Huawei Ascend P1

Huawei už na začátku letošního roku představil dvojici plastových "twiggy" telefonů Ascend P1/P1s lišících se od sebe kapacitou baterie a rozměry v pase. Po půl roce to již vypadalo, že novinky se vůbec nedočkají zahájení oficiálního prodeje. Bez jakéhokoliv rozruchu vstoupila novinka Ascend P1 na český trh. Po modelu Huawei Honor se jedná o nejvybavenější zařízení, které zamířilo na náš trh. Honor si ovšem kromě výdrže baterie moc dobrou vizitku neudělal. Kritici poukazovali na průměrný displej, špatný fotoaparát nebo zvukový výstup. Ascend P1 bude mít mnohem těžší vstup, veřejnost je totiž zvědavá, jak se výrobci povedlo připravit špičkové zařízení. Podle specifikací, zmiňujících Dolby Music, fotoaparát s BSI CMOS čipem, 1,5 GHz dvoujádrový procesor a další vlastnosti, se jedná o zajímavé, konkurence schopné zařízení. Přesto, zařízení této cenové kategorie nabízejí v některých směrech mnohem lepší výbavu. Může obstát?

Huawei Ascend P1 – videopohled

Obsah balení

• pecková sluchátka
• datový microUSB kabel
• nabíječka

Design a konstrukce: 99% unibody

Nový Huawei patří v současnosti na českém trhu k nejtenčím chytrým zařízením. Jeho tloušťka je sympatických 7,7 milimetrů. Celkově rozměry jsou pak 127,4 x 64,8 milimetrů. Díky hmotnosti 110 gramů zapomeneme, že v kapse máme vůbec nějaké zařízení, pokud ta kapsa není děravá. Celé tělo je vyhotoveno z jednoho kusu plastu. Zadní plastový kryt, je ke zbytku zařízení napevno přišroubován. Tento kryt pak zasahuje i na boky telefonu. Zadní kryt spolu s předním krytem tvořící zajímavou barevně sladěnou dvojici. Zadní kryt v závislosti na variantě telefonu je bílý, naproti tomu přední kryt je černý. Tento barevný mix dodává telefonu na vyšší eleganci.

Přední kryt má po stranách vyvýšené okraje, které jsou zřejmě pojistkou proti nechtěnému poškrábání displeje při jeho položení na rovný povrch. Spodní část je věnována trojici podsvícených, senzorových kláves s vibrační odezvou. Intenzita nastavené odezvy je pevně daná a na můj vkus klávesy zbytečně silně vibrují. Citlivost je opravdu skvělá a nemám k ní výhrad. Dále je tu 4,3 palcový dotykový displej a nad ním nespočetné množství senzorů.

Prvním senzorem je čidlo na regulaci jasu displeje, dále proximity senzor a také videokamera s rozlišením 1,3 megapixelů. Ve sluchátku je pak ukryta poměrně silná notifikační LED dioda. Ta v případě zmeškané události zeleně poblikává zhruba v intervalu dvou sekund. Na bocích telefonu, konkrétně na levém boku, je stříbrná dvojklávesa pro ovládání hlasitosti, ovšem její ovládání doprovází nejistá odezva, kdy jsem si nebyl jist, zda jsem ji zmáčkl či ne. Tím výčet prvků na této straně končí. Na pravém boku je plastová záslepka, chránící slot na paměťovou kartu MicroSD. Hned nad ním je stříbrná klávesa pro vypnutí a zapnutí telefonu. Ta už naštěstí má mnohem lepší odezvu.

Horní část je z pohledu prvků tou nejzajímavější. Zleva začneme sluchátkovým 3,5 mm konektorem, poté navážeme na datový a nabíjecí microUSB konektor. A nakonec se s námi rozloučí plastová záslepka, která je schovancem standardní SIM karty. Pro její výměnu dokonce není třeba vypínat telefon. Jak jsem hned v úvodu nakousl, celé tělo je k sobě napevno slícováno. Zadní kryt nelze sundat, to má své výhody i nevýhody. Výhody v tom, že telefon jako celek působí opravdu kvalitním dojmem, vše je dobře slícované. Nicméně v závěru testování, začal zadní kryt značně vrzat ve spodní části u brady telefonu. Mimo tento problém je zadní kryt kvalitní, i když například pod logem výrobce jemně pruží. Unibody řešení těla je méně komfortní, když nastane situace, že je potřeba vyměnit baterii. Výměna baterie je pak možná pouze v autorizovaném středisku.

Baterie: napříč kontinentem

Huawei jde cestou, že i chytré zařízení by mělo kromě špičkové výbavy disponovat také dobrou pohotovostní výdrží. Přeci jenom některá dnešní zařízení se začínají svojí výdrží přibližovat přenosným počítačům. Výrobce vyvíjí jak úsporné procesory, tak i vylepšený software, který by měl v této oblasti přinést pokrok a zlepšení.

Pod zadním, napevno zabudovaném krytu je baterie Li-ion 1670 mAh. To samo o sobě není nijak překvapivá hodnota. Telefon nabídne uživateli možnost, jak intenzivně chce telefon využívat. Je tu úsporný režim, vyvážený režim a výkonný režim. Já střídám úsporný a výkonný režim, při úsporném režimu není problém dosáhnout výdrže celé dva dny. Při náročném používání, zahrnujícím sociální sítě, prohlížení stránek, desítky mailů, padesátka textových zpráv, pořizování videí. Jediným rozdílem mezi úsporným a vyváženým režimem je frekvence datových přenosů, kdy při vypnutém displeji telefonu jsou minimalizována data. I tak ovšem má uživatel přehled o došlých událostech a třeba taková pošta je nadále synchronizována.

Při vyváženém režimu byla na konci dne bilance baterie 40%. A to jsem měl pocit, že telefon mi přirostl k rukám, jak jsem ho pomalu nedal pryč. Opět jsem intenzivně využíval datových služeb, sociálních sítí, fotil a natáčel videa. Pokud bych s telefonem jen minimálně pracoval a měl aktivovaný úsporný režim, troufnu si tvrdit, že dosáhnu pěti denní výdrže. Ale v tomhle případě jsem si mohl koupit Nokii 3310 a ne vybavené zařízení.

Chybět nebudou ani standardizované testy, které nám odhalily, že telefon vydrží při přehrávání YouTube videí (zabezpečená Wi-Fi síť, 50% jas a hlasitost do sluchátek 50%) 536 minut. U prohlížení webových stránek (50% jas, deaktivované pluginy) jsme dosáhli velmi dobré výdrže 332 minut.

Zvuk: co říkáš? Já tě neslyším

Jedna z achillových pat tohoto výrobce byla vždy zvuková stránka. Ascend P1 se ve svých parametrech chlubí implementací technologie Dolby Music. Začnu nejdříve reproduktorem, který je ve spodní části v bradě zadního krytu. Jeho hlasitost je na slušné úrovni, kvalita zvukového projevu standardní, kupodivu chybí plechové podání zvuku, ovšem na nejvyšší hlasitosti podle vybrané melodie jsem často zaregistroval mírné šumění či praskání. Zkrátka, jako by se jednalo o běžce s vyplazeným jazykem před cílovou rovinkou, který již nemá energii a sílu, dodržet rychlé tempo.

Další zvukové schopnosti nás budou zajímat u sluchátka. Přenášený zvuk by měl být zřetelný i za zhoršených zvukových podmínek, díky odšumovacímu mikrofonu. Kvalita zvuku byla dobrá, hlas byl opravdu zřetelný, ovšem hlasitost je zcela nedostačující až žalostná. Pokud jsem se ocitl v hlučném prostředí, sekundární mikrofon jako by v tu chvíli neexistoval, protože díky hlasitosti nebylo zkrátka nic slyšet.

Jak si výrobce dal záležet na zvukovém výstupu do sluchátek? Zvuk je překvapivě dobrý, ovšem opět je maximální hlasitost velmi nízká. Zvuk je dobře prokreslený, čistý, s výbornými středy. Pokud aktivujeme Dolby Music profil, tak pro některé to může být vstup do ráje, pro mě to byl výplach ušních zvukovodů. Vzrostlo totiž podání basů o dvě stě procent, na úkor zbylé kvality zvuku. Hlas i středy dostaly na minutu vyhazov.

Displej: jen krůček k dokonalosti

Příslibem kvalitního zobrazení je „barvičková“ technologie 4,3 palcového dotykového kapacitního displeje Super AMOLED s qHD rozlišením 540 x 960 bodů a maticí Pentile. Zobrazovací schopnosti jsou extrémní, co se týče podání a kontrastu barev. Barvy jsou opravdu přesaturované, do očí bijící. Jejich intenzitu je možné trochu zmírnit volbou „vylepšení obrázku“. Tato volba ubírá na sytosti barev. Dalším rysem je perfektní zobrazení černých odstínů, v tomhle směru nemají AMOLED displeje konkurenci. Záporem použitého displeje je špatná čitelnost na přímém slunci.

Přesto, že je jas korigován vestavěným čidlem, v praxi nefunguje a při jen trochu dobrém světle musím pro obstojnou čitelnost mít jas na maximum. Naopak pozorovací úhly jsou špičkové. Někdo může lamentovat nad rozlišením, ale já ho vnímám jako dostatečné. Jednotlivé body jsou znát pouze při detailním zkoumání a obraz není kostičkován. Ovšem kdo již měl v ruce podobné displeje s HD rozlišením, tak ten rozdíl pro něj bude výrazný.

Hardware: v čele loňské hitparády

Tenké tělo skýtá silného ducha. Hardwarová část nabídne dvoujádrový procesor TI OMAP 4460 s taktem 1,5 GHz, 1 GB RAM – celková paměť v praxi je 659 MB z nichž po zapnutí si systém zarezervuje kolem 350 MB. Grafické úlohy jsou svěřeny do opatrovnictví grafice PowerSGX 540. Výrobce pokárám za celkovou interní paměť 4 GB, z nichž je uživateli dostupná celková paměť 2,5 GB. Nyní nevím, zda je řeč o high-endovém zařízení nebo nějakém low-endu, protože tato paměť mě nutí se přiklonit spíše k druhé variantě. MicroUSB konektor podporuje funkci MHL a pomocí redukce se z něj snadno stane HDMI konektor. Funkce USB host nicméně podporována není.

Uživatelské prostředí: čtyřjádra jděte se bodnout

Výrobce se držel při zemi a nijak „nečaroval“ s grafickými úpravami ani prvky prostředí, které leží na základu jménem Android Ice Cream Sandwich s verzí 4.0.3. Skoro se dá říci, že prostředí je v čisté podobě. Přeci jenom je tu několik vylepšení, které nejsou na škodu. Asi každý, trochu znalejší uživatel Androidu ví, že pokud mu „nevoní“ stávající podoba systému, může ji poslat k šípku a nahradit ji zcela jiným vzhledem, pomocí tzv. launcheru. V případě novinky, mohou zůstat brány Google Play marketu zavřené . Výrobce navíc uvedl, že následující aktualizace přinesou nejnovější nadstavbu Emotion UI.

Přečtěte si: Vyzkoušeli jsme nové prostředí Emotion UI od Huawei: dojmy a video

Pod levou kontextovou klávesou se nachází dvě, pro nás důležité volby. Nastavení motivu, které změní ikonky i vzhled celého prostředí – Android, rozbřesk a vánek. A druhou, neméně zajímavou volbou je „domů 3D“. Tato volba konvertuje celé prostředí do podoby 3D. Ikony v hlavním menu, animace obrazovek i samotné widgety, budou v trojrozměrném formátu. Ovšem tato vychytávka zhorší výkon přístroje a reakce již nebudou tak plynulé a hlavně svižné, jako ve výchozím stavu.

Vrátím se zpět k původnímu vzhledu. Užitečnou úpravou je notifikační lišta. Obsahuje zkratky k aktivování bezdrátové sítě Wi-Fi, Bluetooth, GPS, mobilních dat a automatického překlopení. Dále se můžeme vyřádit na uzamykací obrazovce. V uzamčeném stavu vidíme kruh, se čtyřmi aplikacemi pro rychlý vstup. Nezáleží na tom, o jaké se jedná, protože komu by nevyhovovaly předem navolené aplikace, může je snadno zaměnit za jiné aplikace či hry. Odemčení obrazovky je rychlé a svižné.

Co se týče pohotovostní obrazovek, je jich pět. Jejich počet je pevně dán, nikde nenajdeme volbu pro rozšíření jejich počtu nebo jejich odebrání. Na obrazovku můžeme přiřadit jednu z živých tapet nebo z dvou desítek výrobcem připravených, opravdu hezkých. Zvláště muži pak některé z nich jistě ocení. Pokud bychom chtěli osadit některou z obrazovek widgety, není problém. V nabídce widgetů se nacházejí Googlem dodávané widgety. Pohyb mezi obrazovkami je plynulý a rychlý, žádné škobrtnutí jsem nezaregistroval.

Nyní k hlavnímu menu. Struktura rolování mezi obrazovkami je neměnná. Listuje ve vodorovném stylu. Na dvoujádrový telefon, nemělo by to být překvapující, jsou reakce opravdu bleskové, nevídaně rychlé. Přiznám se k tomu, že reakce v hlavním menu ale i ostatních nabídkách jsou opravdu excelentní, subjektivně vnímám rychlost celého zařízení na úrovni čtyřjádrového Galaxy S III. Huawei připravil opravdu dobře optimalizovaný a rychlý stroj, přesto, že se jedná o prvotní verzi sofwaru s označením B104.

Pod rouškou všech nastavení najdeme několik zajímavých voleb. Zaujala mě možnost změny velikosti písma ve čtyřech krocích (malé, normální, velké a velmi velké). Dále je to volba, díky které můžeme „nakopnout“ telefon k rychlejšímu zapnutí. Jmenuje se „rychlé zavedení systému“. Pokud tuhle volbu aktivujeme, tak z vypnutého stavu do zadání pin kódu jsem se nestačil ani nadechnout, jak rychle telefon naběhl.

Co se mi ale nelíbí, je softwarová podpora výrobce. Nebudu hodnotit jeho chování v globálu, ale k tomuto konkrétnímu zařízení. Od pořízení telefonu totiž registruji velmi nízkou hlasitost ve sluchátku během hovoru. V informacích o telefonu je volba online aktualizace. Při vyhledání aktualizace vyskočí hláška, že žádná aktualizace není dostupná. Podíval jsem se na stránky výrobce, kde se objevila ke stažení aktualizace, která řeší nízkou hlasitost.

K mému údivu byla uvolněna již ke konci července. Výrobce u dané aktualizace přikládá návod, jak aktualizovat své zařízení. Tato aktualizace by měla být údajně lokalizována do českého jazyka, tak jsem se pokusil o spuštění procesu aktualizace, vyskočila mi hláška, že došlo k selhání ověření softwarového balíčku v telefonu. Nezbývá tak čekat, než se výrobce uráčí aktualizaci upravit a zatím k telefonování vyhledávat pouze tišší prostranství.

Multimédia: plachý hudebník

Jako správné špičkové zařízení, je novinka osazena moderními technologiemi. Ovšem předčasnou radost krotím již v začátku. Dávno jsem se totiž poučil, že marketingová nálepka ještě nemusí nic znamenat a v praxi se může jednat pouze o líbivý slogan, který má za úkol jediné. Nalákat potencionální kupce. Mě nejvíce zaujala integrace zvukového vylepšení Dolby Music Sound. Hudební přehrávač či přehrávače. Není to překlep, v telefonu se totiž nacházejí hned dva přehrávače. První aplikací je Hudba+. Tento přehrávač je graficky dobře zpracován, s animovaným pozadím, schovávajícím se za bookletem alba. Na obrazovce jsou umístěni všichni zástupci, které budeme potřebovat. Odkaz do úvodní nabídky přehrávače, pak rychlá aktivace Dolby Music profilu a seznam skladeb.

Ve spodní části je pak volba pro opakované přehrávání nebo volba pro náhodné zvolení skladby. Nemusíte se obávat, nedostanete pásku přes oči, vybírání po slepu se nekoná. Stačí kliknout na konkrétní odkaz ve spodní části displeje. Tento přehrávač nenabízí ekvalizér, ale pouze Dolby profil. Při jeho aktivaci dojde k nekontrované lavině basů a podstatnému zvýšení hlasitosti. Ovšem na druhou stranu se částečně vytratí středy a všechna pozornost je věnována právě basům.

Druhým přehrávačem je Googlem upečený přehrávač Play. Subjektivně tento přehrávač podával kvalitnější zvukový projev a možná to ale může být jen placebo efekt. Zde se nabízí mnohem hojnější možnosti, jak změnit výchozí zvukový projev. Ve výbavě ekvalizéru je rovnou 11 přednastavených profilů, z nichž každý může být podle chuti manuálně upravován, pěti pásmovým ekvalizérem (60 Hz, 230 Hz, 910 Hz, 4 kHz, 14 kHz). Navíc je tady zvýraznění basů a zvýraznění efetků 3D – obě volby jsou upravitelné posuvným jezdcem, lze tak korigovat jejich intenzitu. Tento přehrávač řadí skladby podle nejnovějších skladeb, alb, interpretů a seznamů stop. Při přehrávání si booklet alba sobecky přivlastní skoro celou plochu displeje. Doporučuji tak používat kvalitní obrázek alba, jinak se vám může naskytnout hezká olejomalba.

Dalším kandidátem na ukrácení volné chvíle je videopřehrávač. Samostatnou aplikaci pro přehrávání videí bychom hledali zbytečně. Tuto roli nahrazuje galerie obrázků. S lehkostí si poradí s přehráním formátů 3gp, MP4, avi, kontejnerů DivX, xVid i MKV. Ovšem u některých souborů s certifikací DivX jsem zaznamenal problémy s trhaným zvukem a sekáním obrazu. Naopak videa v rozlišení 720p či 1080p byly plynule přehrávány. Jednoduchý přehrávač nemá žádné možnosti nastavení, dokonce neuměl zobrazit ani přiřazené titulky k videosouboru. V galerii také najdeme jak obrázky tak i fotky. Mimochodem její prostředí je svižné a načítání byť i většího obsahu je okamžité. Přímo v galerii můžeme u obrázku zvolit úpravy. Dojde ke spuštění integrovaného editoru, kde najdeme ořez, efekty a další úpravy.

Integrovaný grafický čip PowerSGX 540 utáhne i ty nejnovější moderní 3D hry. Již po zapnutí telefonu se ve výbavě nachází jedna graficky velmi zdařilá hra Riptide GP. Jedná se o sportovní simulátor jízdy na vodním skútru. Další libovolné hry jsou ke stažení na marketu Google Play.

Vlastní videa můžeme vytvářet v aplikaci Movie Studio. Do vytvářeného uměleckého díla můžeme vložit zvukové klipy, obrázky či videosekvence. Nakonec si vybereme výstup v rozlišení až Full HD a kvalitu. Přesto má tato aplikace do komplexnosti daleko, chybí ji totiž animované přechody, animace či jiné efekty, patřící k tvorbě videa.

Fotoaparát: bohatý "tunink"

Novinka nabídne 8 megapixelový fotoaparát s BSI senzorem a světelným objektivem f/2.4. Videokamera pořizuje FullHD nahrávky se stereo zvukem. Co mě prvně zaujalo, jsou obsáhlé možnosti nabídky fotoaparátu. Nabídne HDR režim, scény, sekvenční režimy, skupinové snímání, panoramatický režim, mnoho efektů i deformace obličeje. Tuhle možnost jsem zatím v jiném fotoaparátu nikdy neviděl. Zvolit můžeme i citlivost ISO 100 až 800 či expozici, kontrast a sytost. Spoušť fotoaparátu je rychlá a na libovolném místě plochy displeji můžeme dotykem zaostřit. Zaostřovací zvuk je poměrně hlasitý a nejde vypnout. To platí i pro zvuk spouště fotoaparátu. Zřejmě se čínští soudruzi obávají nelegálního vynášení materiálů z fabrik zaměstnavatelů.

Kvalita snímků, zejména za denního světla, patří mezi lepší průměr. Ač snímky po datové velikosti nejsou moc objemné, tak na detailech či ostrosti to není znát. Občas ale spatříte slévání detailů, zvláště na travnatých plochách či v přírodě. Za dobrých světelných podmínek jsou fotky zcela bez šumu, rovněž i makro je špičkové. V nočních podmínkách zjistíme, že BSI senzor není jen marketingové pozlátko. Noční snímky jsou kvalitní a po iPhonu 4S jsem dosud neviděl tak kvalitní snímky v nočním exteriéru, které by měly takovou úroveň detailů.

Přední kamera s rozlišením 1,3 Mpx je spíše okrajovou záležitostí. Její výstup je tristní a obrázky jsou rozmazané, bez detailu. Dokáže detekovat obličej a navíc s ní můžeme pořizovat i videa v rozlišení 720p, která stejně jako pořízené fotografie budí pocity hrůzy. Videosekvence produkované fotoaparátem mají rozlišení FullHD, což asi nikoho nepřekvapí. Snímkovací frekvence je 30 snímků za vteřinu, formát pak MP4.

Ideální světlo

Blesk a interiér

Snímky zblízka, makro

Noční podmínky a horší světlo

Panorama

Přední kamera a efekty

Huawei Ascend P1 (testovací video) – 1080p, noc

Huawei Ascend P1 (testovací video) – exteriér, 1080p

Huawei Ascend P1 (testovací video) – exteriér, 1080p

Telefonní seznam: bez vlivu (a)sociálních sítí

Všechny kontakty sdružuje aplikace lidé. Můžeme si vybrat, které kontakty chceme zobrazit. U každého kontaktu vidíme odkazy na sociální sítě, pokud je tento kontakt zároveň i zde. Ovšem přímý obsah není stahován, na jednu stranu je to dobře, protože se tak aspoň šetří baterie. V náhledu kontaktu vidíme v horní části poměrně velký náhled obrázku, pokud je u kontaktu nahrán. Kontaktům můžeme přidat vlastní vyzváněcí melodii, obrázek, adresu, chat, poznámky, přezdívky, vztah, události.

Nakonec můžeme kontakt spárovat s přednastavenými skupinami nebo si vytvořit vlastní. Ve správě kontaktu číhají možnosti, jak zálohovat kontakt. Na SIM kartu, na paměťovou kartu, možnost jej odeslat přes Bluetooth. Je tu i volba odstranit duplicitní kontakty, občas při přidání více účtů to může být užitečná volba.

Zprávy: nač dělat zbytečné drahoty

Textová komunikace, která se zabydlela ve zprávách, je poměrně skromné povahy. Editor zpráv i samotné nastavení nenabízí příliš mnoho možností. Chybějí například složky, možnost přepínání mezi vzhledy, či barevná schémata. Praktická stránka věci je ale dotažena k dokonalosti. V psaní nové zprávy lze jedním klikem přidávat přílohy a změnit tak editor SMS na editor MMS. Limit zpráv není nijak stanoven, příchozí komunikace je ve stylu konverzací.

Co mi nevonělo, bylo chybějící odpočítávání znaků, ano zbývající znaky se ukážou, ale pouze tehdy, zbývá-li posledních deset znaků psané zprávy. Při zadávání znaků, nechybí vibrační odezva. Chytré nastavení spočívá ve volbě intervalu, jak dlouho má vibrace při stisku klávesy trvat. Nepříliš běžnou možností je i zvolení prodlevy, při zobrazování náhledu psané klávesy. Při psaní zprávy je nutné se smířit pouze s výskytem softwarové QWERTZ klávesnice, v nabídce je výchozí nebo výrobce Huawei, její rozpoložení i mezery mezi jednotlivými klávesami, pro mé potřeby byly nekomfortní. Samozřejmě je zde i slovník T9. K dispozici jsou opravy textu, odhadování slov či automatické napsání velkého písmena po tečce.

Na e-mailovou komunikaci dohlíží Gmail klient a vestavěný klient. Gmail klient podporuje stejné funkce, které můžeme vidět u ostatních Android zařízení. Čili synchronizaci, štítky, složky, přílohy až do 25 MB. Druhý e-mailový klient je jednoduchý a velice přehledný. V základním prostředí nabízí rychlé přepínání mezi složkami. Pokročilejší funkce jako oblíbená pošta nebo možnost vytváření vlastních složek chybí. Chybí i push synchronizace mailů, minimální frekvence obnovení pošty je deset minut. Navíc mi citelně vadilo, že i přes střídmou synchronizaci (1x hodinu) jsem zaznamenal vysoký odběr mobilních dat. Během dvou dnů, bylo staženo kolem 40 MB dat. Přitom jsem obdržel pouze deset e-mailů, a neotevíral jsem žádnou přílohu.

Organizační funkce a GPS: okamžité nalezení

Organizační roli si bere pod svá bedra kalendář. V levém horním rohu je šipka pro přepínání náhledů, trošku ochuzené možnosti nabízí nová událost. Nelze totiž přiřadit geo lokaci, účastníky, případně přílohy. Navíc nelze vybírat ani z typu události. Nový záznam je tudíž pouze čistě obecného rázu. Zapomnětliví lidé můžou šáhnout po poznámkách. Ty jsou ale velmi jednoduché a nic navíc nad rámec svých možností nenabízí. Vytvořenou poznámku nemůžeme barevně odlišit, ani ji zamknout a dokonce chybí i její sdílení. Jediné, co nám aplikace dovolí, je přiřazení názvu.

Prohlížení souborů v telefonu nebo na paměťové kartě usnadní vestavěný správce souborů. Z výčtu významných aplikací nemůžeme pokračovat, aniž bychom se nezastavili u aplikace Security Guard. Tento mobilní „Pentagon“ je totiž komplexním řešením pro ochranu telefonu. Nachází se zde black & white list pro blokování kontaktů, textové komunikace i hlasové komunikace. Můžeme si tak vybrat, od koho chceme dostávat komunikaci a od koho naopak ne. Centrum soukromí slouží pro uložení důvěrných informací, přístup do této aplikace je chráněn heslem. Je tu i trezor na hesla, opět chráněný heslem a aplikace pro šifrování souborů.

Práci s dokumenty zvládne levou zadní program Polaris Office. Nabízí režim editace, a mezi podporovanými formáty patří doc, txt, pdf, ppt, docx. Zkrátka kompletní kancelářský balík Office a dokumenty v Adobe Reader. Integrovaný GPS modul patří mezi nejcitlivější, které jsem mohl testovat v mobilních telefonech. Fixace satelitů je okamžitá i s vypnutou asistencí. S aktivovanou asistencí dojde během tří sekund k zafixování sedmi satelitů a během deseti sekund ke zbývajícímu počtu. Roli navigátora zde představují GoogleMapy. Ty se ke svému provozu stále neobejdou bez internetového připojení, umožňují stažení výřezů map do offline oblasti a nabízejí hlasovou navigaci v českém jazyce.

Datové funkce: frčím 21 mega

V oblasti dat podle papírových specifikací hodnotím novinku jako průměrně vybaveného zástupce. Pokud přihlédnu k cenovce, mohla být výbava bohatší. Datové menu začíná bezdrátovými sítěmi Wi-Fi b/g/n. Citlivost wi-fi vysílače je velmi dobrá, ovšem často jsem se potýkal s nestabilitou, která se projevovala náhodným odpojováním Wi-Fi sítě. Musel jsem deaktivovat a poté znovu aktivovat Wi-Fi. Žádné překvapení nečíhá ani v síti 3G. Nejvyšším odrazovým můstkem je datová technologie HSDPA¬+ s maximální rychlostí 21 Mb/s a HSUPA 5,76 Mb/s. Dále je tu Bluetooth 3.0. Snadná synchronizace s PC je možná přes vestavěného klienta HiSuite. S ním může telefon komunikovat přes datový microUSB kabel či přes Wi-Fi připojení.

Samotný internetový prohlížeč splňuje ty nejvyšší standardy. S naprostou lehkostí si poradí i s náročnými stránkami. Načítání stránek je rychlé a kostičkování obrazu je pojem, který Huawei ve svém slovníku nemá. Jeho společenské chování se projevuje ve vztahu s náročnějším Flashem 10/11 i ostatními prvky. U této novinky mi prakticky schází jen přítomnosti NFC čipu či Wi-Fi Direct. Internetové připojení můžeme sdílet přes Wi-Fi HotSpot nebo přes USB připojení.

Zhodnocení a konkurence

Huawei Ascend P1 přichází s velkým zpožděním a s cenou, která pro koncové uživatele vzhledem k použité výbavě může být vysoká. Přesto se pokusím zmínit některé plusy, kvůli kterým zvážit zakoupení novinky. Líbí se mi opravdu výborné rozměry i nízká hmotnost. Dále je to mimořádně kvalitní Super AMOLED displej a fotoaparát, který mě příjemně překvapil, zvláště svými výsledky v nočních podmínkách.

Doslova údiv ve mně probudila svižnost a rychlost celého prostředí, potažmo pohotovostní výdrž baterie, která je špičková, bereme-li v potaz, že v ruce máme telefon s Androidem. Na vysoké úrovni je i zvukový výstup. Ovšem odvrácenou stranou je plastové zpracování, které se na začátku přetvařuje stylem, že zpracování je perfektní, ale po delší době plast chtě nechtě povrzává. Jsou tu i zbytečné softwarové chyby, jako nedostatečná optimalizace automatického jasu, občas odpojující se Wi-Fi či nízká hlasitost do sluchátek i během hovoru. Za sebe mohu říci, že se jedná o skvělé zařízení, které je ovšem degradováno vysokou cenou.

V podobné či nižší relaci je nyní například Samsung Galaxy S II. Nabídne sice méně jemné rozlišení displeje, ale modernější konektivitu či špičkový fotoaparát. Na druhou stranu musíte počítat s horším zvukovým výstupem a dojmem „plastovosti“. Dále je tu Sony Xperia S – ta Huawei válcuje jak nižší cenou, tak i výborným zpracováním, fotoaparátem s vyšším rozlišením či jemnějším rozlišením displeje.

Recenze Samsung Galaxy S II – šlechtic Android

Pokud si připlatíme necelé tři tisíce, můžete zakoupit LG Optimus 4X HD. Ten ohromí čtyřjádrovým procesorem, 4,7 palcovým displejem s HD rozlišením či NFC čipem.

TIP: LG Optimus 4X HD: vlajková loď s 4,7″ displejem a HD rozlišením

O něco dražší je pak Nokia Lumia 900, ta výrazně zaostává ve všech oblastech. Nabídne „pouze“ jednojádrový procesor, horší rozlišení displeje, nepříliš kvalitní zvukový výstup nebo absenci slotu pro paměťové karty. Lumia i přes jednojádrový displej boduje svižností a velmi kvalitním fotoaparátem.

TIP: Recenze Nokia Lumia 900 – Finský křižník připlouvá