Pokud bychom chtěli být přesní, pak je historie QR kódů mnohem delší než oněch zmiňovaných 30 let, protože jde o evoluční pokračování běžných čárových kódů, které byly uvedeny už v 70. letech 20. století. Zatímco v maloobchodě jejich schopnost zaznamenávat jedinečné číslo výrobku a v okamžiku ho předat čtečce čárových kódů stačí dodnes, jinde narazila začátkem devadesátých let na své limity.
Konkrétně mluvíme o automobilovém průmyslu, kde se po zavádění elektroniky staly vyráběné vozy nesmírně komplexní co do počtu částí, ze kterých jsou složeny: u dnešních aut mluvíme zhruba o 30 tisících různých dílech, což dělá z automobilů jedny z nejsložitějších přístrojů, se kterými přijde běžný člověk do styku. K tomu si přičtěte, že v jedné továrně se vyrábí několik modelů a různých stupňů výbav. Aby to všechno neskončilo totálním zmatkem, bylo potřeba přijít s přesným a rychlým způsobem, jak vše identifikovat.
Kódy QR byly vyvinuty v roce 1994 japonskou společností Denso Wave, divizí společnosti Denso, která je dceřinou společností automobilky Toyota Motor Corporation, za účelem sledování automobilových dílů během procesu montáže. Systém se natolik osvědčil, že jej převzala většina průmyslu, kde se s vylepšeními a obměnami používá dodnes.
QR kód pro všechny
Postupně začaly QR kódy opouštět tovární haly a dostaly se do rukou i běžným lidem všude tam, kde bylo potřeba zpracovat co největší množství dat za co nejmenší dobu. Typickým případem jsou vstupenky na sportovní nebo kulturní události, kde v sobě QR kód mohl nést i jedinečné číslo vstupenky, čímž posloužil jako ochrana proti kopírování.
Všechny výše popsané způsoby však vyžadovaly načtení kódů speciální čtečkou – optickou nebo laserovou. Jejich využití tak zůstávalo omezeno na místa a události, kde se vyplatilo pořízení speciálního hardwaru. To se ale změnilo s příchodem chytrých mobilních telefonů, které obsahují vše, co je potřeba: fotoaparát pro načtení kódu, displej pro jeho zobrazení a software, který kód přečte nebo naopak vytvoří. Začátky byly poměrně nesmělé, staral se o ně hlavně progresivní marketing, který se vás touto novátorskou metodou pokusil přilákat na nějakou webovou stránku. Zlom přinesla až pandemie koronaviru. Nejenom v Česku QR kódy posloužily jako potvrzení o prodělání nemoci nebo očkování, a po několik měsíců tak sloužily v podstatě jako vstupenka na většinu veřejných míst.
Kdo ještě QR kód a princip jeho fungování neznal, ten se s ním seznámil během koronavirové pandemie.
Naštěstí to však na „kvéerkách“ nezanechalo nepříjemnou pachuť a od té doby můžeme sledovat jejich expanzi napříč různými obory. Mohou vám pomoci s přihlášením do banky. Jsou nedílnou součástí nových eDokladů. Lze s nimi i platit, a obejít tak ceny a podmínky karetních asociací. Ale to s sebou nese i riziko nejrůznějších podvodů.
A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho, včetně nejrůznějších kuriozit, jako jsou QR kódy na náhrobcích. Všude tam se staly nepostradatelnými pomocníky, díky kterým lidstvo ušetřilo neuvěřitelné množství času.
