Vypadá totiž, že prozvánění je jenom kratochvílí pubescentů, ale tento fenomén dal vzniknout mnoha zajímavým projektům.
Prozvánění nostalgické
Mobilní telefony bezesporu revolučně změnily způsob, jakým komunikujeme. Zatímco některé aspekty byly plánované, jiné vznikly živelně a víceméně náhodou. Kupříkladu takové zprávy SMS měly být jen marginální funkcí, aby nové mobilní sítě byly schopné konkurovat pagerům. S čím však nikdo nepočítal, bylo takzvané prozvánění. Zatímco volat někomu a zavěsit před přijetím hovoru v analogové éře byla jen pubertální taškařice, digitální éra z něj takto stvořila jednoznakovou komunikaci silně závislou na kontextu.
Prozvonění mohlo tak kromě obligátního „zavolej mi zpátky” znamenat i „v pořádku jsem dorazil” nebo i „miluji tě”. To bylo v době, kdy textovka na předplacené kartě stála i dnes běžnou korunu až tři, zatímco platy byly třetinové.
Zajímavé v této souvislosti tak zůstává, že se naši operátoři nikdy ani v náznaku nesnažili zpoplatnit, byť by jim nějaký ten symbolický desetník za pokus o sestavení hovoru nejspíše prošel. Zvláště pak s odkazem na specifické prostředí, v němž se zákazníci naučili tuto vlastnost sítě zneužívat ke komunikaci.
Prozvánění hororové
Voláte někomu, s kým vlastně ani mluvit nechcete – tento kontrast v sobě nese zvláštní napětí, které se dá i umělecky uchopit. Představte si, že máte v telefonu zmeškaný hovor sami od sebe. Navíc je k němu připojena hlasová zpráva s vašimi výkřiky a čas v nedaleké budoucnosti.
Přesně taková je zápletka japonského hororu. Nepřijatý hovor z roku 2003, který zajímavým způsobem kloubí moderní technologie s klasickými asijskými duchařskými příběhy. Snímek se dočkal jednoho pokračování a dokonce i americké předělávky.
Prozvánění podvodné
Opravdový horor čekal na nejednoho uživatele v případě, že se nechal napálit některým z gangů, které se na tuto činnost specializují.
Pokud voláte do ciziny, část vaší útraty směřuje skrze domovského operátora tomu zahraničnímu. To je také důvod, proč jsou mezinárodní hovory do exotických lokací stále extrémně drahé, i když stejnou službu přes internet pořídíme prakticky za pakatel.
Podvodníkům spřáhnutým s exotickými operátory (nebo kterým je ukraden číselný rozsah) tak stačí automaticky prozvánět nejrůznější čísla a čekat, kdo automaticky zavolá zpátky. K tomu stačí trocha sociálního inženýrství v tom smyslu, že například Pobřeží slonoviny má předvolbu +225, která při letmém pohledu může připomínat pražskou pevnou linku. Ta však začíná +420 2...
Útoky obvykle přicházejí ve vlnách, čeští operátoři se obvykle snaží problematická čísla blokovat, ale tahají při tom za kratší konec.
Prozvánění jako byznys
Jak vidno, na prozvánění lze i leccos nejenom ušetřit, ale i vydělat. Krom zmíněných podvodů informuje restofworld.org o zcela legitimním podnikání založeném právě na prozvánění. Indie je v oblasti telekomunikací specifická země. Na jedné straně zde máme vzdělané odborníky, kteří na na mezinárodní scéně soupeří s programátory z celého světa, vedle toho je velký podíl tamního obyvatelstva negramotný, případně ovládá jen naprosté základy, k tomu je nutné přičíst všudypřítomnou chudobu.
Kupříkladu začátkem 21. století stál desetiminutový hovor průměrnou denní mzdu a datové připojení mimo velká města bylo spíš jen zbožným přáním. Proto většina Indů, podle některých průzkumů až polovina, nepoužívala telefon nijak jinak než jen k prozvánění. Na tom založila svoje podnikání firma ZipDial. Tu stačilo prozvonit na určeném čísle a zákazník dostal zpátky zprávu nebo hlasový hovor s personifikovaným zpravodajstvím: sportovními výsledky, klepy o celebritách a samozřejmě také nezbytnou reklamou, ze které se celý provoz financoval.
Pro mnohé Indy to byl takový předchůdce internetu a jeho rozšíření tak službu nakonec vytlačilo. Ale ještě v roce 2011 měla bezmála 900 miliónů klientů, což byly dvě třetiny tamní populace.
