Na počátku bylo Yo: dejte o sobě vědět

„Yo.“

A tím by mohl celý náš článek klidně končit. Yo je totiž vše co dnešní společnost potřebuje ke komunikaci. Pokud nechápete oč tu běží, tak čtěte dál. Dnešní článek vám představí naprosto nepředvídatelný příběh. Kvůli tomu se budeme muset vydat do izraelského Tel Avivu, kde celý příběh této hloupé a nepochopitelně úspěšné aplikace začíná. Seznamte se s Moshem Hogegem, který založil společnost Mobli. Jednoho dne přišel s jednoduchou myšlenkou – chtěl být v kontaktu se svou sekretářkou, aniž by jí musel volat nebo psát textovky. Chtěl jedno tlačítko. Chtěl „Yo.“, které druhému uživateli ukáže, že je vyžadována jeho přítomnost. Zde do příběhu vstupuje druhý člověk – Arbel.

Arbel je programátor, který má zkušenosti s budování sociální sítě. Když za ním Hogeg přišel s požadavkem na výrobu zmíněné aplikace, tak s tím zásadně nesouhlasil. Protestoval a nechtěl na aplikaci pracovat, protože mu připadala hloupá. To ale Hogeg věděl a nic navíc prostě nechtěl. „Přišel jsem k němu a řekl: Vytvoř pro mě tu hloupou aplikaci,“ popisuje Hogeg. Stále ale neměl vyhráno. Trvalo několik týdnů, než neustálým otravováním přiměl Arbela k tomu, aby aplikaci vytvořil.

A nakonec ho přemluvil. Zkušený vývojář začal psát kód a o osm hodin později měl hotovo. Aplikace byla ve výsledku ještě jednodušší než si ji Hogeg vysnil. Nebylo potřeba se složitě registrovat, rychle šlo vyhledat přátele a jedno klepnutí odeslalo upozornění s textem „Yo.“ vybranému příteli. Aplikace byla hotová, fungovala přesně podle představ a Hogeg byl spokojen. Jen se zrovna nehrnul do jejího představování ostatním. Když se snažíte o seriózní byznys v oblasti mobilních aplikací a technologií a najednou přijdete s takto primitivní, až hloupou myšlenkou, tak si musíte být hodně jisti, že zapůsobí. A to si právě Hogeg nebyl.

Duo se stejně rozhodlo aplikaci publikovat, jen ne pod značkou Mobli. Vytvořili pro to nicneříkající developerský účet s názvem Life Before Us a aplikaci v tichosti na apríl vydali. Jenže přišel problém – Apple ji odmítl s tím, že nemá žádný smysl. Proti tomu se samozřejmě tvůrci bránili a snažili se obhájit jednoduchost aplikace Yo. A povedlo se – aplikace skutečně vyšla. Prvními uživateli se stala Hogegova manželka a sekretářka. Jedné posílal Yo ve smyslu „Myslím na tebe“ a druhé „Přijď do kanceláře“. Nedlouho poté se s výtvorem svěřili i dalším zaměstnancům ve firmě, kterým se okamžitě zalíbila a rozšířili ji dál. Během měsíce si jednoduché a hloupé Yo posílalo okolo dvaceti tisíc lidí.

Yo.

Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy o aplikaci napsal populární bloger Robert Scoble. Ten celý projekt shrnul do jedné věty: „Tohle je ta nejhloupější a nejnávykovější aplikace, kterou jsem kdy viděl.“ A nešlo s ním nesouhlasit. Scoble ji pak vložil na svůj Facebook, odkud se o ní dozvěděli další lidé. Jeden z nich ji odeslal na web Product Hunt, kde se o ní dozvěděli investoři a okamžitě kontaktovali Hogega, že do firmy chtějí investovat. Všechny zajímalo, jaké plány a vize vývojáři mají. Kam to chtějí dotáhnout s aplikací, kterou si stáhlo přes půl milionu lidí. Problém byl ten, že žádný plán neexistoval.

Samo duo tvůrců si aplikací není jisto. Ano – je to zábava. Dokonce to může být i užitečné. Ale má tato aplikace cenu milionů dolarů? Investoři si to myslí, ale Hogeg je přesvědčen, že tolik si Yo nezaslouží. Spoustu nabídek tak odmítá. I tak ale do firmy několik investorů vložilo kapitál o hodnotě 1,2 milionu dolarů a v tuto chvíli si aplikaci stáhlo již přes milion uživatelů. A to i přes značné problémy, které projekt potkaly.

Yo.

Pokud rozjedete projekt, který je úspěšný, tak musíte počítat s tím, že se to někomu nebude líbit. Takových lidí se vždy najde spousta. Úspěch vám nepřejí a závidí. A přitom to ani nemusí být konkurenti. Mluvíme tu o hackerech, kteří se rozhodli celou síť napadnout. A skutečně se jim to povedlo. Dostali se k uživatelským jménům a někdy i telefonním číslům, pokud je uživatelé použili pro vyhledání přátel.

Pro mnohé byl horší spam, který přišel. Hackeři mohli snadno uživatelům posílat tuny upozornění. Dokonce s vlastním textem. A také to dělali. Není se čemu divit, aplikace neměla pořádnou ochranu. Co byste také čekali od kódu, který napíšete během osmi hodin? V tuto chvíli je již vše v pořádku a podle autorů se dalšího útoku nemusíte bát. Během testování jsme skutečně na žádné potíže nenarazili a doufáme, že to tak zůstane i nadále. Problém je ale v něčem jiném. Pokud někdo pod tlakem spamu aplikaci smazal, tak jaká je šance, že si ji nyní stáhne znovu? Pravděpodobně velmi malá.

Yo.

Cesta k této aplikaci byla skutečně pikantní a její příběh mnohé uchvátil. Yo je vlastně takové facebookové šťouchnutí. Akorát je možná ještě méně explicitní. Komunikace skládající se ze dvou písmen vyžaduje vysokou empatii a nebude fungovat s někým, koho neznáte. Pokud odešlete Yo, tak očekáváte, že ho ten druhý pochopí tak, jak má. A stejně tak vy si vykládáte Yo podle zkušenosti s daným člověkem. Můžete se na něčem domluvit. „Dej vědět, až budeš doma,“ řekne matka synovi. „Říkal jsi, že mě miluješ, ale za celý den jsi mi neposlal ani jedno Yo,“ si bude stěžovat vaše přítelkyně.

Zajímavá je i reakce některých uživatelů. Server Business Insider vybral několik zajímavých recenzí. Jeden například díky aplikaci „znovu získal smysl žít.“ Někdo jiný zase svaluje na aplikaci, že mu „zničila život a nyní se bojí přiblížit ke své rodině, protože má strach z toho, že ho snědí.“ A nakonec jeden uživatel věří, že k němu „skrz aplikaci promlouvá Bůh-Yo, který mu vždy dá vědět, že je vše v naprostém pořádku.“ A jak to vidíte vy?

Možností je spousta a záleží pouze na lidech. Co z aplikace bude? Kam se ještě vyvine? Má vůbec smysl? Twitter zredukoval konverzace na 160 znaků. Yo to zvládlo na dva. Není to už příliš? Je také možné, že se jedná pouze o módní výstřelek, který všechny rychle omrzí.

Stáhnout Yo.

Zdroje: businessinsider.com, justyo.co, forbes.com, ft.com, businessinsider.com