Novější Apple Watch, včetně nedávno představených Apple Watch Ultra 2 či Apple Watch 9, disponují celou řadu chytrých funkcí, jež monitorují zdraví uživatele, ale zároveň dokáží pomoci v těch nejextrémnějších případech, kdy jde doslova o život. Přiznám se, že z nepřeberného množství šťastných příběhů o tom, jak Apple Watch tu či jinde zachránily lidský život, jsem se osobně cítil už tak trochu přehlcený. Jakoby média chtěla udělat z každé zmínky na sociálních sítích, o tom, jak se hodinky zachovaly, příběh desetiletí. V tomto článku se však paradoxně ocitnu na druhé straně barikády a nabídnu vám svůj osobní názor na věc. Po (nedobrovolném) vyzkoušení funkce detekce pádů na vlastní kůži jsem totiž získal na tuto funkci a její užitečnost trochu jiný pohled, než jsem doposud měl.
K nebezpečnému úrazu stačí skutečně málo
Po představení funkce detekce pádů proběhla celá řada simulovaných testů, ostatně na YouTube lze dohledat velké množství videí, kde se pokoušeli (někdy více, někdy méně úspěšně) nasimulovat situace, při nichž se detekce pádů, ale třeba i rozpoznání dopravní nehody, aktivuje. V mém případě jsem si detekci pádů vyzkoušel nikoliv dobrovolně v rámci předem připraveného experimentu, ale nešťastnou shodou okolností.
Jakožto majitel sibiřského huskyho, což je poměrně aktivní psí plemeno, hledám různé způsoby, jak našeho psa unavit v oblasti mentálního, ale i sportovního vyžití. Do našeho repertoáru procházek, návštěv psích parků apod. se tak relativně nedávno přidala i jízda na kole. Se psem u kola jezdím relativně pomalu a volím kratší trať, kterou si rovněž chodíváme zaběhnout. Jelikož se jedná z velké části o klasickou „polňačku“, kde se může nacházet zvěř, a můj pes má velmi silný lovecký pud, jezdím alespoň na těch nejnebezpečnějších místech se psem na vodítku. V osudný den se však na rovném úseku, kde jezdím na kole o něco rychleji, můj pes rozhodl pro něco odskočit do křoví (zřejmě myš), což vyústilo v to, že jsem se parádně proletěl přes řídítka.
Díky LTE mohou přímo hodinky zavolat o pomoc, aniž by vyžadovaly propojení s telefonem.
Ať už s rizikem pádu z kola automaticky počítáte, či nikoliv, na velmi krátkou chvíli se zřejmě každý ocitne v menším šoku a poté začne sčítat škody. V mém případě byl naštěstí pes v pořádku, kolo víceméně také a já měl na sobě několik odřenin a škrábanců, po nichž zůstanou maximálně jizvy. V tom všem jsem si ale zároveň uvědomil, že Apple Watch mi už akustickým signálem doplněným o haptickou odezvu dávají najevo, že detekovaly pád a ověřují, zda mají zavolat pomoc, nebo jsem v pořádku a pomoc nepotřebuji.
V mém případě jsem pouze odklikl možnost, že jsem v pořádku a rozhodně nepotřebuji, aby hodinky volaly pomoc. Po absolvování tohoto nedobrovolného testu jsem si však naplno uvědomil, jak moc by mi taková funkce mohla pomoci (možná i zachránit život), kdyby se mi stal mnohem horší úraz na méně frekventovaném místě, kde by mě nikdo jen tak nenašel. V tomto ohledu mimochodem považuji za skutečně velkou přednost podporu eSIM, resp. LTE, kterou lze u Apple Watch získat za relativně malý příplatek. Díky ní tak mohou přímo hodinky zavolat pomoc, aniž by vyžadovaly propojení s telefonem, což zpravidla neumí ani různé profesionální chytré hodinky pro sportovce, neboť ty si s eSIM nerozumí. Pokud se tak často vydáváte sportovat bez telefonu na místa, kde by vám hned tak někdo nemusel pomoci, doporučuji před nákupem dobře zvážit, jestli se vám investice do LTE verze přeci jen nemůže hodit.
Osobní zkušenost k nezaplacení
Pokud si čtete tyto řádky, možná kroutíte očima a zdá se vám, že toto je jen další zbytečný příběh vyzdvihující funkci Apple Watch, a možná bych to vnímal naprosto stejně, kdybych si detekci pádů sám nevyzkoušel. V osobní rovině je však nyní můj pohled na detekci pádů skutečně diametrálně odlišný, jakmile ji máte příležitost otestovat (což doufám, že ani mít nebudete), stane se z pochybování nad její užitečností a pochectáváním se nad různými příběhy upřímné přesvědčení, že tato funkce má doopravdy smysl a v nejextrémnějších případech vám i může zachránit život.
