Angry Birds ve filmu – videorecenze
Celovečerní filmy natočené podle videoher tvořily vždy zvláštní kategorii, která na tom byla tak trochu jako videohry vzniklé podle filmů. I přes dosavadní neúspěch se však autoři stále snaží proniknout z jedné zábavní kategorie do druhé. A zdá se, že tento rok by mohl být zlomový. Ratchet & Clank vyloženě nenadchnul, avšak rozhodně neurazil. Ty největší trháky se ovšem teprve blíží. Minimálně podle trailerů slibuje Warcraft otočení zaběhnutého trendu a s nadějí je očekáván i filmový Assassin‘s Creed. Ještě předtím však musíme vyřídit jednu záležitost – Angry Birds.
Herní sérii s naštvanými ptáky znají asi všichni naši čtenáři, protože jde dost možná o nejúspěšnější značku na poli mobilní zábavy. A určitě je první, která to dotáhla z dotykového displeje až na plátna kin v celovečerním podání.
Příběh mobilní hry se opakuje s každým dílem v jednoduchém konfliktu – zlotřilá prasata ukradnou ptákům vejce, ti se po právu rozčílí a jdou je získat zpět. Tohle není úplně látka pro celovečerní film. Otevřelo to ale cestu k novému pojetí. Ruďáka, Žluťase nebo Bombase znají asi i ti, kteří hru nehráli. Film však dvě třetiny své stopáže věnuje právě jim, aby odhalil jejich vlastní příběhy a my zjistili, jak se vůbec mohli dát dohromady. Očekávaný boj s prasaty přichází až na samém závěru a jde jednoznačně o nejlepší část filmu.
Angry Birds se snaží být animákem téměř výhradně dětským a dospělému doprovodu už nemá tolik co nabídnout (ve srovnání např. s filmy od Pixaru). Hned od první sekvence je jisté, že to celé bude rychlé a postavené na drobných vtípcích. Jsou momenty, které fungují parádně, ale z úvodu jsem byl spíše rozpačitý. Ruďák evidentně do společnosti dokonale šťastných ptáků nepatří, což je motiv, který film v úvodu jasně tlumočí. První skutečně vtipné momenty ale přichází až ve chvíli, kdy se na scéně objeví jeho doprovod.
Největším překvapením je pro mě jednoznačně Terence, kterého „namručel“ Sean Penn (a jelikož nic neříká, tak se dostal i do české verze). Snad ani v jedné scéně netrefí vedle a přesně dotváří tu atmosféru rychlých a úderných vtipů. Špatné nejsou ani drobné odkazy na jiné kulturní fenomény – jmenovitě třeba Daft Punk prasata. Rozsáhlejší vtipy jsou většinou silně předvídatelné, případně jejich pointu stihl prozradit už trailer. A jestli si něco zapamatujete, tak spíše drobné gagy nesouvisející s dějovou linií – třeba jak ptačí máma „připravuje“ dětem svačinu (biologové tuší).
V kině dnes můžete vidět řadu laciných animáků (dle zpracování), avšak tento se mezi ně rozhodně neřadí. Grafikou útočí na nejvyšší úroveň a obstojí i vedle Pixaru. Obzvlášť v poslední třetině, která se snaží přenést herní zážitek. Nechybí tu kompletní destrukce, střílení z praku a řada zajímavých záběrů, třeba když Žluťas letí skrz několik místností ve zpomaleném záběru. Zpomalených záběrů však film využívá až příliš a většinou působí spíše rozpačitě.
Na přetřes přijdou i různé schopnosti ptáků, tak jak je známe z her. A je škoda, že tato část dostane jen malý prostor až v samém závěru. Určitě si dovedu představit, že zlomový okamžik krádeže vajec přijde o mnoho dříve. Třeba i na úkor tancování a zpívání.
Vedle těchto více či méně zábavných gagů se film překvapivě snaží doručit i nějakou myšlenku. Člověk (či pták) například nemusí vždy souhlasit s většinou a rozhodně není nic špatného, když je každý jiný. Kvůli tomu bychom ho neměli stavět mimo společnost. Jiné momenty by s trochou fantazie mohly mít opačný efekt – když vám někdo sebere vajíčka (tedy děti), tak je to průšvih. Ale zůstává otázkou, zda není přehnané to řešit stylem „oko za oko, zub za zub“, i když to vychází už ze hry samé.
Český dabing určitě není problém a Petr Rychlý pro hlavní roli nebyl špatnou volbou, ačkoliv výběr původního obsazení je jistě jednou z předností snímku. Jeho největším úspěchem ale zůstává skutečnost, že nejde o vyložený průšvih. A ačkoliv ne všechny vtipy nebo montáže fungují, přináší rychlou jízdu, která se bude určitě líbit dětem, a hráči si užijí minimálně poslední třetinu.
