České děti se v online prostředí cítí jako ryba ve vodě. Jsou technicky zdatnější než jejich rodiče a dovednosti s počítačem, tabletem a mobilem získávají už v raném věku. Drtivá většina rodičů přiznává, že při práci s internetem má pouze základní uživatelské znalosti, a není tak schopna dostatečně předvídat, jaká nebezpečí mohou jejich dětem hrozit. Rodiče navíc čas i to, co jejich potomci v online prostředí dělají, omezují spíše na principu vzájemné důvěry než vymáhanými pravidly nebo s použitím technických řešení čí softwarovým omezením. Věří také, že v případě problému se jim dítě svěří. Děti se ale stydí a bojí možného postihu. Rodiče se tak o problému často dozvídají později anebo vůbec.
Ukázala to nová studie „Rodič a rodičovství v digitální éře“ realizovaná Centrem prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a společností O2 Czech Republic. Do výzkumu se zapojilo 1 093 rodičů s dětmi do 17 let ve všech krajích České republiky.
Děti v moderních technologiích předčí své rodiče
První kontakt s mobilním telefonem nebo tabletem probíhá u dnešních dětí od útlého věku. Rodiče jim dotykové zařízení často půjčí už po prvních narozeninách. Nechtěně se tak podílejí na rozvoji jejich závislostního chování. Vlastní mobil pak děti dostávají s nástupem do školy.
„Velmi rychle si tak osvojují dovednosti spojené s moderními technologiemi a internetem. Jak ukázal průzkum, rodiče za nimi v tomto ohledu výrazně pokulhávají. Přes 80 % z nich má základní uživatelské dovednosti – zvládnou napsat email, používat sociální sítě nebo nakoupit zboží online. Většina rodičů tedy není technicky schopna zajistit, aby se jejich dítě nedostalo k závadnému obsahu na internetu,“ vysvětluje doc. Kamil Kopecký, vedoucí výzkumného týmu a zároveň vedoucí Centra PRVoK PdF Univerzity Palackého v Olomouci. Výsledky průzkumu dokládají, že pouhých 15 % rodičů používá k filtrování obsahu na internetu softwarová řešení.
Přílišná důvěra v online prostředí nefunguje
Že děti tráví na internetu velké množství času, není dnes žádné překvapení. Co ale překvapí, je způsob, jakým jim rodiče tento čas hlídají a kontrolují. O nějakou formu omezování času stráveného online se sice snaží téměř každý rodič (73 %), většina z nich se ale spoléhá především na vzájemnou důvěru a ústní dohodu.
Rodiče jsou také benevolentní, pokud jde o přístup dětí k online obsahu – podle výzkumu například šest z deseti rodičů dětem neomezuje vyhledávání na internetu. A opět v tom hraje roli důvěra. Až 82 % maminek a tatínků totiž tvrdí, že přesně ví, jaké stránky jejich dítě navštěvuje. „Dceři pohyb na internetu v zásadě neomezuji, spoléhám na to, že nic nekalého na něm neprovádí. Téma bezpečnosti na internetu spolu průběžně probíráme, takže jí v tomto ohledu věřím,“ popisuje vlastní přístup herečka, spisovatelka a maminka Markéta Hrubešová.
Spoléhání na důvěru však dostává trhliny ve chvíli, kdy dítě prožívá negativní zkušenost – zneužití intimních fotografií, kyberšikana, sexting, pozvání na schůzku s cizím člověkem. Že se to dnes děje často, potvrzuje i loňská studie Centra PRVoK a O2 „Sexting a rizikové seznamování českých dětí v kyberprostoru“.
Čísla z Linky bezpečí ukazují, že pouze třetina dětí by se v případě problému obrátila na rodiče
„Za rodiči v takovém případě zamíří jen velmi málo dětí. Čísla z Linky bezpečí ukazují, že pouze třetina dětí by se v případě problému obrátila na rodiče. Stejná třetina by se nesvěřila vůbec nikomu,“ říká Marie Mališková, CSR manažerka společnosti O2. „Děti se obávají reakce rodičů a stydí se za to, co se stalo. Otázkou je, jak mohou rodiče dětem kontrolovat obsah internetu, aniž by ztratili jejich důvěru. Řešení není složité – základem je skutečný zájem rodičů o svět dítěte. Měli by se nechat zasvětit do aplikací, které jejich potomek používá, a udělat si názor. Zároveň mu musí být vzorem a radit mu, jaké informace by mělo na internetu sdílet a na co si dát pozor. Dítě musí vědět, že ho rodič nezatratí, nepotrestá, ani neponíží. Díky tomu získá důvěru a přestane mít strach se rodičům svěřit,“ vysvětluje dětská psycholožka a spisovatelka PhDr. Klára Janečková.
Fenomén YouTuberů
Jedním z fenoménů (nejen) dětského online světa jsou YouTubeři. Svět děti se ale v tomto ohledu se světem jejich rodičů výrazně míjí. Ačkoli devět z deseti rodičů aktivně videa na YouTube sleduje, pouhých 15 % z nich sleduje samo aktivně i YouTubery. Jejich děti přitom světem YouTuberů žijí, až 60 % z nich je sleduje pravidelně, 40 % rodičů se k nim alespoň občas přidá. Většina rodičů přitom hodnotí YouTubery negativně. O to víc překvapí, že jejich sledování rodiče dětem nezakazují a v zásadě ani neomezují.
Rodiče podceňují úskalí internetu
Rodiče nedokážou správně vyhodnotit rizika v online prostředí, které jejich potomkům hrozí. Nejen proto, že na internetu nejsou technicky příliš zdatní, ale i proto, že více než polovina z nich na něm nic rizikového doposud nezažila. Dokonce se sami mnohdy chovají v online světě nebezpečně – podle průzkumu například pětina z nich sdílí fotografie, na kterých jsou jejich děti částečně obnaženy, a je možné určit jejich identitu.
„Rodičům chybí přímá zkušenost, a tak vlastně netuší, co všechno může jejich dětem na internetu hrozit. Potvrzuje se důležitost prevence a osvěty ve všech rovinách,“ říká Marie Mališková z O2 a dodává: „Nezastupitelnou roli hrají různé složky vzdělávání a rodina jako základ, ale přispívat by do budoucna měla ve větší míře právě škola. Digitální gramotnost je neodmyslitelnou součástí základních životních dovedností. Proto podporujeme různé projekty v oblasti bezpečného chování a ochrany dětí na internetu. Uvědomujeme si však také důležitost samotné školy v systému vzdělávání, a proto se mnohem více zaměříme na jejich podporu.“
