v Německu a Spojených státech Amerických, ale také kulturních rozdílů. Pro mnohé (ne-li všechny) ženy to může představovat naprostou změnu ve vnímání randění a sexuality. To samé platí pro muže, jak se hned po spuštění aplikace ukázalo. Mnoho z nich sex za peníze prostě očekává a i přes snahu tvůrců onen starý model nechtějí opustit.

Přesto se již nyní najde spousta lidí, kterým tento přístup nevadí. Jsou muži prostě hledající společnost a běžné placené služby jsou pro ně příliš neosobní. Druhá strana schůzku považuje za „práci“, a podle toho k ní přistupuje. Ohlala tak může nabídnout mnohem lidštější přístup. Je asi těžko představitelné, že by někdo hledal partnera na zbytek života s tím, že si za jeho pozornost musí zprvu platit. Budoucnost je ale stále otevřená co nám nyní připadá absurdní, může za pár let být „normální“.

Kdo se směje naposled?

Pia je přesvědčená, že je naprosto v pořádku, když si žena váží svého času a nechá si za něj zaplatit. A i když jde o pouhé „placené rande“, v očích dalších lidí může taková žena stále vypadat jako prostitutka. Může tak vypadat i z hlediska zákona, pokud přijímá peníze za předem dohodnutý sex.

Závažné otazníky však vystupují, když nás začne zajímat, jak zajistit, aby muž slíbené peníze za rande nakonec zaplatil. Navíc, když placení přes aplikaci v tuto chvíli ještě nefunguje (ale pracuje se na něm). Problémem také je, že muži nemají povinnost zveřejňovat své fotografie, přestože po ženách je budou ihned požadovat. Stále totiž mohou mít pocit, že oni si něco kupují, oni jsou tedy ve vedení a oni rozhodují. Mnozí se samozřejmě mohou ptát, zda náhodou nemají pravdu.

Ohlala tak ve výsledku pravděpodobně není novým způsobem seznamování, jen nabízí jiný pohled na již fungující praktiky. A snaží se oslovit publikum, které tyto služby dosud míjely. Zda se jí to podaří je těžká otázka a osobně bych byl spíše skeptický.

Aplikace dost možná nezmění pohled na mužskou a ženskou sexualitu a nedá ženám do rukou více moci. Napomoci by tomu však mohla Pia Poppenreiter svým příkladem, kdy je schopná čelit útokům i nadávkám a zároveň úspěšně řídit start-up v technologickém odvětví, které není známé pro svůj rovnocenný přístup k pohlavím.

Aplikace v tuto chvíli není dostupná u nás. V USA a Německu je dostupná skrz web app.ohlala.com.

Zdroje: theverge.com, twitter.com, engadget.com, blog.ohlala.com