GLOSA: Něco je ve vzduchu

Taky čekáte na jaro? Letošní zima byla tužší než obvykle, takže kdo by nečekal. Kromě toho astronomického by to mohlo znamenat něco, co svého času Arabské nebo Pražské jaro – změnu k lepšímu, která vzešla od prostých lidí.

Téma drahých dat totiž přerostlo do politiky. Jelikož nás letos na podzim čekají parlamentní volby, stává se politickým tématem kde co: jednou jsou to nízké platy pokladních v supermarketech, jindy zase ceny za data.

Člověk by čekal, že se v takovéto atmosféře budou bít v prsa a slibovat přinejmenším znárodnění operátorů a alespoň sto gigabajtů pro každého, pro rodiny s dětmi dvojnásobek. Ovšem opak je pravdou.

Nad obvyklý marasmus českého politického rybníčku zvláště vyčnívá postava ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Po prohraných senátních volbách zřejmě pochopil, že se jeho politická kariéra chýlí ke konci, a tak se už ani nesnaží nijak zvlášť zakrývat, čí zájmy na ministerstvu hájí. A tak zapomíná na klíčové pasáže zákonů na ochranu zákazníků nebo se snaží odstranit nepohodlné radní ČTÚ. První místo ovšem získává označení roamingu za „elitářskou“ záležitost, kterou využívá 5 % českých občanů. Na jeho omezení tak podle něj budou elitám doplácet všichni ostatní.

A protože je zřejmé, že se v Česku nějakého zastání nebo narovnání situace nedočkáme, všichni nadšeně očekávají onen mýtický konec roamingu, o který se nám postarala EU. Je jasné, že armády právníků a lobistů pracující pro evropské operátory obrousí všechny možné hrany, ale mnozí už plánují, jak nastalé situace využít. Obvyklý diskusní příspěvek pod články vypadá asi následovně: „Hned jak to zavedou, nechám si dovézt zásobu polských předplacenek a vrazím je do druhého slotu a nastavím na data. Jakmile mi to po té ochranné lhůtě bloknou, tak ji vyhodím, dám novou a jedu dál“.

Podobné plány vyvolávají nostalgické vzpomínky na šedou zónu česko-polského mezinárodního obchodu. V devadesátých letech se takto pašoval alkohol. Důchodci převáželi přes hranici povolené množství alkoholu pro vlastní potřebu a to i několikrát za den, pročež si vysloužili přezdívku mravenci. Doba přitvrdila a dnes se z Polska vozí tablety s obsahem pseudoefedrinu pro výrobu pervitinu. Docela úsměvná je představa, jak budou z Polska jezdit kurýři a ve dvojitých dnech svých zavazadel budou mít SIMky vyloupané z karet (podobně jako dnes tablety léků z platíček), abyste si pak někde v přítmí podchodu v Českém Těšíně mohli koupit „pár set giga kvalitního polskýho téčka“.

Dobu před dvaceti lety ostatně připomíná i dnešní mobilní trh. Pokud se odmítnete spokojit s inzerovanou nabídkou, máte dvě možnosti. Buďto si u operátora vyzkoušíte svoje obchodní dovednosti získané při cestování po Blízkém východě (tzv. kultura bagdádského tržiště) a pod hrozbou odchodu si vymámíte nějakou slevu, anebo máte známého, který má známého, který vám dohodí nějaký podpultový firemní tarif, který se fyzickým osobám neukazuje ani v těch nejvlhčejších snech.

Ale zpátky do současnosti. Výše popsaný tlak snad přinutí operátory k akci. Zatím první opatrný krok Vodafonu spíše vypadá na klasické české řešení „jak být za hodného a ještě na tom něco vydělat“, ale na sociálních sítích se pomalu objevují informace, že operátoři nabízejí při jednání gigabajty navíc v ceně desetikorun. Mohlo by to něco znamenat? To si asi budeme muset počkat na jaro.