Retro: Motorola StarTAC – 16 let staré véčko

Vítám váš u patnáctého dílu seriálu Retro. Dnes si společně zavzpomínáme na populární Motorolu StarTAC, nezvyklé véčko, které se začalo prodávat již v roce 1996. Dostaneme se tedy v rámci našeho seriálu doposud nejhlouběji do historie.

Krátké představení

Pokud dění v mobilním světě sledujete déle než posledních pár let, jistě si vzpomenete, že v minulém tisíciletí byla velikánem na poli mobilních telefonů právě Motorola. Její véčkové telefony měly velký úspěch. Véčkovou konstrukci nabídl i model StarTAC, avšak poněkud odlišnou, než jakou byste zřejmě očekávali. Velikostně patřil v tehdejší době mezi trpaslíky. Rozměry činily 98 x 57 x 23 milimetrů, přičemž hmotnost se vměstnala pod 100 gramů.

Zvláštnosti můžete zpozorovat už v zavřeném stavu. Na čelní straně se nenachází displej, ale několik „schodů“. Jedním „schodem“ je k překvapení baterie, která se nenachází, jak je dnes zvykem, na zadní straně. Zaujme vás jistě její velikost, je velmi malá i z dnešního pohledu. Technologická vyspělost Motoroly se podepsala i zde, neboť baterie byla typu Li-Ion, což v roce 1996 rozhodně nebylo mezi samými Ni-MHy standardem. Na horní straně se nachází anténa, kterou lze vysunout. Na stejné straně najdete také malou LED diodu, která vás například upozorní na vybitou baterii.

Proč vlastně baterie nebyla pod zadním krytem? Nacházelo se pod ním totiž něco zcela jiného. SIM karta. Nešlo však o dnes běžný typ, označovaný jako mini SIM, nýbrž o původní velkou SIM kartu. Její velikost byla shodná se současnými platebními kartami. V naší používané už ale byla vložena mini SIM karta do velké redukce.

Pojďme ale StarTAC konečně rozevřít. Další překvapení nás totiž čeká ihned poté. Horní strana, tak obvyklé místo pro displej, zeje prázdnotou. Tedy ne tak docela, nachází se zde jméno telefonu a nezvykle velký reproduktor, nicméně displej chybí. Vše důležité se totiž nachází ve spodní části, o kterou se dělí displej a klávesnice.

Retro: Motorola StarTAC

Grafický displej: již tehdy

Displej byl obdélníkového tvaru a na svou dobu poměrně rozměrný. Nabízel dva plně grafické řádky, což opět představovalo něco neobvyklého. Oba řádky byly obklopeny stavovými řádky, které již byly zpracovány formou ikonek a informovaly uživatele o stavu signálu, baterie či zmeškaných událostech.

Pod displejem se nacházelo nepřeberné množství tlačítek, což bylo pro telefony Motorola typické. Kromě alfanumerických kláves zde figurují tlačítka nezbytná pro ovládání, ale také vypínací tlačítko.

Pojďme se ještě v krátkosti podívat na prostředí a jeho ovládání. To bylo řešeno netradičně, avšak velmi intuitivně. Vstup do menu zprostředkovala stejnojmenná klávesa. Pohyb v menu prováděla opět tatáž klávesa. Z toho sice vyplývá, že se bylo možné pohybovat jen jedním směrem, ale s ohledem na krátkost menu to nijak nevadilo. Potvrzení voleb už bylo na tlačítku OK. Jakékoliv korekce či návraty zpět měla na starost klávesa C.

Závěr

Patnáctý díl seriálu Retro se dostává ke svému konci. Dnes jsme zavzpomínali na Motorolu StarTAC a podnikli tak nejhlubší historickou exkurzi. Ačkoliv StarTAC z dnešního pohledu mnoho neuměl, jednalo se o velmi dobře vybavené a stylové zařízení. Malé rozměry, pohodlná klávesnice či grafický displej vyhnaly cenu až k hranici 30 tisíc korun českých. Další díl pro vás již připravujeme a je v plánu opět za čtrnáct dní. I nadále uvítáme vaše ohlasy či tipy na telefony, které jsou hodny vzpomínky v seriálu Retro.

Motorolu StarTAC nám zapůjčil pan Šimon Pokorný, kterému tímto mnohokrát děkujeme.