Kvalitní pokrytí mobilní sítí je v dnešní době standardem, přestože čeští operátoři samozřejmě infrastrukturu i nadále neustále vylepšují a pokrývají takzvaná bílá místa. Pokud se však pohybujete v okolí (větších) měst, natož pak Prahy, nemusí vás slabý signál trápit. Odkud se ale vlastně mobilní signál šíří a jak vypadá údržba vysílacích zařízení v praxi?
V souvislosti s mobilním signálem zpravidla slýcháme o takzvaných BTS, což je zkratka pro základnovou stanici, jež může mít několik různých podob. Ve městech lze typicky zahlédnout vysílače na střechách budov. V případě živelních pohrom či událostí (například koncertů), které vyžadují posílit síť v konkrétním místě, se zase využívají menší základnové stanice, které je snadné převézt. Svou nezastupitelnou roli však mají také stožáry, které šíří mobilní signál. Na jeden takový jsme si mohli díky českému zastoupení operátora Vodafone sami vyšplhat a podívat se, jak vypadá život techniků, kteří pracují v desítkách metrů nad zemí.
Stožár nacházející se v Jažlovicích u D1 měří cca 60 metrů a od techniků tak vyžaduje potřebné školení pro práci ve výškách, kterého jsem se také zúčastnil. Ačkoliv se o větší část údržby stará třetí strana, povinně se školí také technici společnosti Vodafone, kteří mají bohaté zkušenosti a někteří z nich pracovali ještě pro tehdejšího operátora Oskar. Postupem času se pochopitelně nároky na bezpečnost zvýšily, ruku v ruce s tím ale také prostředky pro ochranu proti pádu z výšky, pomocí nichž je možné se bezpečně pohybovat i v desítkách metrů nad zemí.
Neustálé jištění a výbava za desítky tisíc korun
Po absolvování teoretické části (školení) a obdržení instrukcí pro zajištění bezpečnosti přecházím k praktickému výcviku, kdy vše začíná nasazením postroje, který jeho uživatele jistí hned na několika místech a najdeme na něm různá místa k uchycení. Na bocích se jedná například o místo pro uchycení nástrojů, v oblasti břicha zase k uchycení karabiny s pojistkou proti pádu, která se napojí přímo na „kolejnici“ v konstrukci žebříku. Tato pojistka, ačkoliv se na první pohled jedná jen o kus kovu, zachytí padajícího technika, respektive se okamžitě „zasekne“ při pádu, a její cena se pohybuje v desítkách tisíc korun. Kromě variant, které je nutné nasunout do kolejnice na jednom z konců žebříků, existují také verze, které lze připevnit kdekoliv a jsou ještě dražší. Důležitou roli hraje rovněž připojení karabiny na správná místa, což se může mírně lišit podle postroje, přičemž správná místa bývají označena písmenem „A“.
Po nasazení zachycovacího postroje, který je součástí ochranných prostředků proti pádu, nasazení ochranné přilby, rukavic a zacvaknutí pojistky do žebříku se vydávám vzhůru na stožár. Navzdory zmiňované pojistce je přitom nutné také používat jistící háky, kdy musí být každý z nich vždy připojený k jinému bodu, v tomto případě k jiné příčce žebříku. Zkoordinovat lezení a zároveň přemisťovat háky vyžaduje trochu cviku a také o něco více práce, než by bylo pouhé lezení po žebříku. Žebřík stožáru má navíc nepříjemně krátkou vzdálenost mezi jednotlivými příčkami a kolenem či rukou se lze poměrně snadno otřít (či spíše odřít) o hrany jednotlivých příček. Po pár metrech tomu však přicházím na chuť a dostávám se do prvního patra. I poté je nutné být vždy zajištěný oběma háky a postarat se o to, aby nenastal moment, kdy se technik například pouze drží zábradlí či žebříku, ale zajištěný není.
Již po 15 minutách ve visu může dojít k odkrvení končetin.
Pocitově je pak lezení na tento netradiční žebřík náročnější, než se může na první pohled zdát, a i přestože nemám problém s výškami, přeci jen je pocit z pobytu v několika desítkách metrů nad zemí na kovové konstrukci menším adrenalinovým zážitkem. Nakonec zdolám ještě další patra, ale na úplný vrchol si netroufám. Vzhledem k náročnosti tohoto povolání je však zřejmé, že pravidelné ověřování zdravotní způsobilosti techniků je nezbytné. Při práci v desítkách metrů nad zemí, často jen s lanem a záchytným postrojem, technik musí zajišťovat inspekci, montáže nebo údržbu na stožárech, věžích a konstrukcích, kde chyba nepřipadá v úvahu a je potřeba si umět zachovat chladnou hlavu i v krizových situacích. Kombinace fyzické zdatnosti, technické preciznosti a absolutního soustředění je tak pro tuto pozici klíčová a technici si také kvůli velké odpovědnosti kterou nesou, zaslouží obdiv.
V mezičase oddychování na podlahovém roštu zároveň smekám pomyslný klobouk před všemi, kteří se naučili plně důvěřovat jistícímu vybavení, protože právě psychologický aspekt toho se zapřít a nechat se podpírat kouskem lana, potažmo karabinou připevněnou k jistícímu zařízení žebříku, může být poměrně náročný na zvládnutí. Ve chvíli, kdy technik potřebuje obě ruce volné, aby mohl nahoře vykonat práci, se přitom na tyto prvky musí plně spoléhat.
Rychlost reakce je klíčová, připravenost také
Následuje sestup dolů, kdy je lezení po žebříku pocitově o něco horší (i když fyzicky méně náročné), ale nakonec se opět bezpečně ocitnu na zemi a mohu sledovat ukázku toho, jak vypadá sehraná záchrana kolegy, který nemůže dále pokračovat v lezení. V tomto konkrétním případě se zasekl na žebříku a druhý technik jej musí bezpečně dostat na zem. I tyto a další záchranné postupy jsou povinnou součástí školení. Pokud se věnujete horolezectví, respektive lezení na ferratách, nebude vám použitá výbava (viz fotografie) připadat nijak neznámá. Pro mě osobně, kdy jsem zkoušel pouze bouldering bez jištění, však ano.
Pomocí systémů různých lan, háků, brzd a kladek je možné bezpečně dostat dolů i výrazně těžšího kolegu než je technik, který se jej vydá zachránit. Takový postup vyžaduje pokročilejší znalosti a také chladnou hlavu. Rychlé jednání je totiž v případě zavěšení na postroji klíčové, protože již po 15 minutách může dojít k odkrvení končetin, trombóze a podobným situacím, které lezce ohrožují na životě.
Závěrem lze říci, že práce techniků (a nejen těch) ve výškách se v průběhu posledních cca třiceti let značně zlepšila, respektive je především bezpečnější, což je u tohoto typu práce zcela nejdůležitější. Stále však pochopitelně vyžaduje skvělou fyzickou kondici, rozvahu a schopnost zachovat klidnou hlavu i ve vypjatých situacích. Vodafone považuje zajištění bezpečnosti zaměstnanců a spolupracujících za prioritu, a proto pořádá školení každoročně.
